Domů     Nejhorší na světě je bezmoc
Nejhorší na světě je bezmoc
5 minut čtení

Ublížit starému člověku není složité. Lidé, kteří toho mají hodně za sebou jsou křehcí a často je dokážou zlomit i úplné drobnosti. Najdou se i tací, kteří toho klidně zneužijí.


S bratrem Jirkou jsme měli hezké a šťastné dětství. Naši rodiče byli pohodoví, bylo nám s nimi fajn a nikdy jsme se nenudili. Jenže někdy mají pohádky špatný konec. Když mi bylo čtrnáct a bratrovi deset, zahynuli při autonehodě.

Prarodiče, kteří by si nás vzali k sobě, jsme neměli. Táta vyrůstal v dětském domově, mámini rodiče umřeli, když jsme byli docela malí.
Naštěstí tu byla tetička. Když si nás vzala k sobě, bylo jí necelých padesát.

Zamlada měla jednu velkou lásku, ale nedopadlo to úplně dobře. Otěhotněla ještě před svatbou. Na děťátko se moc těšili, jenže v pátém měsíci potratila. Její snoubenec to neunesl a nakonec ji opustil. Tetička už si pak nikoho nenašla.

Děti ale milovala a tak vůbec neváhala, jestli si nás má vzít k sobě.
Po smrti rodičů jsme na tom nebyli dobře. O to víc jsme k tetičce přilnuli. Byla jediný blízký člověk, kterého jsme měli a starala se o nás s láskou a porozuměním. 


Tetička se o nás obětavě starala


Pomáhala nám překonat ztrátu rodičů, ve svém domku pro nás vytvořila útočiště, kde jsme se zase začali cítit dobře.

Teprve když jsem měla vlastní děti, došlo mi, že přes veškerou lásku, kterou k nám chovala, pro ní určitě nebylo jednoduché začít ze dne na den vychovávat jednu puberťačku a jednoho skoro puberťáka.

Zhostila se toho úkolu se ctí a dala nám vše, co jsme potřebovali. Když jsem se vdávala,chtěla jsem, aby mě vedla k oltáři, i když se bránila, že to není zrovna podle tradice. Bratr po ní zase pojmenoval první dceru.

Jen málokdo pochopí, jak moc pro nás znamenala.
Jirka se hned po škole odstěhoval za prací a oženil se. Já se vdávala v pětadvaceti, a i když jsme s manželem bydleli na druhém konci města, byla jsem u tetičky skoro každý den,nejdřív s manželem, potom i s dětmi.

Tetička vedla klidný život, měla nás, kamarádky, svůj domeček a svou zahrádku. Její nejlepší kamarádka, paní Helenka, bydlela v domku hned vedle. Když před pár lety zemřela, byla z toho tetička moc smutná. My taky. A to jsme ještě netušili, že co tato událost odstartuje.


S domkem se dlouho nic nedělo


Domek po paní Helence byl nějaký čas prázdný. Tetička se občas smutně dívala přes plot.

„To je strašné, jak to tu pustne..“, říkala nám „když si vzpomenu, jak bývala Helča na tu svou zahrádku pyšná,chce se mi brečet.“ Syn paní Heleny bydlel v Praze, do domku zajel tak dvakrát, třikrát do roka.

S nikým se moc nebavil, trochu poklidil zahradu a zase odjel. Pak se na vývěsce realitní kanceláře na náměstí najednou objevil inzerát, že je domek na prodej. Hned nás s manželem napadlo, že bychom ho mohli koupit. Cena ale byla nesmyslně vysoká.

Oslovili jsme syna paní Heleny, rádi bychom se s ním nějak dohodli. Ale on nechtěl o snížení ceny ani slyšet.


Nový majitel byl divný

To bylo na podzim. Na jaře jsem jedno pěkné odpoledne zašla k tetičce. Na vedlejší zahradě stála zaparkovaná tři auta a mezi nimi pobíhalo několik psů.

Ten obrázek se mi moc nelíbil.
„Tak už se tam stěhuje nový pan majitel…“, z tetiččina hlasu byli cítit obavy. „Člověk by neměl soudit podle prvního pohledu, ale ten člověk se mi nějak nelíbí.

Vypadá hrubě,když jsem byla venku, tak mi ani neodpověděl na pozdrav…“ Uklidňovala jsem tetičku, že to určitě bude dobré, ale sama jsem z toho neměla dobrý pocit.

Během pár měsíců se ze sousední zahrady stalo něco mezi vrakovištěm a psincem. Tetička z toho byla nešťastná. Když soused „pracoval“ na autech, dělal hluk.

Psi pořád štěkali, navíc se snažili podhrabat plot.
Pro starého člověka je stres mnohem horší než pro mladého. Viděli jsme na tetičce, jak se trápí a schází, jakoby to už ani nebyla ona. Snažili jsme se sousedem domluvit. Jenže se nám vysmál do očí.

Nepomohlo ani, když jsme obešli další lidi v ulici a sepsali na něj stížnost na úřad. Měl známé na radnici, takže to všechno vyšlo do ztracena. 


Tetička měla strach


Tetička věděla, že bychom jí rádi pomohli, a možná právě proto nám ani neříkala všechno, co soused vyváděl. Takže to, že přestala chodit na zahrádku, protože se bála sousedových psů, kteří několikrát utekli a vběhli k ní, jsme se dozvěděli až po měsíci. Když jsme byli u ní, chodila ven s námi, proto jsme si toho nevšimli.


Přeji mu samé špatné věci


Nejhorší je, když musíte sledovat, jak někomu, koho máte rádi,ubližuje někdo silnější a úplně bezohledný. Zdálo se, že se soused tím, jaký má tetička strach, vyloženě baví. Netrvalo dlouho, a byl z ní hotový uzlíček nervů.

Už dlouho jsme jí nabízeli, že může jít k nám, ale to nechtěla. 
Nakonec ale přece jenom povolila. Ve chvíli,kdy už bylo vlastně pozdě.

Její srdíčko bylo tím, co se jí v poslední době dělo tak oslabené, že po dvou měsících umřela na srdeční selhání.
Nejsem nijak mstivá, ale od té doby doufám, že se tomu lumpovi stane něco strašného.

Musím přiznat, že jestli jsme na něj předtím poslali několik stížností, teď posíláme jednu za druhou. Za to, co naší tetičce udělal, by si zasloužil opravdu krutý trest. A jestli se mu ho nedostane, tak slibuji, že alespoň znepříjemníme život, jak to jen půjde.

Kamila O. (51), Plzeň





Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika