Domů     Pocitu viny se už nezbavím
Pocitu viny se už nezbavím
5 minut čtení

Pokud člověk provede něco, o čem ví, že je to špatné, jsou výčitky svědomí na místě. Já se svým svědomím budu bojovat až do konce života.

Mým rodičům jsem se narodila jako druhé dítě. Vytoužená holčička. Po starším bratrovi Radkovi si maminka i tatínek přáli ještě jedno dítě – dceru.

Dlouho se jim počít nedařilo, pak maminka otěhotněla, ale ve třetím měsíci potratila, a po třech letech, když už ani nedoufali, že by se druhého dítěte mohli dočkat, mamince doktor při pravidelné prohlídce oznámil, že je v šestém týdnu těhotenství. Rodiče to považovali za zázrak.

Bratr kvůli mně trpěl

Už od dětství mě rodiče rozmazlovali. Udělali pro mě cokoli, co mi viděli na očích, koupili vše, co jsem chtěla, zkrátka mi snášeli modré z nebe. Mnoho mých průšvihů tolerovali, přehlíželi, a já jsem toho už od malička pěkně využívala.

Spousta malérů jsem svedla na staršího bratra Romana, který si kvůli mně vytrpěl své.

Nejen, že dostával tresty, které si vůbec nezasloužil, ale když se párkrát ohradil, že jsem tím viníkem byla já a ne on, tak ho rodiče obvinili ze lži, jednou ho tatínek dokonce i propleskl.

Ani se bratrovi nedivím, že mě neměl příliš v lásce a ani teď, když už jsme oba dávno dospělí, moji společnost příliš často nevyhledává.

Všechno mi procházelo

Ani během dospívání se můj vztah k povinnostem nezlepšil. Byla jsem nezodpovědná a lehkomyslná. Myslela jsem si, že mi všechno projde.

V učení mi to na střední i na vysoké procházelo (využívala jsem toho, že jsem se klukům líbila, takže za mě psali úkoly a referáty, a profesory jsem zase obalamutila svou nevinnou tvářičkou), ale v životě se to mělo změnit…

Peníze jsem rozhazovala

Ráda jsem se bavila a ráda jsem utrácela, a tak není divu, že jsem měla hluboko do kapsy. Rodiče mi sice dávali docela slušné kapesné, ale to jsem utratila většinou za oblečení.

Když jsem se ve čtvrťáku rozhodla, že musím mít auto, nebylo lehké objevit vhodný vůz. Měla jsem přítele Vojtu, který veksloval s kdečím, a tak mi obstaral staršího Opela, který vypadal přepychově a byl za hubičku.

Sice jsem z něj měla radost, ale protože jsem věděla, co je Vojta zač, nechala jsem si auto zkontrolovat od otce mého kamaráda, co byl automechanik.

Chtěli jsme vydělat

Když Opela prohlédl, sdělil mi, že auto je po havárii. Doslova řekl, že je to pojízdná rakev. Doporučil mi, abych se auta co nejrychleji zbavila. Řekla jsem to Vojtovi, a toho hned napadlo, komu bychom ho mohli střelit. Že tím můžeme někoho ohrozit, nenapadlo ani jednoho z nás.

Stav auta jsme zamlčeli

Kupce našel ještě ten samý večer. Vyrazili jsme do hospody, kde se scházela parta z gymplu. Tentokrát bylo u našeho stolu živěji, než obvykle. Kluk od nás z ročníku, Mirek, zbouchnul Kláru, holku z vedlejší třídy. A tak bylo co zapíjet.

Mirek, aby se uvedl jako vzorný otec, našel si i práci. No a shodou okolností potřeboval auto, protože budoucí zaměstnavatel automobil vyžadoval. Když mu Vojta předával klíčky, neměla jsem z toho zrovna dobrý pocit, ale nic jsem neřekla. Mlčela jsem.

A Vojta víc neřešil. Proč taky, když na tom ještě něco vydělal. Cítil se jako mazaný a světaznalý chlapík.

Šokující zpráva

Uběhl půl roku. Bylo po maturitě, po které jsme se s Vojtou rozešli, a já jsem odjela na celé léto k tetě na venkov. Když jsem se po letních prázdninách vracela domů, náhodou jsem na zastávce potkala Vojtu. Vypadal zaraženě. „Ahoj,“ pozdravila jsem ho.

Podíval se na mě, a aniž by mě pozdravil, zeptal se mě: „Slyšela jsi to? Mirek je po smrti.“ Vytřeštila jsem oči a po zádech mi přejel mráz. „Cože?“ nechápala jsem. „Jak to? Co se stalo?“

Osudná nehoda

Vojta si povzdechl, a pak mi začal vše vyprávět. „Bylo to tragické. Před měsícem Mirek zapíjel v baru narození syna. Když se rozhodl jet domů, byl už opilý. Ostatní ho přesvědčovali, aby nejezdil, ale neposlechl je.

Když projížděl zatáčku u benzínky, auto doslova vystřelilo mimo silnici a skončilo v lese. Mirek byl na místě mrtvý. Neměl šanci, auto bylo na kusy.“

Uzavřeli to jako nehodu

V první chvíli mi vůbec nedošlo, za co, byť z části, nesu vinu. Jediné, na co jsem se dokázala soustředit, bylo, abych z toho neměla průšvih já. Policie však případ uzavřela s tím, že řidič měl v krvi přes dvě promile a auto bylo ve špatném technickém stavu.

Kdo mu auto prodal, nikdo nezjišťoval. Ulevilo se mi.

Dodnes mám špatné svědomí

Jenže po pár týdnech jsem potkala ve městě Kláru s kočárkem. Daly jsme se do řeči a mně najednou došlo, že i mou vinou nemá manžela a malý Mireček tatínka. Byla jsem z toho zdrcená. Náhle mi došlo, jak jsem se celé roky hloupě a nezodpovědně chovala.

Přemýšlela jsem, co dělat. Jít na policii jsem neměla odvahu, a tak jsem alespoň začala Kláře každý měsíc anonymně posílat obálku s penězi. Dělám to dodnes. Pocitu viny mě to ale stejně nezbaví…

Kristýna P. (45), Praha

Předchozí článek
Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika