Nechali jsme si poradit od místních, kam vyrazit na houby. V černém lese jsme potkali divou ženu, která manželovi skočila na záda.
Jsme s manželem nadšení houbaři. Kdykoliv vyjedeme na dovolenou, hned se zajímáme, kam v místních lesích vyrazit. Stalo se nám před dvěma lety, že jsme pobývali v jednom malém penzionu v Krušných horách. Místní nám vyprávěli o Růžovém potůčku, který v horách teče, v němž se dají najít vzácné acháty, ale také o podivných bytostech, na které můžeme narazit – od permoníků až po jezinky a divoženky. Kývali jsme hlavou a smáli se. Tím jsme místní nejspíš vydráždili, protože nám jeden z nich poradil, abychom se vypravili na jižní svah Špičáku, když máme pro strach uděláno. Hub tam roste hodně a určitě je najdeme i v pravé poledne, protože se tomu svahu všichni zdaleka vyhýbají. I za pravé poledne tam lze potkat bytosti, které člověku neprovedou nic dobrého. Hned jsme se zajímali, který z kopců to je, a druhý den na něj vyrazili. Z nějakých pověr jsme si nic nedělali. Místní měli pravdu. Hub tam bylo požehnaně. Tak jsem se zabrala do sbírání, až jsem si nevšimla, že mi manžel zmizel z dohledu.
Běhal s ní na zádech
Jediné, co mě na tom svahu připadalo divné, bylo to ticho kolem. Takové zlověstné. Zastavila jsem se a rozhlížela se kolem. „Pepo!“ zavolala jsem do ticha a špicovala uši. „Pepo!“ přidala jsem na hlase. Ticho náhle rozřízl příšerný ženský výkřik, bylo to takové zavřeštění vzteklé kočky. Hned poté jsem zaslechla rozčilený hlas svého muže. Rozběhla jsem se po zvuku. Po několika krocích se proti mně vyřítil Pepa. Na zádech mu seděla rozcuchaná špinavá ženština, rajtovala na něm jako na koni a pleskala ho po pleši. Když tam nic nenašla, chytla se uší. „Sundej tu babu ze mě!“ volal na mě Pepa. Baba se ale držela jako klíště. Plivala na mě a juchala přitom manželovi po bolavé páteři. „Hijééé!“ Pištěla na celé okolí a zarývala mu dlouhé nehty na nohou do žeber a lopatek. Když se manžel slavil na zem, konečně seskočila, vyrvala mi chumáč vlasů, a s chechtotem se drápala po stromě jako veverka. A najednou byla pryč. Podrápaný a pokousaný manžel se pomalu zvedal. Své houby ztratil a ty mé ta ženská rozšlapala. Vrátili jsme se do vesnice bez nich. Když jsme svůj příběh vyprávěli v hospodě, místní jen pokyvovali hlavou. Od těch dob se pověrám raději nesmějeme.
Eva (59), Lovosice
