Když jsem se vracela z práce pozdě v noci, zvedl se prudký vítr, který mě unášel k bývalé šibenici. Zapomněla jsem, že je Valpuržina noc…

Byla jsem tak zahlcena prací, že jsem úplně zapomněla na nějaké svátky a pověry. Bylo to za minulého režimu a takové věci, jako pálení čarodějnic, se navíc rozhodně nedrželo. Nikdy mě ani nenapadlo, že by snad na této tradici mohlo být cokoliv pravdivého.

Přesto se mi stalo tenkrát něco tak podivného, co si to nedokážu vysvětlit jinak, než tím, že mě obklopily neviditelné létající objekty a snažily se mě unést na nedaleký kopec, kolem kterého jsem šla.

Ve Středověku na něm stávala šibenice a staré ženy v naší vesnici se tomu místu obloukem vyhýbaly. Říkaly, že se k němu stahují čarodějnice z celého okolí a pořádají tam své taneční reje.

Tancují prý úplně nahé a pozadu, uprostřed sedí na velké pařezu sám ďábel s kozlí hlavou, chroupe lupení a trousí bobky. Z naší vesnice tam prý lítá Macháčková, babka, která žila na samotě u hřbitova.

Pískalo mi v uších

Spěchala jsem, když tu mě, přesně na rozcestí, začalo pískat v uších. Byl to šílený zvuk, který jsem si nedokázala vysvětlit. Zastavila jsem se a snažila se ten podivný pískot více vnímat. Jen jsem se ale zastavila, zvuk začal sílit.

Najednou tu byl vítr a začal mě obtáčet. Dostala jsem se do nějakého víru, jako by kolem mě létaly neviditelné bytosti a postrkávaly mě směrem do kopce. Dokonce se mi zdálo, že slyším nějaké šeptající hlasy a chechtot. Co to je? Zděsila jsem se.

Neměla jsem ale dostatek sil, abych se toho náporu zbavila. Ačkoliv jsem se zdráhala, co to jen šlo, jen stěží jsem se chytala keřů, stromů, vzpírala se. Čím více jsem odolávala, tím více se ozýval chechtot kolem.

Měla jsem dokonce dojem, že slyším skřehotat ženské hlasy: „Duše s námi odletí, tělo bude obětí!“ A zase ten chechtot. Na samý vrchol scházelo už málo, když tu mě kdosi chytil za ruku. Křečovitě jsem se chytla a koukám – stará Macháčková!

„Vem si to!“ křikla na mě. Za výstřih mi strčila nějakou bylinu. Najednou jsem mohla zase dýchat, vír mě pustil ze svého vězení a odletěl kamsi vzhůru. Se starou Macháčkovou jsme pak slezly ze srázu na pěšinu a pospíchaly domů, jak jen to šlo.

Až doma jsem si kouzelnou bylinku prohlédla. Bylo to kvetoucí kapradí, které, jak jsem se později dočetla, chrání před magií a čarodějnicemi.

Kateřina (57), České Budějovice