Mladí jsou občas tak nezodpovědní a neváží si života! Mého vnuka stála jeho lehkovážnost málem život.

Náš Venca je takový ten kluk, který se rád baví a užívá si života, ale vždy až po té, co si splní veškeré své povinnosti. Ve škole sice není tím nejlepším studentem, ale to spíše proto, že prý průměrnost ve škole mu dává prostor vyniknout jinde.

Někdy je sice na facku jako každý sedmnáctiletý kluk, ale jeho spolehlivost, odpovědnost a férovost mi vždy říkala, že je to správný kluk. Jen momentálně v pubertě.

Jeho jediný, zato ale velký problém bylo, že ať šel, kam šel či jel na kole, měl v uších sluchátka.

Svět mu byl ukradený

Po nedělním obědě si šel každý po svých, jak bývalo zvykem. Zeťák lehnout, dcera koukala v televizi na pohádku a já si šla číst na zahradu. Náš Venca už měl zase v uších sluchátka a ze dveří volal:

„Mami, jedu za klukama, přijedu večer.“ Nasedl na kolo a byl pryč. Sotva jsem se začetla do detektivky, slyšela jsem skřípat brzdy auta o několik domů dál . Přemýšlela jsem, co to mohlo být? Snad to dopadlo dobře, pomyslela jsem si a začetla se…

Během tří minut mi ale zvonil mobil. Volala kamarádka Bohunka. Celé dny vysedává u okna a nic jí tudíž neuteče. „Okamžitě sem poběžte, Vencu srazilo auto.“ Dcera vyrazila jako střela, a po ní i zeť.

Když jsem se konečně dobelhala i já, vnuk už byl v sanitce, stála tam policie a hasiči. Lékař nám v rychlosti řekl, že stav je sice vážný, ale vnuk přežije. Dcera s manželem běželi zpátky domů, aby se vydali autem do nemocnice.

Už nikdy jako dříve

Na příjmu nám sdělili, že ho operují. Služba nás odvedla do místnosti, kde jsme měli čekat, ale upozornili nás, že operace potrvá několik hodin. Zůstali jsme. Zhruba po pěti hodinách vyšel jeden z lékařů. Říkal, že operace probíhala bez větších komplikací.

K našemu překvapení nám ale sdělil, že amputovaný kousek chodidla se jim nepodařilo zachránit. Vůbec jsme nevěděli, že mu auto utrhlo část končetiny. Venca byl ale neskutečně vitální, dodával nám po celou dobu rekonvalescence sílu.

Domů se vrátil až po půl roce se slovy: „ Babičko, měla jsi pravdu, když jsi říkala, že mě ta sluchátka na uších jednou přivedou do neštěstí. Škoda, že jsem tě neposlechl“ I když vše dopadlo dobře, nohu už samozřejmě zcela v pořádku nikdy mít nebude.

Jana (76), Písek