Manželova maminka zemřela brzo a na její místo nastoupila její sestra. Tetička byla pro ostatní skvělá ženská. Ke mně se chovala hůř, než samotný ďábel. Trvalo mi řadu let, než jsem se dokázala vzepřít.

Je to už čtyřicet let, co jsem se vdávala, ale vzpomínky na tu dobu mi zůstávají stále v paměti. Byla jsem mladá a myslela si, že musím být poslušná. Alespoň tak mě vychovávali moji rodiče. Nedělat problémy a přizpůsobit se.

Můj manžel svoji tetičku velmi miloval a udělal, co jí na očích viděl, protože mu kdysi nahradila mámu. Já ji ráda neměla. Dávala mi od první chvíle najevo, že nejsem pro jejího nevlastního syna dost dobrá. Neměla jsem vysokou školu a dokonce ani věno.

Občas mi něco zašeptala, tak aby ji nikdo neslyšel: „Stejně tě nechá, až ho přestaneš bavit! Vypadáš jako strašidlo!“ Její poznámky mě vždycky rozhodily, ale stěžovat jsem si nemohla.

Párkrát jsem to zkusila, ale manžel svoji milovanou tetinku vždycky vehementně bránil. Dokonce mě obvinil ze lži! Nevěřil, že by něčeho takového byla schopná. Roky ubíhaly a nám se narodily dvě krásné dcery.

Obvinila mě z krádeže

Naše manželství bylo hezké a bezkonfliktní, navzdory tetiččiným intrikám. Začala si totiž na mě vymýšlet. Její teror nakonec zašel tak daleko, že si na mě vymyslela krádež.

Šla k manželovi do práce a tam mu začala vykládat, že jsem jí ukradla z kabelky větší obnos peněz. „Nikdo jiný to nemohl být, ještě ráno jsem je měla a potom, co jsem byla u vás, už ne!“ tvrdila dost přesvědčivě.

Manžel jí to naštěstí neuvěřil, ale přece jen trocha podezření a nedůvěry mezi námi zůstalo. „Asi se budu muset rozvést, už to nemohu vydržet!“ svěřila jsem se v práci kolegyni a ona se na mě jen shovívavě podívala: „Ty toho naděláš.

Bába si na tebe vymýšlí, tak jí to oplať!“ Nápad to byl dobrý, okamžitě se mi zalíbil, ale vůbec jsem nevěděla, co si na tu rafinovanou prolhanou ženskou vymyslet. Vždyť byla oblíbená, všichni ji měli rádi a dokázala se skvěle přetvařovat. Co jsem proti ní mohla zmoct, když mě u všech už tolik let jen pomlouvala?

Vrátila jsem jí to i s úroky

Trvalo několik měsíců, než jsem vymyslela chatrný plán. Ukradnu sama sobě pár zlatých šperků, které jsem v průběhu manželství dostala a podstrčím jí je domů!

Pokud se mi to podaří, ukradnu pár cetek i dalším příbuzným a všechno se potom najde u ní, té jediné spravedlivé a čestné! Byla ve mně malá dušička, když jsem číhala u tetičky před domem a čekala, až odejde na nákup.

Potom jsem se vplížila k ní domů a do skříně v ložnici jsem schovala svoje šperky. Hned večer jsem si postěžovala manželovi: „Nemohu najít ten krásný řetízek, co jsem od tebe dostala k narozeninám. I tvoje matka ho obdivovala.

Nepůjčila si ho, náhodou?“ Obořil se na mě, co tím jako myslím. Tím náš rozhovor skončil a já přistoupila k druhé, těžší a složitější části plánu. Vykrást příbuzné!

U manželovy sestry jsem při jedné návštěvě sebrala hodinky jejího přítele a taky jeho vkladní knížku. Netajil se s ní, šetřil na auto a měl už skoro polovinu. U jedné tetičky padla volba na starožitnou sošku a u druhé na dost cenné obrázky.

Zůstaly po nich na zdi jen šedivé stopy, které nešly přehlédnout. Vše jsem opět umístila k tetičce do bytu.

Neměla šanci

Pomsta se mi zalíbila. Ty roky ponížení a křivd na mě asi zanechaly větší následky, než jsem myslela. Napadlo mě ukrást ještě něco v obchodu, aby to všechno vypadalo co nejvěrohodněji, ale neměla jsem tu odvahu.

Tak jsem nakoupila pár svetříků, šátků a nějaké to luxusní prádélko a ještě s visačkami ho rovněž zastrkala do nejrůznějších koutů jejího pečlivě udržovaného bytu. Moc jsem ty věci neschovávala. Pro jistotu, aby se rychle našly!

Netrvalo dlouho a strhnul se poprask. Stopy vedly jednoznačně k tetičce, která všechny zúčastněné oblažovala svými častými návštěvami. S nápadem jít prohledat tetiččin byt přišla kupodivu její vlastní dcera, moje švagrová.

Až doposud jsem si myslela, že má s matkou bezproblémový vztah, ale opak byl pravdou. „Konečně se všichni dozvědí, jaká doopravdy je!“ řekla pomstychtivě a spolu s mým manželem se vydali ke své vzorné tetičce. Ta samozřejmě nic netušíc, jim s úsměvem otevřela dveře a nestačila se divit.

Pomsta byla víc než sladká

Její dospělé děti vtrhly do jejího bytu a začaly ho prohledávat. Netrvalo dlouho a všechny ztracené, tedy jako ukradené věci se našly. Tetička prý jen nevěřícně přihlížela a vehementně popírala, že by měla na krádežích nějaký podíl.

„Chceš nám snad namluvit, že jsi v tom nevinně? Že ti sem všechny ty věci někdo narafičil?“ ptal se ironicky můj muž a netušil, jak je blízko pravdě. Něco tak zákeřného by ode mě nikdo nečekal. Ani já ne!

Ale v zoufalství lidé dělají všelijaké věci… Tetička byla definitivně znemožněná přede všemi. Přestala chodit na návštěvy a od té chvíle nám dala všem pokoj. Pomsta se mi povedla a přinesla mi konečně do života klid. Manžela mrzí, co se s tetičkou stalo. Pořád ji má rád, ale už si dává pozor.

Simona Š. (58), severní Morava