Dětská fantazie nezná mezí. To jsem si říkala, když nás naše Anička vytrvale upozorňovala na zlomyslného ducha na chalupě.
Znáte to také ze soužití s dětmi? Pravdu si občas rády upraví a dají prostor své fantazii. A vy se nestačíte divit tomu, jak přesně dokážou popsat nějakou situaci, v které se ocitly. Tak jednou vyděsila svou matku moje vnučka Anička, která byla se mnou a svou sestřenicí Slávkou na chalupě.
V noci totiž napsala na sociální síť komentář: „Nejhorší noc mého života!“ Když si to moje dcera druhý den přečetla, okamžitě vzala telefon a vyděšeně volala, co se děje. Nikdo jí to ale nezvedl. Zkoušela volat na můj i dcery i neteře mobil, ale marně. Začala se bál, tak sedla do auta a na sedmdesát kilometrů vzdálenou chalupu vyrazila.
Třásla se hrůzou
Během jízdy měla dcera dost času vymyslet několik scénářů, co se mohlo stát. Napadl jí můj zdravotní kolaps i zloděj v chalupě. Přijela úplně vyřízená, a my tři ležely na zahradě, opalovaly se u bazénu a koukaly na dceru jako na blázna. Telefon jsme neslyšely a nejhorší noc Aničky života to byla proto, že se pohádala se sestřenicí. Dcera byla vzteklá spravedlivě na nás všechny. Jenže to nebylo všechno, co se Aničce povedlo. Brzy se měla situace zopakovat. To když vyrazila o prázdninách na tábor… Inu děti dokážou přesvědčit své blízké o pravdivosti svých slov. Naše Anna na to měla talent veliký!
Někdo po nás jde
S chutí jsme se začetly s dcerou do táborových novinek, které nám Anička v dopise líčila. Po chvíli nás ale zamrazilo. Popisovala, jak tam každou noc popochází muž a nahlíží jim do stanů. A že někdy někoho vytáhne ven. Byly jsme strachy úplně bez sebe a okamžitě volaly vedoucímu tábora. On se ale začal smát, což dceru naštvalo. Pak jí však vysvětlil, že mají letos na táboře velkou bojovku a Anička nám ji v dopise popsala. Švagr nás předem varoval, že to bude zase nějaká Aniččina fantazie, ale s námi nebyla řeč. Co se Aničce ale nakonec povedlo, byl duch na půdě naší chalupy. Ty kroky jsem opravdu v noci slyšela já, i ostatní členové naší rozvětvené rodiny. Ozývaly se pravidelně za úplňku a děsí nás dodnes. Na racionální vysvětlení jsme zatím nikdy nepřišli.
Anna (67), Mělník
