Vždycky jsem měla ráda milostné příběhy, literární i televizně zpracované. Možná jsem sama žila tak nudně, že jsem si emoce musela vychutnat alespoň tímto způsobem…
Ano, je to vlastně docela smutné, když vám je teprve padesát a máte pocit, že žijete po boku nesprávného muže a jste svým způsobem smířená s tím, že už vás v životě nic romantického a nečekaného nepotká.
Pepu jsem si vzala, když mi bylo teprve devatenáct let. Byl mojí láskou ze střední. Necelý rok po svatbě se nám narodil syn Jaroslav. Přestěhovali jsme se do většího bytu a začali za pochodu poznávat, co to znamená být rodič a vychovávat dítě. Náš vztah se tak dostal až na druhé místo…
Na druhé koleji
Pepova pozornost se soustředila hlavně na syna. To jsem mu samozřejmě neměla za zlé, snažil se být dobrý táta, ale chybělo mi, že nevěnoval trochu svého času, péče a lásky také mně.
Kytku a bonboniéru jsem od něj dostala jen k narozeninám a k prvnímu výročí svatby. Na to další už zapomněl. „Vy ženský toho naděláte,“ mávl rukou, když jsem se ho zeptala, jestli si pamatuje, co je za den, a šel raději za kamarády do hospody.
Připadala jsem si jako páté kolo u vozu. Raději trávil čas s chlapama u piva, než se svou ženou. A to jsme spolu byli teprve dva roky. Tehdy poprvé mi na mysli vytanula otázka, co s námi bude za pět nebo za deset let? Budeme si mít ještě vůbec co říct?
Zvykla jsem si
Čas plynul a s naším manželstvím to šlo spíš z kopce, než aby se něco zlepšilo. Nehádali jsme se, spíš jsme spolu skoro nemluvili. Řešili jsme pouze rodinné věci, které se z devadesáti procent týkali syna.
Pepa vůči mně nebyl vůbec všímavý – neřekl mi třeba, že mi to sluší, nepochválil mi nový účes, nepozval mě na večeři. První roky mě to hodně trápilo a mrzelo, ale postupem času jsme si na to tak nějak zvykla.
Mladší milenec
Když odešel syn na vysokou, nastoupil k nám do firmy nový, mladší kolega. Jmenoval se Ivan. Byl velice sympatický a milý a postupem času mi došlo, že se mi dvoří. Překvapilo mě to, protože nejsem žádná krasavice.
Mám pár kilo navíc a byla jsem o minimálně osm let starší než on. Nicméně mi to lichotilo a byla jsem v sedmém nebi, že zažívám pocit mužské pozornosti. Myslela jsem si, že ty motýlky v žaludku, kdy se těšíte na další a další rande, už nikdy nezažiju.
Díky románku s Ivanem jako bych omládla. Jenomže pak k nám do podniku nastoupila nová kolegyně a Ivan se začal točit kolem ní.
Ostatním pro smích
Bylo to velice nepříjemné. Nejenže jsem se musela potkávat se ženou, která byla mojí sokyní, ale také jsem měla neustále na očích Ivana, a dennodenně jsem slýchávala řeči kolegů, kteří si o našem trojúhelníku s úsměvem povídali. Bylo to ponižující.
Ve firmě jsem nebyla příliš dlouhou dobu, takže jsem mezi kolegy žádné kamarády neměla. S většinou z nich jsem si řekla nanejvýš „dobrý den“. Neměla jsem nikoho, komu bych se mohla se svými pocity svěřit.
Nový začátek
Nakonec jsem se rozhodla začít znovu. A týkalo se to nejen pracovního, ale i osobního života. V zaměstnání jsem dala výpověď a rozvedla jsem se.
Začala jsem o sebe víc dbát – chodila jsem cvičit, ke kadeřnici, dokonce jsem začala navštěvovat kurzy keramiky a fotografování. A právě na jednom z nich jsem se seznámila s Mirkem. Okamžitě jsme si padli do oka. Pozval mě na večeři a hned druhý den na výlet.
Netrvalo to dlouho a začali jsme spolu chodit. Teď jsme spolu už tři a půl roku a já jsem nepopsatelně šťastná. Konečně mám pocit, že žiji opravdový život.
Petra F. (56), jižní Čechy
