Ta noc byla podivná. Pozorovali jsme padající hvězdy, a najednou jsme propadli všichni únavě a velmi podivným snům o zvláštních bytostech.
I když jsme s manželem už téměř v důchodovém věku, rádi jezdíme s partou kamarádů po českých krajích. Letos bylo opravdu teplé léto, tak jsme si to hodně užívali. Nebyl víkend, aby nás krásné počasí nevytáhlo z města ven.
Většinou to bylo fajn, ale nestalo se nikdy nic podivného. Až jednou. Bylo to koncem srpna a my se vydali brouzdat krajinou nedaleko Hluboké. Našli jsme si kemp, mladí postavili stany a my starší jsme si pronajali dvě chatky.
K večeru jsme rozdělali na tábořišti oheň. Poseděli jsme, něco popili a sledovali oblohu. Bylo to v dobu, kdy „padají hvězdy“, jak se lidově říká. .Kolem jedenácté na nás padla únava. Na všechny naríz, což bylo zvláštní. Uhasili jsme oheň a odebrali se spát.
Stíny kolem stanů
Měla jsem divný sen. Zdálo se mi, že kolem naší chatky někdo chodí. Nějaké vysoké postavy, které mi připadali jako kudlanky. Vstala jsem a připlížila se k oknu, abych zkontrolovala, co to je a zda jsou mladí ve stanech v pořádku.
Neviděla jsem ale nic podezřelého, tak jsem zase ulehla. Uprostřed noci jsem se ale probudila znovu. Do postele na palandě se mi sápala jedna z těch bytostí. Nemohla jsem se hýbat. Pak se mi najednou zatmělo před očima a probrala jsem se až ráno.
Byl to nejhorší zážitek v mém životě. Strašlivá noční můra. Při snídani jsem se cítila jako omámená. Manžel seděl vedle mě a zdál se mi taky zaražený. Pak ale najednou povídá…
Držel ho za nohy
„Představ si, co se mi zdálo. U mé postele stála nějaká vysoká kreatura, položila mi ručičky na nohy, které mě tak bolí, a telepaticky na mě mluvila, co mám dělat, abych se problémů zbavil. A pak najednou přišlo zatmění a já se probudil.
Doteď cítím ty ručičky, jak mě tiskly v místech, kde mě to nejvíce bolí.“ Manžel si vyhrnul nohavice, byly tam opravdu červené rýhy dlouhých úzkých prstů. Čekali jsme, s čím přijdou ostatní.
Známým z vedlejší chatky se nic nezdálo, spali tvrdě jako by je do vody hodili. Čekali jsme, s čím vylezou ze stanů naši mladí. Když se konečně objevili u oběda, tvářili se vyčerpaně. Měli podivné sny, plné hlav s velkýma temnýma očima.
Vendula (54), Klatovy
