Domů     Předávali jsme si milostné dopisy
Předávali jsme si milostné dopisy
5 minut čtení

Bylo mi devatenáct let a toho dne jsem právě měla dělat zkoušky na vysokou školu. Jenže ráno jsem doma omdlela.

Nejprve jsem to přičítala stresu z předchozího perného učení. Vyšetření však ukázalo skrytou dlouhodobou nemoc. Nejednalo se o nic nevyléčitelného, musela jsem však zůstat několik týdnů v nemocnici. Byl to pro mě šok, který rázně změnil můj život.

Skamarádila jsem se se sestřičkami

Skoro každý den mě v nemocnici někdo navštěvoval. Přesto se mě s prodlužujícím se pobytem v nemocnici zmocňovalo smutné zoufalství, tím spíš, že jsem se na rozdíl od mínění lékařů cítila celkem v pořádku. Nebyli mi schopni říct, v jaký den mě pustí domů.

Další pacienti na pokoji se rychle střídali, a tak nebyl nikdo, s kým bych se tu mohla skamarádit. Občas jsem se bavila se sestřičkami, už jsem je znala všechny dokonale.

Pohledný mladík

Jednoho dne moji pozornost upoutal mladý kluk v bílém plášti. Když jsem ho potkala na chodbě, hezky se na mě usmál. Přemýšlela jsem, kdo to může být a co tu dělá. Na doktora byl příliš mladý.

Zeptala jsem se Lenky, což byla sestřička, se kterou jsem si rozuměla nejlíp. Řekla mi, že se jedná o mladíka, který je v nemocnici na náhradní civilní službě místo vojny. Jmenuje se Šimon a je to prý takový hodný pohodář.

Každopádně setkání s ním pro mě znamenalo změnu. Hodně jsem o něm přemýšlela a po dalším střetnutí na chodbě jsem si uvědomila, že jsem se zamilovala.

Jeho přítomnost mi dělala dobře

Jak jsem zanedlouho zjistila, zaujetí bylo vzájemné. Při dalším setkání jsme se dali do delšího povídání. Lenka měla pravdu, ze Šimona opravdu vyzařovalo něco příjemného a pozitivního, co mi zvedlo náladu o sto procent.

Nedovedla jsem si představit, jak by mezi námi mohl vzniknout nějaký vztah a neviděla jsem ani důvod, proč by si měl Šimon začínat něco s nemocnou holkou, přesto mi jeho existence pomáhala přežívat vlekoucí se pobyt v nemocnici.

První dopis

Jednoho odpoledne, kdy venku zuřila letní bouřka a hustě pršelo, přišel za mnou Šimon na pokoj. Moje spolupacientka právě podřimovala. Šimon si dal prst na ústa a naznačil mi, ať zůstanu potichu. Potom mi předal obálku. Rozechvěla jsem se příjemným napětím.

Než odešel, věnoval mi milý úsměv. Sotva se za ním zavřely dveře, nedočkavě jsem obálku otevřela.

Byl v ní dopis – snad milostné vyznání… a pak také několik vtipů pro zasmání, několik pocitů a myšlenek, kterými se Šimon v poslední době zabýval a krátká básnička.

Stále jsem na něj myslela

Měla jsem z dopisu ohromnou radost. Už dlouho mi v nočním stolku ležel nevyužitý blok a několik tužek. Nyní nastal jejich čas. Sestavila jsem Šimonovi odpověď v podobném duchu a hned druhý den jsme mu ji předala.

„Říkal jsem si, že uděláš něco podobného,“ mrkl na mě a slíbil, že si moji odpověď přečte a naváže na ni dalším psaním. Naše „korespondence“ pak pokračovala dál.

Každý den jsem se mohla těšit na Šimonův dopis a celý večer jsem pak sestavovala já na oplátku ten svůj. Usínala jsem se všemi obálkami pod polštářem a během dne si je četla znovu a znovu.

Blížilo se mé propuštění

Můj nemocniční život se najednou změnil. Snášela jsem všechno daleko lépe. Cítila jsem, že ta nenápadná láska má vliv i na můj zdravotní stav. Potvrdil mi to i primář, který mi za několik dní oznámil: „Mám pro vás dobrou zprávu, Petro.

Část letošního léta byste už mohla strávit doma.“ Znamenalo to, že se konečně vrátím do normálního života, ale mně v tu chvíli napadla jediná věc: jak mi bude líto ztráty kontaktu se Šimonem.

Napsala jsem mu o té novince a on mi druhý den při předávání svého dopisu řekl: „Bude se mi po našem dopisování stýskat.“ Tu větu jsem si pak dlouho do noci rozebírala…

Zapomenuté dopisy

Den propuštění z nemocnice přišel nečekaně brzy. K mému zármutku Šimon zrovna nebyl v nemocnici. Pomyslela jsem si, že se ani nestačíme rozloučit. No co, utěšovala jsem se v duchu, prostě sem za Šimonem přijdu a uvidím, co bude pak.

Vždyť ho znám natolik dobře, abych mohla doufat, že všechno, co mi psal, myslel opravdově. U brány nemocnice jsem si s hrůzou uvědomila, že jsem pod polštářem nechala všechny Šimonovy dopisy. Rychle jsem pro ně utíkala, ale přišla jsem pozdě.

Postel už byla uklizená. Do očí mi vhrkly slzy.

Pozvání na večeři

Vtom se za mnou ozval hlas Lenky: „Nehledáš náhodou tohle?“ S úsměvem mi podávala balíček dopisů. Samou vděčností jsem ji objala. „Je tam ještě o jeden dopis navíc, ten mi pro tebe Šimon dal, než odjel,“ řekla. Ještě v přítomnosti Lenky jsem si ho přečetla.

Šimon mi napsal sice jen pár slov, ale pro mě měla cenu nejvzácnějšího pokladu – kromě telefonního čísla, na které jsem mu měla zavolat, tam bylo i pozvání na romantickou večeři…

Petra M. (58), Brno

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Ze žárlivosti je člověk schopen udělat leccos. Jsem už daleko rozumnější než zamlada, zdaleka ne tak vznětlivá a bláznivá. Ale stále zamilovaná. Vdobách, kdy jsme s mým mužem teprve chodili, jsem docela dost žárlila. Naštěstí mě to už nepronásleduje, protože s tím by se nedalo žít, v lepším případě bych skončila jako rozvedená, opuštěná ženská, v horším ve vězení. Jezdívali jsme na chatu jeho r
5 minut čtení
Svůj život jsem promarnila s nesprávným mužem a okamžik, kdy jsem potkala toho pravého, mě málem minul. Nikdy jsem nepatřila k děvčatům, která chtějí dělat kariéru, nebo jen ulovit bohatého chlapa a mít se dobře. Já chtěla najít hodného a chápavého muže a s ním si pořídit velkou rodinu. A našla jsem ho už za studií. Jmenoval se Martin, končil práva, nebyl to sice krasavec, ale byl milý a pozorn
4 minuty čtení
Loni na Prvního máje jsem plánovala, že zůstanu doma. Na lásku jsem neměla ani pomyšlení. Jenže osud si pro mě připravil něco jiného. Přiznám se, že jsem svátky zamilovaných jako První máj nebo Valentýn nikdy nemusela. Tohle povinné dokazování lásky mi přijde ujeté. Když jste navíc nezadaná, zamilované párečky vám lezou na nervy ještě víc. Když jsem se loni prvního května probudila, měla jsem p
3 minuty čtení
Ten muž se objevil v drogerii, kde jsem v té době pracovala. Pořád po mně pokukoval, nakonec se přece jen osmělil a oslovil mě. Byl to Ferda. Táta mi tu neobyčejně povedenou fotku z tábora nechal zasklít. Byla jsem tam ještě s nějakými táborníky, postupem času jsem zapomínala jejich jména i táborové přezdívky, protože šlo hlavně o to, že mi to tam moc slušelo. Bylo mi tehdy patnáct, měla jsem v
3 minuty čtení
Byli jsme s Tondou každý jiný, on ze statku, já z města. Bála jsem se, že jsme příliš rozdílní, než abychom spolu mohli žít. Skoro celé léto jsem tehdy probrečela. Byla jsem nešťastná, i když zase naopak chvílemi šťastná, zasněná a zamilovaná. Byli jsme s Tondou jako oheň a voda. Maminka mě utěšovala, že láska hory přenáší a všechno spraví, jenomže budoucí tchyně si zjevně myslela opak. Byla to
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sladký dort s karamelem
nejsemsama.cz
Sladký dort s karamelem
Suroviny: Na korpus: 200 g máslových sušenek 100 g másla Na karamel: 1 plechovka karamelového kondenzovaného mléka 2 lžíce másla Na krém: 250 g smetany ke šlehání 250 g mascarpone 2 lžíce moučkového cukru ½ lžičky vanilkového extraktu 3 banány Postup: Sušenky rozdrťte v mixéru na jemný prášek, smíchejte je s rozpuštěným máslem a natlačte
Rok 5 císařů: Dražila se během něj vláda nad Římem?
historyplus.cz
Rok 5 císařů: Dražila se během něj vláda nad Římem?
Z hradeb pretoriánského tábora se do Věčného města nese zvučná výzva. „Císařský titul je na prodej!“ křičí hlásný. Pretoriáni, tedy osobní strážci panovníka, svrhli císaře a hledají jiného. „Moc bude svěřena tomu, kdo nabídne nejvíc,“ dodává hlásný. Píše se rok 193 a v Římě se dějí neslýchané věci – mimo jiné dojde i na licitování
Přes 1200 mrtvých vojáků skrývala zem u Břevnovského kláštera
21stoleti.cz
Přes 1200 mrtvých vojáků skrývala zem u Břevnovského kláštera
Břevnovský klášter v Praze patří k významným českým památkám. To je známá věc. Ne každý ale ví, že nejstarší český mužský klášter, založený v roce 993, má temné tajemství. Respektive má ho pozemek za
Má Brzobohatý tajné kávičky s kráskami?
nasehvezdy.cz
Má Brzobohatý tajné kávičky s kráskami?
Tohle o nerozlučné lásce moc nesvědčí! Na akcích v noblesním oděvu herec z Inkognita Ondřej Brzobohatý (42) a moderátorka Daniela Brzobohatá (46) vypadají jako dokonalý pár, speciálně on pak jako prav
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
epochanacestach.cz
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
V turisticky oblíbených Luhačovicích se v Kulturním centru Elektra uskuteční první poprázdninové HOVORY W. Nejen místní minerální vodu budou se skvělým Otakarem „Ťuldou“ Brouskem popíjet pánové Jiří Werich Petrášek, Pavel Mészáros a Karel Štolba. A vše proběhne s láskou a humorem.  
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Chřestový krém s brambory
tisicereceptu.cz
Chřestový krém s brambory
Smetanová polévka ze zeleného chřestu a brambor je velmi jemná a chutná. Suroviny na 6 porcí 500 g brambor 1 lžička soli 500 g zeleného chřestu 300 ml smetany na vaření 1,3 l vody 4 lžíce h
Hlídací pes demokracie: Semyour Hers
epochaplus.cz
Hlídací pes demokracie: Semyour Hers
Rok 1968. Válka ve Vietnamu eskaluje a Američané mají těžké ztráty. Vietkong je všude, situace je napjatá. Americké velení se všemi silami snaží situaci zvrátit. A s neúspěchy přichází frustrace a s frustrací násilí. Ale skutečnou podstatu násilí v Americe tuší málokdo. Armáda si informace hlídá. Když novinář Seymour Hersh (*1973) dostane od svého známého zajímavý tip, neváhá
Mumifikovaní tučňáci: Může za jejich osud změna klimatu?
enigmaplus.cz
Mumifikovaní tučňáci: Může za jejich osud změna klimatu?
Před dvěma lety Antarktický poloostrov vydal stovky mumifikovaných těl tučňáků. Nález působí zlověstným dojmem. Jako by zvířata v jeden okamžik hromadně uhynula a tento okamžik byl poté zmražen v čase
Černá madona z německého Altöttingu: Dokáže převzít jakékoliv trápení?
epochalnisvet.cz
Černá madona z německého Altöttingu: Dokáže převzít jakékoliv trápení?
Uvnitř malebné Kaple milosti v bavorském Altöttingu stojí ikonická soška Černé Madony. Ročně za ní přicházejí miliony věřících, neboť podle místní legendy do sebe dokáže nasáknout bolest, smutek a trápení každého, kdo ji o to požádá. Skutečně její barva odráží právě její zázračné umění?   Soška vysoká asi 66 cm, oblečená v bohatě zdobeném barokním rouchu, pochází
Pátek třináctého se stal prokletým!
skutecnepribehy.cz
Pátek třináctého se stal prokletým!
Lidové pověry mi nic neříkaly a nikdy jsem se podle nich neřídila. Pak ale nastal v mém životě jeden den, který všechno změnil. Většina lidí na pověry nevěří. Také jsem k nim dlouhou dobu patřila, dokonce jsem se jim smála. Jednoho dne mě ale smích přešel. Temné síly se spikly Před několika lety se stalo
Léto ještě nekončí. Kde si ho nejlépe prodloužíte?
iluxus.cz
Léto ještě nekončí. Kde si ho nejlépe prodloužíte?
Prázdniny jsou sice u konce, ale příjemné dny ještě ne. A protože jsme si letos opravdu horkého léta příliš neužili, stojí za to prodloužit si ho – tentokrát už bez spalujících veder i davů turistů. P