Domů     Nerozuměla jsem si s vnučkou
Nerozuměla jsem si s vnučkou
5 minut čtení

Moje sedmnáctiletá vnučka našla zalíbení v hádkách. Dohadovala se snad o všem na světě a nic, co jsem udělala, nebylo dobré. Rozhodla jsem se jí ukázat, jaké to je!

Svoji jedinou, krásnou a chytrou vnučku jsem milovala od prvního okamžiku, kdy jsem ji spatřila. Dcera si ji pořídila bez partnera, na poslední chvíli. Bylo už jí hodně přes čtyřicet, když jí z ničeho nic začaly tikat biologické hodiny.

Do té doby nechtěla o dítěti ani slyšet. Dokonce jsem se nesměla ani zmínit o žádné kamarádce či kolegyni, již přibylo do rodiny vnouče. Dcera to brala jako provokaci!

Na vnučku jsem byla pyšná

O to větší bylo moje překvapení, když mi dcera oznámila, že čeká miminko! Myslela jsem, že samou radostí dostanu infarkt! Nějakého chlapa jsme nehledaly. Ani ona, ani já, ve svém věku. Coby dávno rozvedená mě nějaké choutky na partnerské soužití přešly.

A tak jsme naši Rozálii statečně rozmazlovaly a zahrnovaly vším, po čem zatoužila. Navzdory naší dost benevolentní výchově z ní nevyrostl nějaký rozmazlený jedináček nebo rozcapená primabalerína. Byla šikovná na ruční práce a ve škole dobře prospívala.

Byly jsme na ni s dcerou náležitě pyšné! Tahle idylka ale bohužel neměla dlouhého trvání. Úderem šestnáctých narozenin se Rozálie začala měnit. K horšímu!

Najednou jí nebylo nic dobré

Odmlouvala, kritizovala a oči vyvracela, že jí div nevypadly. „Má na to nárok, je v pubertě!“ utěšovala jsem dceru, když si občas i s pláčem na dceru stěžovala. Obě jsme se snažily být tolerantní, ale všechno má svoje meze.

Čím víc se blížily Rozáliiny sedmnácté narozeniny, tím méně jsme ji poznávaly. Obarvila si vlasy na havraní čerň a oči silně podmalovala černými linkami.

Oblékala se do takových těch roztrhaných věcí, které vypadaly jako z kontejneru, ale byly ve skutečnosti nehorázně drahé. Vždycky když ke mně přišla, a bylo to často, pohádaly jsme se. Někdy o maličkosti, někdy o zásadní věci. Nic se jí nelíbilo. Naše generace, naše politika i my důchodci.

Nechala se potetovat

„Pořád si jen stěžujete a chcete vysoké důchody. Jste rozcapení!“ řekla mi jednou a já jí dala pohlavek. Myslela jsem, že už se neukáže, ale ona přišla. Ony jí ty hádky vážně bavily. Jednou přišla už notně naštvaná předem, ještě mě ani nepozdravila.

Vešla načuřeně do kuchyně a já se nezmohla ani na slovo. Měla čerstvé tetování přímo na krku! Dokud se nechala tetovat na zádech a břiše, utěšovala jsem se, že to pod oblečením nebude vidět. Ale teď? To se zakrýt nedalo. Dokonce ani rolákem.

Tetování jí vybíhalo až k čelisti. Hrůza hrůz! Málem jsem se rozplakala, ale nechtěla jsem jí udělat radost. „Hezký, viď babi?“ ptala se a čekala hádku. Já ale byla zticha. Nemluvila jsem s ní. Mlčky jsem jí podala talířek s koláčem a šla si zapnout televizi.

Nastrojila jsem se jako ona

Na mém oblíbeném kanálu o zvířatech zrovna požíral lev nějakou svoji oběť a mě najednou napadlo: „Taky budu lev a dám jí to pořádně sežrat!“ Na tržišti jsem si nakoupila co nejlevnější džíny, boty na podpatku a taky černou barvu na vlasy.

Od dcery jsem zjistila, kdy se za mnou Rozálie chystá, abych se stihla na její návštěvu náležitě připravit. Obarvila jsem se, podmalovala oči černou tužkou. Řasy se mi nalepit nepovedlo, škoda.

Džíny jsem prostříhala nůžtičkami na nehty a tričko upravila tak, aby bylo co nejpodobnější tomu jejímu. Prostě velký výstřih a délka nad pupík. Byla jsem sice štíhlá, ale vypadala jsem hůř, než příšerně. Vrcholem všeho bylo moje umělecké tetování.

Ze zakoupených obtisků jsem vystříhala nejrůznější kříže a srdíčka. Nalepila jsem si je všude, kde to bylo vidět. I na svůj dost vrásčitý krk. Polila jsme s voňavkou a netrpělivě vyhlížela vnučku.

Moje vizáž ji vyléčila

Když přišla, nevěřila svým očím. Já ji ale nenechala moc přemýšlet. Popadla jsem jí za loket. „Pojď, půjdeme se projít!“ poručila jsem jí a táhla ke dveřím. „Babi, to snad nemyslíš vážně. To chceš jít takhle?

A jak to vůbec vypadáš?“ ptala se nevěřícně, ale já už ji táhla po schodech ven na ulici. Prošly jsme spolu přes celé naše malé město a potkaly spoustu známých. Ti na nás koukali jako na blázny. Spolu jsme vůbec nemluvily. Až doma vnučka promluvila:

„O. K. babi. Pochopila jsem. Vypadám jako strašidlo. Ale ty jsi bourák, že ses kvůli mně tak zesměšnila!“ Její omluvu jsem brala jako svoji satisfakci. Na příští návštěvu přišla po dlouhé době moje milá a usměvavá Rozálie. A v normálním oblečení!

Svatava D. (58), Karlovy Vary

Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může