Kočičí ochranka hlídala starý hřbitov

Total
14
Shares

Scházely se na starém hřbitově a pořádaly společně útoky do širokého okolí. Kdo jim přikazoval škodit? Naslouchaly snad tajemnému hlasu z podsvětí?

V lesích nad Hřenskem se nachází starý německý hřbitůvek, v jehož prostorách se slézají kočky z celého okolí. Většina hrobů je zanedbaných a původ některých spadá do dávné minulosti – pokud by se z náhrobků ještě vůbec dalo něco vyčíst. Objevila jsem několik hrobů německých osadníků z konce devatenáctého století. Hřbitůvek se nachází v lese a působí spolu se starou polorozpadlou kapličkou jako místo ideální k natáčení hororu.

Byli to zlí démoni

Při návštěvě tohoto místa mě překvapilo množství koček, které jsem svým příchodem očividně vyrušila. Převážně to byly typy koček orientálních, které se u nás v takovém hojném počtu volně neobjevují. Vřeštěly vzteky, jenco mě uviděly, a musím přiznat, že jak jsem se koček nikdy nebála, těchto ano. Obklíčily mě a tvářily se zle, některé i zaútočily. Naskočila jsem do auta a v místní restauraci zjišťovala, nakolik řádí v místních lesích vzteklina… Vzteklina neřádila, řádilo kočičí komando. Tlupa černých koček s brčálově zelenýma očima byla postrachem celého okolí, bez důvodu napadala turisty, a než jsem došla z auta do restaurace, jedna z útočnic si mě nadběhla a skočila mi ze zídky na záda, aniž jsem se předtím na ni byť jen podívala.

Ovládal je podivín?

Ačkoliv tyto kočky nebyly mírumilovnými tvory, tak na mě prý reagovaly zvlášť agresivně. Podle místních to dokonce nemělo obdoby. Byly považovány za démony, a i ti, kdo byli hodně vzdáleni pověrám, se kočičí tlupy děsili. Jediným, kdo s kočkami vycházel dobře, byl místní podivín, člověk zlý a zákeřný, kterému se každý vyhýbal. Okamžitě jsem si vybavila svou první procházku vesnicí. Na zahradě jednoho domku jsem viděla krásná jablíčka. Utrhla jsem jedno, abych okusila. V tu chvíli se rozrazilo okno chalupy a v nich dědek. Zaklel a ještě si odplivl. Že by to byl on? S pocitem neblahé jistoty jsem se zeptala. Štamgasti soustrastně pokývali hlavou. „Tak to abych se tu moc neukazovala, viďte?“

Místo odpovědi se ozvalo z chodby kočičí zaječení. A jiná už seděla za oknem a čekala. Museli vzít hadici a postříkat je vodou, abych proběhla k autu, naskočila a ujížděla, co mi pneumatiky stačily.

Zuzana (43), Ústí nad Labem

Také se vám může líbit