Domů     Nešťastná láska vzala mému nejdražšímu život
Nešťastná láska vzala mému nejdražšímu život
7 minut čtení

Znali jsme se od dětství a naše kamarádství přerostlo v lásku. Velkou a osudovou. Zničilo ji nedorozumění, za kterým číhala zbytečná smrt.

Přede mnou stojí Martinova matka. V jejích očích vidím smutek. Má svěšenou hlavu. Co se jí stalo, že vypadá jako tělo bez duše? Pohled na ni mi drásá srdce. Stojí ve dveřích a tiskne mi ruku. ,,Lucinko, nemůžeš už nic udělat, vezmi si tohle.

Našli to u jeho těla a je tam napsané, že je to pro tebe,” podala mi obálku a rozplakala se. Maminka Martina, kterého měl každý rád. Proč se vzdal toho nejcennějšího? Života?! Dívala jsem se mlčky , se slzami v očích, na obálku. Stálo tam:

Lucinko, proč jsi mě brala jen jako kamaráda? Zatočil se se mnou celý svět. Svět, ve kterém najednou chyběl ten nejdůležitější člověk. Člověk, kterému jsem nikdy nedokázala říct, co doopravdy cítím. Milovala jsem Martina z celého srdce.

On si ale myslel, že ho má ráda jen jako kamaráda. Martin měl tolik snů a krásných přání! Teď už je na ně pozdě. Najednou jsem si připadala jako ve válce. Jedna část mozku válčila proti té druhé části.

Kam jenom utéct?

Nemohla jsem déle zůstat doma mezi čtyřmi stěnami. Když jsem ale vyšla z domu, nevěděla jsem, kam jít. Prázdnota kolem se hlasitě a škodolibě smála. Chechtala se hlasem té nejodpornější bytosti na světě.

Máma se o mě bála, proto za mnou poslala mladšího bratra Jáchyma, aby na mě dával pozor. Když jsem se vrátila domů, chtěli mě všichni utěšovat, ale já trvala na tom, že potřebuju být sama. Zavřela jsem se do koupelny. Koupelna, vzpomněla jsem si.

V koupelně našli Martina bezvládně ležet,v kaluži krve..V koupelně ukončil své trápení, svůj život. Je to moje vina, že už tady Martin není, říkala jsem si. Vtom můj pohled spadl na obálku s nápisem: Lucinko, proč si mě brala jen jako kamaráda?

Otevřela jsem obálku a začala číst. Do očí se mu vlily slzy už při prvních řádcích… …Ahoj Lucinko, drahá, žádné z těch slov nemůže vyjádřit to, jak ti už dlouho chci říct, že tě miluju.

Stačil ale vždycky jen letmý můj něžný pohled na tebe a už ses ode mě otáčela jiným směrem. Nechápu, bála ses mě? Když pomyslím na to, že se mě má největší láska bála, je mi hrozně. Vedle sebe držím žiletku.

Sice ještě nevím, jestli ji použiji, protože sem se už několikrát pokoušel zabít, ale jsem srab, a tak se to nikdy nestalo skutečností.

Konec trápení

Co si asi o mně myslíš? Radši to nechci vědět, ale je mi teď dobře. Určitě se teď cítím líp. Ta samota a strach, že se mi vysměješ do obličeje, když ti vyznám lásku, ta už mě teď netrápí.

Podívej se tam nahoru a představ si, že tam sedím, obklopen andílky a mávám ti. Netrap se, má lásko. Svět už je takový a já sem prostě nedokázal dál žít v představě, že je všechno ztracené. Můj život se zdál být klidný, ale uvnitř sem se už nedokázal trápit.

Pochop mě. Nemysli si, že jsem sobecký, ale proč si chtěla být jen moje kamarádka? Víš, jak je těžké tě milovat a vědět, že ty mě máš jenom za kamaráda? Jáchym, tvůj bratr, mi řekl, že každý večer chodíš na zahradu a díváš se do nebe.

Potom prý sedíš a půl hodiny nevnímáš. Myslí si, že jsi do někoho zamilovaná a ptal se mě, jestli ses mi nesvěřila. Co myslíš, že jsem v tu chvíli cítil? Svět se mi začal bořit pod nohama. Když mi to řekl, sedl jsem si do trávy a nevnímal. Nic.

Ani Jáchyma, ani zpěv ptáků ani řinčení aut. Prostě nic. Jen svou bolest, že miluješ někoho jiného…

Vzal mu naději

Rozloučil jsem se s Jáchymem. A rozhodl se, že na ostatní se budu dívat už jen z nebe. Z mého nového domova. Nerozloučil jsem se dokonce ani s Tomášem. Napadlo mě, je snad Tomáš tvojí tajnou láskou?

Tomáš, ten největší borec z celého okresu, do kterého je zamilovaná snad každá?! Utíkal jsem domů. Měl jsem oči plné slz a pocit, že za chvíli ukončím tento ubohý dopis ve mně rostl. Ukončím své trápení…“ V tu chvíli se jsem se zase rozplakala.

Slzy se mi z očí řinuly jako vodopád, který nechce přestat téct. Ale řekla jsem si, že to musím dočíst. Bylo to Martinovo přání, a tak jsem četla dál… „…odemkl jsem dveře našeho domu s velkým balkónem, na kterém jsme si jako děti hráli. Pamatuješ Lucko?

Tys měla tu panenku Barbie a já Kena, kterému upadávala noha. Jmenovali se Lucka a Martin. Nebyli to ale kamarádi. Byli to milenci.

– Sedl jsem si do svého pokoje na postel, na stěnách visely stejné plakáty, jako před šesti lety, když ti bylo deset a mně dvanáct. Byl jsem takový tvůj ochránce, jenže to pak přešlo v něco jiného. Víš, kdy jsem se do tebe zamiloval?

Tu noc, co jsi přišla na grilovačku k našim a pak jsme se šli projít k rybníku. Seděli jsme na lavičce a povídali si do noci“

Citové vydírání

Měla jsem plný nos, oči uslzené, skoro jsem už neviděla písmenka, ale nějaká neznámá síla mě poháněla. Musela jsem číst dál… „..otevřel jsem dveře koupelny. Víš, že v mé hlavě neproudí žádné výčitky? Je to zvláštní, ne? Sedám si na zem.

Kachličky mě studí do dlaní, ale žiletka jakoby mi přirostla k ruce. Nemám strach. Pevně jsem uchopil žiletku do pravé ruky a udělal první, ale ne moc hluboký řez…“ Musela jsem na chvíli odložil dopis a zajít si pro nový kapesník.

Za pár minut jsem se vrátila a tušila, že se schyluje ke konci. Konec dopisu. „…krev padá na moje džíny, na krku mám řetízek s kamínkem, který jsi mi dala. Musím končit, protože pak bych už nemusel dopis dopsat. Stačí jeden hlubší řez a mám to za sebou.

Je to zvláštní, ale jak budu umírat, budu vzpomínat na všechno krásné, co jsme spolu prožili. Co jsme spolu prožili jako kamarádi. Asi se mi bude stýskat, ale jakmile se zasteskne tobě, podívej se na oblohu a já ti zamávám. Budu mávat klidně donekonečna.

Jsi ten nejlepší člověk, jakého jsem kdy potkal. Řekni mámě, že ji miluju a pokud tam nahoře potkám svého tátu, nakopu ho do zadku. Sbohem má lásko. Nikdy na mě nezapomeň, tak jako já nezapomenu…“

Sbohem navždy

Když jsem dočetla, sedla jsem si a dlouho plakala. Potom jsem otevřela skříňku v koupelně, a přímo před sebou uviděla žiletku. Jakoby na mě volala, ať udělám to, na co myslím. Udělala jsem první řez a ucukla bolestí.

