Domů     S těžkými následky autonehody jsem se dodnes nevyrovnala
S těžkými následky autonehody jsem se dodnes nevyrovnala
4 minuty čtení

Život se mi změnil během pár vteřin. Nebyla to moje vina, ale trpím tím i po letech.

V lidském životě přijdou někdy okamžiky, které ovlivní celý další osud. Mě jedna taková kritická chvíle potkala před deseti lety.

Náraz přišel z pravé strany

Každý den jsem dojížděla do práce autem, protože jsem to měla přes celé město. Někdy se se mnou svezla kolegyně Jitka, která bydlela po cestě. Toho tragického dne už jsem vyjížděla z parkoviště, když Jitka přiběhla na poslední chvíli.

Stačila půl minuta navíc a nestihla by mě. Pouhých třicet vteřin a všechno by bylo jinak. Jitka rychle nasedla a já se rozjela. Po chvilce jsme se blížily k velké křižovatce, kde byl vždy hodně rušný provoz.

Na semaforu naskočila zelená chvilku předtím, než jsem přijela, takže jsem jen přidala plyn. Potom přišel náraz, tvrdý, krutý, z pravé strany. Já jsem v té chvíli ztratila vědomí, takže co se stalo, vím jen od svědků a z vyšetřovací zprávy.

Zprava vjel do křižovatky kamión, už na červenou. Napálil to přímo do mého vozu. Náraz byl zdrcující. V bezvědomí mě převezli do nemocnice. Měla jsem několik zlomenin, těžký otřes mozku, vnitřní krvácení. Jitka, která seděla přímo na místě nárazu, zemřela na místě.

Žádná „kdyby“ neplatí

První dny v nemocnici, když jsem přišla k vědomí, byly spíše ve znamení bolesti a strachu. Pravidelně za mnou chodili manžel, děti i další příbuzenstvo. A také kolegyně z práce. To, že je Jitka mrtvá, jsem pochopila až postupně.

Tím, jak jsem byla v šoku, jsem si to podvědomě odmítala připustit nebo na to myslet. Čím víc jsem se uzdravovala, tím víc jsem si za smrt Jitky začala dávat vinu. Nejprve jen sama pro sebe, potom i před ostatními. Všichni mi to vyvraceli.

Poukazovali na to, že řidič kamiónu byl obviněn a potom odsouzen k nepodmíněnému trestu. Já jsem si často v hlavě přehrávala celou tu situaci. Neustále jsem pomýšlela na různá „kdyby“.

Kdybych bývala odjela z parkoviště o chvilku dřív, Jitka by mě tam bývala už nezastihla. Kdybych před křižovatkou nepřidala plyn, nedostala bych se do cesty kamionu – i když tam vjel na červenou, což jsem nemohla čekat.

Pokud člověk nad vším uvažuje logicky, tak samozřejmě musí přijít na to, že šlo o nešťastnou souhru okolností, na které jsem žádnou vinu nenesla. Ve mně ale převažovaly emoce.

Stěhování pomohlo jen částečně

Do práce už jsem se nevrátila. Nedokázala bych docházet tam a denně si uvědomovat, že Jitka už není mezi živými. S bývalými kolegyněmi jsem se postupně přestala stýkat. Celé dny jsem trávila doma a utápěla se ve výčitkách. Do auta jsem se bála nasednout.

Navštěvovala jsem pravidelně psycholožku, protože jsem trpěla silnou posttraumatickou poruchou. Doprovázel mě tam manžel, chodili jsme pěšky, i když to bylo dost daleko. Uzavřela jsem se do sebe, současně jsem si ale uvědomovala, co se to se mnou děje.

Bála jsem se, že to bude už setrvalý stav a že se nočních můr, sžírající lítosti a děsivých vzpomínek nikdy nezbavím. S pomocí manžela jsem si našla práci na doma.

I po roce od té smrtelné nehody se mnou všichni jednali jako v bavlnce, čímž mi ale vlastně připomínali, co se stalo. Když se můj stav nelepšil, přišel manžel s nápadem, že se přestěhujeme na venkov. Změna prostředí mi měla pomoci.

Ukázalo se to jako dobré řešení. Prodali jsme náš pražský byt a koupili malý domek ve středních Čechách. Začala jsem chodit ven, do přírody, kde jsem nevídala auta, která by mi připomínala osudný okamžik.

Bydlíme tu už několik let a za tu dobu alespoň zmizely moje noční můry. Občas mě ale ještě přepadne záchvat smutku a lítosti – to se pak na několik dní uzavřu do sebe a jen trpím. Manžel o tom ví a trpělivě čeká, až to přejde.

Kdybych mohla vrátit čas zpátky pár minut před tu nehodu, udělám to; jenže to bohužel nejde.

Eva L. (50), Posázaví

Související články
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika