Domů     Trvalo dlouho, než jsem poznala, že mu jde jen o můj majetek
Trvalo dlouho, než jsem poznala, že mu jde jen o můj majetek
5 minut čtení

Nemohla jsem uvěřit svému štěstí, když jsem potkala svého přítele. Takový milý a pohledný člověk se už dneska jen tak nenajde.

Byla jsem už pár let bez manžela, který mi nečekaně umřel. Zůstala jsem sama a nikoho si nehledala. Ne, že by mi samota tak vyhovovala. Spíš jsem nedoufala, že ve svém věku bych si mohla ještě někoho najít.

Moc krásy jsem nepobrala ani zamlada, natož teď, když mi důchod klepe na dveře. A nic zajímavého na mě také nebylo. Vlastně něco přece jen. Nebyla jsem chudá.

O peníze jsem se nezajímala

Po manželovi jsem zdědila velkou vilu a velké úspory. Dům měl po rodičích a peníze získal manžel za patenty, které ve svém podniku podával. Vždycky vymyslel nějaký zlepšovák a ejhle, na konto mu přistálo klidně dvě stě tisíc.

Vůbec jsem tomu nerozuměla a jeho peníze neřešila. Na nic jsem je nepotřebovala. Na dovolenou jsme kvůli jeho pracovnímu vytížení, a později nemoci, vůbec nejezdili, a děti jsme uživili ze svých dvou platů. No, po jeho smrti jsem se stala bohatou vdovou.

Nebyla jsem na to nijak pyšná a také jsem to nikde neroztrubovala. Přesto se o mě říkalo, že nosím nos nahoru, což nebyla vůbec pravda.

Zasáhl osud

„Zlatuše, ty ani netušíš, co všechno o tobě lidi napovídají. Prý si lítáš každou zimu na Seychely do toho nejluxusnějšího hotelu!“ řekla mi kamarádka se smíchem, protože mě znala a moc dobře věděla, že jsem v letadle nikdy za celý svůj život neseděla!

Natož abych letěla někam k moři. Vždyť jsem neuměla ani plavat… Ale v jednom měla kamarádka přece jen pravdu, když mi domlouvala, abych si někoho našla. Začala jsem o této možnosti uvažovat.

Ale když jsem se konečně odhodlala vyvinout nějakou iniciativu, rozhodl za mě sám osud. Do cesty mi přihrál muže mých snů. Tedy, já o něm ani nesnila, vůbec bych si netroufla. Matouš byl vysoký a šlachovitý. Nikde neměl ani přebytečný gram tuku.

Stále se usmíval a choval se skromně, i když měl dvě vysoké školy. A já se mu líbila prý hned na první pohled.

Byl pořád smutný

Možná na mě oceňoval moje obliny, možná také veselou povahu. Zřídka kdy jsem se totiž mračila. Také proč, když jsem k tomu neměla žádný důvod? S mým novým přítelem jsme si rozuměli snad úplně ve všem a tak nebylo co řešit.

Nastěhoval se ke mně hned po měsíční známosti. „Mami, nespěcháte na to vy dva trochu?“ ptala se mě starostlivě dcera, jako by byla ona moje máma a já nějaký puberťák. Pokrčila jsem jen rameny. Co ona může o životě vědět.

Neuplynul ani měsíc, když Matouš začal být skleslý a nemluvný. Tušila jsem, že ho něco trápí, ale on mě nechtěl zatěžovat svými problémy. „Tak se mi svěř, vždyť na všechno trápení nemusíš být sám!“ prosila jsem ho a on si oddechl. Měl již dávno dospělé děti, ale moc radosti mu nedělaly.

Chtěla jsem pomoct

Platil za ně dluhy a pohledávky a občas žehlil i nějaký ten průšvih. Naposled pokutu za překročenou rychlost. „Je to pořád něco, jsem už z toho unavený! A také mi na všechny ty platby ani důchod nestačí…“ vzdychl si, ale já mu hned nabídla řešení.

Vybrala jsem pár tisíc a dala mu je. Měla jsem peněz víc než dost. Od té doby potřeboval přítel peníze stále častěji. Jednou musel doplatit nějaké daně z minulosti, jindy zas půjčit kamarádovi. O penězích pro jeho děti ani nemluvě.

Občas mi to bylo divné, ale pohoda a klid mi byl přednější. Tak jsem svoje stále častější výběry v bance nijak neřešila. Až druhá dcera mi tak trochu otevřela oči: „Ty mami, co o tom svém Matoušovi vlastně víš? Viděla jsi někdy ty jeho děti?

Nebo nějaké kamarády? Nebo třeba bývalé kolegy z práce?“ ptala se mě a já jen vrtěla hlavou. Ne, ne a zase ne. Moc se mi její všetečné otázky nelíbily, ale musela jsem nechtíc uznat, že má ta moje holka pravdu.

Dcera mu nevěřila

Ještě týž den v noci jsem jí zavolala, zda by nemohla o mém záhadném příteli něco zjistit. K mému úžasu to už udělala, aniž bych ji o to prosila. „Moc toho nevím, ale co jsem zatím zjistila, se ti nebude vůbec líbit.

Vypátrala jsem ho na sociálních sítí podle jeho posledního bydliště. Žádnou vysokou školu nemá. Byl už asi třikrát ženatý. A víš co? Ani děti nemá, alespoň jsem žádné nenašla!“

Na to jsem neměla co říct. Úplně jsem oněměla! To snad nemůže být pravda. Že bych ve svém věku nalítla nějakému podvodníkovi? Skutečnost byla ještě horší. Posledních pět let strávil můj Matouš ve vězení! Za pojistné podvody.

Volnost nade vše

Přiznal se ke všemu a prosil, abych mu odpustila. To jsem ale nemohla. Tolikrát mi lhal do očí, že bych mu už nemohla uvěřit snad ani pozdrav. Sbalila jsem mu kufr a dokonce dala i nějaké peníze do nového začátku. Bylo mi ho skoro líto, podvodníka.

Hned po jeho odchodu jsem zavolala kamarádce: „Zvu tě na ty Seychely. Je čas si něco užít a také vyzkoušet, jako to je letět letadlem! Ještě před odletem jsem peníze ze svého konta rozdala. A také zadala inzerát na prodej vily. Měla jsem toho majetku dost. Žádné štěstí mi nepřinesl!

Zlata D. (60), Vsetín

Související články
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka