Domů     Přízrak si žádal moji smrt
Přízrak si žádal moji smrt
6 minut čtení

Zůstala jsem doma sama, bez dcery a manžela. Uprostřed noci mě probudil náš pes Frodo. Kňučel a třásl se strachy. Pak jsem ucítila závan ledového vzduchu…

Stalo se to v létě před třemi lety. Dceři zrovna začaly letní prázdniny, a tak odjela s kamarádkou na dvoutýdenní tábor do Krkonoš, a manžel, který dělá obchodního zástupce jedné firmy, musel pro změnu na několik dní na služební cestu do Německa.

Docela jsem se těšila, že zůstanu doma sama. Měla jsem v plánu pořádně uklidit, chodit na špacíry s naším voříškem Frodem, a taky si trochu odpočinout a dočíst rozečtenou detektivku.

Odjeli pryč

„Nezapomněla jsi nabíječku na mobil?“ ptala jsem se dcery, když jsme jí s manželem nakládali věci do auta. Manžel se totiž nabídl, že ji i její kamarádku odveze na nádraží na vlak, a pak vyrazí rovnou na dlouhou cestu do Hamburku.

„Jasně,“ odpověděla dcera, a dodala: „Neboj se, budu ti volat každý den.“ Dala jsem jí pusu na čelo. „Hodná holka,“ řekla jsem. „Dávej na sebe pozor!“ „Budu,“ slíbila dcera a nastoupila do auta. „Měj se tu hezky,“ zamávala mi ještě z okénka na rozloučenou.

Poslala jsem jí vzdušný polibek, a pak jsme společně se štěkajícím Frodem zapluli do baráku.

Chlupatý člen rodiny

„Pojď, chlupáči, dostaneš večeři,“ promluvila jsem na Froda a poplácala ho po zádech. Frodo se na mě podíval a olízl se. Za ta léta této větě už moc dobře rozuměl.

S manželem jsme si ho vzali před čtyřmi lety z útulku, když jsme se přestěhovali do malého rodinného domku za město. Zpočátku byl plachý a nedůvěřivý, ale po pár měsících si na nás zvykl a stal se miláčkem celé rodiny.

Byl přátelský, docela i vycvičený, a všichni jsme byli šťastní, že ho máme. Ačkoli to byl velký pes, kříženec retrívra, a měl svou boudu na zahradě, tak jsme ho často brávali i do domu.

V obýváku měl svůj pelech, do kterého se vždycky stočil, a dělal nám společnost, když jsme se po večerech dívali na televizi. Když jsem tehdy zůstala doma sama, rozhodla jsem se, že se mnou bude Frodo v baráku i přes noc.

I když to nebyl žádný obranář a mouše by neublížil, cítila jsem se klidněji a bezpečněji.

Spal se mnou

Večer, než jsem šla spát, jsem vzala Frodovi pelech do ložnice. Dělala jsem to tak pokaždé, když byl manžel pryč. Měla jsem pak lepší pocit, že nejsem v pokoji úplně sama. Než jsem se vrátila z koupelny, Frodo už v něm spokojeně ležel a podřimoval.

Popřála jsem mu dobrou noc, on se na mě po očku podíval, a pak jsem zalezla do postele. Zhasla jsem lampičku na nočním stolku a zavrtala se do peřin.

Okno se otevřelo

I když jsem za sebou měla dlouhý den a byla jsem unavená, nemohla jsem usnout. Neustále jsem se převaloval z boku na bok. Mysl jsem měla zaplavenou spoustou myšlenek. Otevřela jsem oči, ale za okny byla úplná tma.

Na ulicích panovalo hrobové ticho, jen občas jsem zaslechla vzdálený zvuk motoru, to když na hlavní silnici projelo auto. Zrovna jsem zavřela oči, že se o spánek opět pokusím, když se silný vítr opřel do okna a otevřel ho dokořán.

Do místnosti náhle zavál proud chladného vzduchu a vynesl záclonu vysoko ke stropu. Síla závanu byla sice překvapující, ale byla jsem si jistá, že je to v důsledku změny počasí, která s sebou asi brzy přinese bouřku.

Pobíhal sem a tam

Frodo, který do té doby klidně podřimoval v pelíšku, se zvedl a začal neklidně pobíhat po místnosti. Bylo to divné, protože ho jen tak něco nerozrušilo. „Co se děje, kluku?“ Můj hlas prořízl ticho. „Pojď si lehnout ke mně,“ pokračovala jsem.

Frodo mi vždycky rád ležel u nohou. Tentokrát ale do postele nechtěl. Ani se na mě nepodíval. Jako by mě snad ani neslyšel. Za ta léta to bylo poprvé, co na mě nereagoval. Stále pobíhal bezdůvodně po pokoji a čenichal u země.

Když doběhl ke dveřím pokoje, stáhl ocas a odplížil se pryč na opačnou stranu ložnice. Zkusila jsem na něj znovu zavolat, ale bez úspěchu. Vůbec ke mně nechtěl.

