Zamíchala jsem kartami osudu

Total
314
Shares

Nikdy nevíte, koho kde potkáte a jak vám zatočí se životem. Nikdy bych nevěřila, že ženich na svatbě bude tím pravým mužem pro mě.

Svatby nemám v lásce. Když mě tehdy na jednu pozvali, nebyla jsem nadšená. Dokonce jsem přemýšlela, jak se z ní vykroutit. A právě takové akce bývají zvlášť vyvedené! Hned na začátku mě zaujalo, že je nevěsta nenaladěná, a ženich taky nevypadal šťastně. Museli se brát, očividně by to jinak asi neudělali. Podvědomě jsem u těch dvou cítila velký nesoulad. Poté, co jsme přestáli manželský slib, knedlíčkovou polévku i svíčkovou, začala být svatba konečně záživná. Jak nám stoupala hladinka alkoholu v krvi, začali jsme se bavit s každým, kdo byl po ruce. A tak se najednou stalo, že jsem šla na panáka se ženichem. Najednou mě chytil kolem pasu a až do rána jsme spolu tančili a povídali si. Kde byla nevěsta, jsem netušila. Nejspíš si šla jako těhotná brzy lehnout. Dopoledne jsem odjela a tím jsem si myslela, že naše setkání se ženichem skončilo.

Našel si mě

Uplynuly dva měsíce a já pospíchala z práce domů. Byla jsem myslí na výletě, který mě o víkendu čekal. Grilovačka na chalupě. S kým tam pojedu? A najednou slyším: „Ahoj!“ zvednu oči a přede mnou ženich. Padli jsme si do náručí, až jsem se zastyděla. Najednou jsme seděli spolu v kavárně a opět nastalo to zvláštní magické souznění obou našich duší. Pozdě jsem si vyčítala, že jsem ho pozvala na tu chatu. Pěkně jsme v tom lítali a nevěděli, co s tím. Tajně jsme se scházeli každou volnou chvilku. Patrik to měl o dost těžší. Čekal se svojí manželkou dítě. Podat návrh k rozvodu bezprostředně po svatbě by bylo drsné. Čím ale více stály našemu společnému soužití v cestě překážky, tím silněji jsme po sobě toužili. Nakonec sebral Patrik odvahu a své ženě se přiznal. Byla z toho zaskočená, plakala, ale nakonec přiznala, že ani ona svého manžela nemiluje tak, jak by svého muže milovat chtěla.

Jedna velká rodina

Když je dobrá vůle, nakonec se všichni dohodnou. Nemohu uvěřit tomu zázraku, který se tehdy stal. Bára se povznesla nad to ponížení, a já na oplátku jí chodila občas hlídat malou Anetku. Časem si našla hodného muže, a je s ním určitě víc šťastná, než by byla s Patrikem. Už má druhé dítě a já se na to své taky těším, i když jsem nemohla dlouho otěhotnět a podařilo se to až umělým oplodněním. Doufám, že navždy zůstaneme dobrými přáteli.

Žaneta (41), Brno

Také se vám může líbit

Čas mé city nezměnil

Doufala jsem, že už tu bolest nikdy nepocítím. Nechtěla jsem se vracet a vzpomínky jsem si zakázala. Přesto jsem tomu neutekla. Před domem stojí už připravený vůz. Dana ještě pobíhá…
Zobrazit

Spletité cesty osudu

Můj příběh zní téměř jako z pohádky, a i když některé okolnosti naší lásky byly strašně kruté a nespravedlivé, jsem šťastná, že nás svedly k sobě.  Pamatuji to jako dnes,…
Zobrazit

Láska na dlouhou trať

Oliver mě fascinoval už od střední školy, kdy jsem ho občas vídala na různých akcích s přáteli. Pak se ale odstěhoval do ciziny a mně zbyly jen vzpomínky. Vlastně jsme…
Zobrazit

Když se svět zatočí

Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. I Zdeněk byl původně samý slib, ale jakmile se mé bříško začalo kulatit, viděla jsem z něj jen rychle se vzdalující záda. Je prý…
Zobrazit

Křižovatka osudů

Když jsem byla malá, den co den jsem si říkala, že až vyrostu, budu ta nejšťastnější holka na světě. Představovala jsem si, že potkám opravdového prince z pohádky, který mě odvede…
Zobrazit