Ale touha, která mě volala za Martinem, byla silnější než bolest, a tak jsem pokračovala. Později jsem však už nic necítila. Jen slyšela.

Slyšela jsem něčí zoufalý pláč, který mi probodával srdce. Po dvou dnech jsem se probudila v nemocnici. Do těla mi byla přiváděna nová krev a vedle postele seděli mí rodiče a Jáchym. ,,Lucinko, co jsi nám to udělala?!”

V duchu jsem si říkala, že nebudu poslouchat to hloupé kázání, jenže pak jsem si vzpomněla na Martina a na svou bolest, a nakonec tiše řekla: ,,Mami, tati, miluju vás. Je mi to líto.” Když jsem to dořekla, celou místností se ozval slabý pláč.

Celá moje rodina tam seděla a plakala. Když mě po týdnu vezli domů, zastavila jsem se na zahradě a zadívala se do nebe.

Přišel ke mně Jáchym a já mu řekla: ,,Jáchyme, víš kdo byla ta moje velká láska?” ,,Nevím, ale už se tě na to chci zeptat dlouho. I Martina to zajímalo. Doufám, že jsem něco nezvoral.” Podívala jsem se na bráchu a odpověděla mu s výčitkou v hlase.

,,Milovala jsem Martina, ty blbče!” Zvedla jsem hlavu k nebi a hlasitě zakřičela: ,,Ty si má láska, Martine!”

Lucie (39), Havlíčkův Brod

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
4 minuty čtení
Poslední tři roky se můj život točí jen kolem jednoho. Kolem péče o manžela Františka, kterému lékaři diagnostikovali rakovinu plic. Z našeho kdysi tak šťastného a spokojeného manželství, plného výletů a smíchu, se stal boj o každý den. Miluji ho, ale musím přiznat, že už to nezvládám. Sedím u jeho postele a poprvé vážně přemýšlím, jestli by pro nás oba nebylo lepší, kdyby šel do hospicu. Ta
3 minuty čtení
Nikdy bych si nepomyslela, že se mi to stane. Vdala jsem se z lásky, opravdu z lásky. A pak jsem se zamilovala do jiného a zničilo mi to život. S Jirkou jsme se znali od střední. Brali jsme se velmi mladí. Postavili jsme společně za podpory našich rodin dům a vychovali dceru. Život plynul jako klidná řeka. Jenže časem jsem si začala všímat, že jsem někde ztratila samu sebe. Pracovala jsem ja
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Budoucnost z čajových lístků
nejsemsama.cz
Budoucnost z čajových lístků
Chcete vědět, co vás čeká v budoucnosti? Uvařte si čaj a naučte se věštit z čajových lístků. Možná se dozvíte spoustu zajímavých věcí. Zjistit, co vás čeká, můžete klidně i v pohodlí domova. Nebojte se, věštění z čaje není vůbec složité. K tomu, abyste poznala svou budoucnost a našla odpovědi na své otázky, vám bude stačit obyčejný sypaný čaj, oblíbený hrneček a vaše šikovné ruce. Čarovné
Vězeň Jiřího z Poděbrad chránil korunovační klenoty
historyplus.cz
Vězeň Jiřího z Poděbrad chránil korunovační klenoty
Jeden z nejmocnějších mužů království Menhart z Hradce je opět za mřížemi. Zatím vždy ho jeho protivníci propustili. Nyní se ukáže, zda se dříve dostaví svoboda, nebo smrt. K husitství má šlechtický synek Menhart II. z Hradce (1398–1449) od mládí vztah. Vždyť i jeho otec Jan starší z Hradce (†1417), nejvyšší zemský hofmistr, se ke kališníkům přidal v roce 1415 po
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
epochalnisvet.cz
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
Na první pohled obyčejné místo. Silnice, která se rozbíhá do čtyř stran. Křižovatka. Ale podle pradávných věr právě tady slábne závoj mezi světy. Je to místo, kde můžete přivolat duchy, uzavřít smlouvu s démonem nebo získat dovednosti, které nejsou z tohoto světa. Opravdu tady můžete změnit svůj osud? A jak vysokou cenu za to zaplatíte?
Každý den poprvé
skutecnepribehy.cz
Každý den poprvé
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
epochanacestach.cz
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
Slunce se mocně opírá o štíty mohutných hor. Na nebi není ani mráček a skoro to vypadá, že ostré vrcholky masivů musejí každou chvilkou protnout blankytně modrou oblohu. Jejich majestátnost a dravost krotí nádherné listnaté lesy, jejichž podzimní „čarokresba” vezme dech všem přihlížejícím. Je jednou z největších zemí a statistické údaje popisující tuto nejlidnatější část
Život Šinkorové řídí žárlivost?
nasehvezdy.cz
Život Šinkorové řídí žárlivost?
Oznámila překvapivý konec svého působení jako pedagožka na konzervatoři a v emotivním příspěvku na sociálních sítích herečka Daniela Šinkorová (52) napsala, že odchází se slzami v očích. Jenže prá
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
iluxus.cz
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
Surfová kancelář Surf-Trip, kterou založili sourozenci Olivovi, naučila za 18 let surfovat tisíce lidí z Česka i Slovenska. Z původně malých surfových kempů vyrostla ve stabilní cestovní kancelář s me
Gokteik Viaduct: Kilometr, který se táhne věčnost, v srdci Myanmaru
epochaplus.cz
Gokteik Viaduct: Kilometr, který se táhne věčnost, v srdci Myanmaru
Připravte se na cestu do míst, kde se zdá, že čas plyne jiným tempem. Myanmar, země s bohatou historií a úchvatnou přírodou, skrývá jeden z nejpozoruhodnějších inženýrských počinů světa – Gokteik Viaduct. Tento monumentální železniční most slibuje nejen dechberoucí výhledy, ale i zážitek, který vám jeden kilometr jízdy protáhne na celou věčnost. Ponořte se s
Přivedeme zpět k životu mamuty či jiné vyhynulé tvory?
21stoleti.cz
Přivedeme zpět k životu mamuty či jiné vyhynulé tvory?
Víme, že existovaly, ale vlivem nepříznivých podmínek, nadměrného lovu či činnosti člověka došlo k jejich vyhynutí. Díky vzorkům DNA těchto ztracených tvorů se vědci nyní chtějí pokusit je znovu přivé
Tajemství Velikonočního ostrova: Jak se obří Moai vydaly na cestu?
enigmaplus.cz
Tajemství Velikonočního ostrova: Jak se obří Moai vydaly na cestu?
Na jednom z nejodlehlejších míst na Zemi, v nekonečných vodách Tichého oceánu, se nachází Velikonoční ostrov, domov stovek monumentálních kamenných soch, známých jako Moai. Tyto tajemné kolosy, tyčící
Bramborový koláč s jablky
tisicereceptu.cz
Bramborový koláč s jablky
Suroviny 250 g brambor 60 g másla 200 g cukru moučky 2 vejce 250 g polohrubé mouky prášek do pečiva jablka Na drobenku 50 g hrubé mouky 30 g másla 30 g cukru krupice Postup Bram
Interiér s ikonami skandinávského designu
rezidenceonline.cz
Interiér s ikonami skandinávského designu
Nedaleko Los Angeles si mladý pár nechal postavit vzdušnou rezidenci kombinující ocelový skelet, skleněné stěny a sekvojové obklady. uvnitř vás okouzlí ikony skandinávského designu. Vroce 1998 Mark a Andrea Meyerhoferovi koupili dům v zalesněnémpodhůří Lacanada Flintridge v Kalifornii. Pár začal spolu se skupinou architektů s přetvářením domu tak, že přestavěli část s kuchyní a rodinnou místností.