Nebyli jsme sami

Vzápětí se ozvalo hřmění a pár vteřin nato se spustil silný liják. Froda občas bouřka rozrušila, to je fakt, ale nikdy se nechoval takhle. Většinou se ke mně spíš přitulil a chtěl hladit. Teď se po mně ani neohlédl.

Vstala jsem a šla se podívat na chodbu – byla tam tma a ticho. „Vždyť tam nikdo není, ty strašpytle,“ oslovila jsem Froda. Otočila jsem se a viděla, jak zalézá pod postel. To také nikdy předtím nedělal.

Napadlo mě, jestli mu náhodou něco není, tak jsem na něj začala přátelským hlasem mluvit a snažila jsem se ho vylákat z pod postele ven. Po dlouhých minutách se mi to nakonec podařilo. Držela jsem Froda v náruči, zatímco on se silně třásl.

Ohromeně jsem na něj zírala. A pak jsem to najednou taky ucítila. Někdo byl v pokoji s námi!

Říkal „skoč“

Kdosi stál za mými zády a šeptal mi do ucha: „Skoč z okna!“ S úlekem jsem se otočila. Nikoho jsem ale v místnosti neviděla. Zato ten hlas jsem slyšela zas a znova. Pořád dokola opakoval to samé: „Skoč! Skoč!“ Ložnice byla v horním patře.

Kdybych z okna vypadla, zcela jistě bych skončila několikačetnými zlomeninami, dost možná, že bych i umřela. Nemohla jsem se nadechnout, nohy a ruce mě vůbec neposlouchaly, v hlavě mi hučelo. Marně jsem se snažila hlas neuposlechnout.

Zachránil mě telefonát

Jako v hypnóze jsem vykročila k otevřenému oknu, když v tom zazvonil telefon. To je můj mobil na nočním stolku, uvědomila jsem si a snažila se na zvuk plně soustředit. V tu chvíli se Frodo rozběhl a skočil na to něco za mnou. Já jsem opět nabyla vědomí.

Rozsvítila jsem a sáhla po telefonu. Okno se prudce zavřelo a v ložnici opět nastal klid. Jo, a ten telefonát, to mi volala dcera, protože měla děsivý sen.

Agáta P. (50), Liberecko

Předchozí článek
Další článek
Související články
5 minut čtení
Těch pár dní na chatě mi mělo přinést odpočinek a trochu klidu. Místo toho jsem zažila něco, na co nikdy nezapomenu. Stalo se to už před lety. Potřebovala jsem tehdy na několik dní od všeho a všech utéct. Když mi byla nabídnuta jedna chatička, kde bych mohla nějaký čas o samotě pobýt, vůbec jsem neváhala. Potřebovala jsem načerpat síly Těšila jsem se, že konečně načerpám nějaké síly a zís
3 minuty čtení
Vždy jsem se ráda zabývala novými směry v oblasti osobního růstu a vyzkoušela jsem skoro vše, co bylo zajímavé. Intuitivní kresba vypadala lákavě… Moje kamarádka Dáša pěla ódy na kurz intuitivní neboli automatické kresby. Přišlo mi to zajímavé. Chtěla jsem si to vyzkoušet, a tak mi ukázala, jak na to. Obě jsme pak koukaly na můj výtvor a hledaly za ním hlubší význam. Ten jsem pochopila o týden
3 minuty čtení
Nemám ponětí, co mě to tehdy napadlo. Vlastně za to může moje kamarádka, která vědmy navštěvuje pravidelně již několik let. Trochu jsem se bála, co by mi karty mohly prozradit, takže jsem se takovým věcem vždy vyhýbala. Markéta byla mým opakem. Nedokázala udělat jediné vážné rozhodnutí, aniž by předtím navštívila kartářku. Když jsem se ke kamarádce před časem chystala, vyloženě mě prosila, abyc
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
historyplus.cz
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
Zakladatel moderní ruské literatury Alexandr Sergejevič Puškin trpí pocitem, že v něm žijí dvě rozdílné bytosti. Jednou je plodný básník a tou druhou nadutý, domýšlivý hejsek, svárlivý rváč, karbaník a záletník. Vystihl se dokonale…   Světlo světa spatřil Alexandr Sergejevič Puškin 6. června 1799 (podle juliánského kalendáře 26. května) v Moskvě. Nadmíru společenští rodiče přenechávají
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
nasehvezdy.cz
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
Zavládla snad krize i v druhém manželství hvězdy seriálu Kriminálka Anděl Davida Švehlíka (54)? Média herce chválila, že dorazil na premiéru filmu Wirbel do pražského Kina Pilotů, a to i se ženou, u
Posilovna pro zdravé vlasy
nejsemsama.cz
Posilovna pro zdravé vlasy
Zdravé a silné vlasy nemusejí být nedostižným cílem. To, jak vypadají, je odrazem jídelníčku i vlasové péče. Jak posílit slabé vlasy? Jednoduše. Dopřejte jim správnou péči, a to jak zevnitř, tak i zvenčí. Nakrmte je Když je v těle něco v nepořádku, často se to nejdříve projeví právě na vlasech nebo nehtech. Především v zimě je na místě zamyslet se nad tím,
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud