Domů     Ztratila jsem chuť do života a strávila celý rok v léčebně
Ztratila jsem chuť do života a strávila celý rok v léčebně
4 minuty čtení

Pořád se za něčím ženeme, až nám jednoho dne dojdou síly.

Dnes už jsem celkem v pohodě, ale před třemi roky jsem si prošla opravdovým peklem. Možná moje vyprávění pomůže někomu, kdo se ocitne v podobných problémech. Říká se tomu syndrom vyhoření. Měla jsem všechno.

Ve svých pětačtyřiceti letech jsem zastávala důležitou pozici v zajímavém zaměstnání. Manžel byl hodný, pozorný a romantický, stejně jako když jsme se před lety poznali. Syn úspěšně studoval na vysoké škole, dcera na ni právě byla přijata.

Zdraví mi sloužilo dokonale, finančně jsme byli zabezpečeni. A přesto to jednoho dne přišlo, nečekaně a zrádně.

Ve dne únava, v noci nespavost

Po jedné pracovní schůzce jsem se cítila strašně unavená. Seděla jsem ve své kanceláři, dívala se z okna a cítila, že to všechno nějak ztrácí smysl. Toho dne jsem odvolala další schůzky a místo domů jsem se rozjela autem za město.

Nejhorší byl ten pocit, že se něco děje, že mi něco chybí, ale nevím co. V hlavě jsem cítila naprosté prázdno, opouštěly mě síly i vůle. Když jsem už potmě přijela domů, Richard, můj muž, si hned všiml, že nejsem v pořádku.

Koneckonců, byli jsme spolu už čtvrt století a znali jsme se dokonale. Nedokázala jsem mu ale vysvětlit, co se to se mnou děje. V práci jsem se cítila ospalá, otrávená, bez zájmu. Doma jsem pak pro změnu nemohla usnout, často jsem probděla celé noci.

Richard o tom moc nevěděl, ten vždycky spal jako zabitý a já se mu s nespavostí nesvěřovala. Vnímala jsem, že upadám do nějakého velkého problému, ale neměla jsem ani chuť cokoliv řešit.

Připadala jsem si jako list hozený do řeky – proud života se mnou smýkal sem a tam a ze mě se pomalu stávalo jen tělo bez duše.

Hysterický záchvat

Můj stav se stále zhoršoval. Jednoho dne už jsem nebyla ani schopná donutit se jít do práce. Jen jsem seděla doma a hleděla do zdi. Tehdy už manžel zasáhl. Domluvil mi, abych navštívila nějakého odborníka, nejlépe psychiatra.

Nevzpouzela jsem se, ale k té doktorce mě musel vysloveně dostrkat. Problémy, které jsem jí popsala, pro ni nebyly samozřejmě ničím novým nebo neobvyklým. Snažila se probrat se mnou všechna možná řešení.

Poměrně brzy přišla na to, že hlavním důvodem mého stavu je nahromadění předchozího stresu, který jsem si neuvědomovala. Navrhla mi změnu práce. Chovala jsem se apaticky, nedala jsem najevo ani souhlas ani nesouhlas.

Večer doma jsem ale pak měla záchvat zoufalství z toho, že se mi všechno hroutí. Bylo mi líto té pozice v práci, kterou jsem si vybudovala. Nechtěla jsem to jen tak zahodit, ale zároveň jsem netušila, jak pokračovat ve vyjetých kolejích.

Ten vnitřní přetlak nakonec vedl k tomu, že jsem se definitivně zhroutila. Měla jsem hysterický záchvat a skončila v psychiatrické léčebně na pozorování.

Nechtělo se mi odtamtud

Vím, že to bude znít spoustě lidí divně, ale v léčebně jsem se najednou cítila lépe. Jako by ze mě spadla všechna ta odpovědnost za svůj život. Byla jsem tam s lidmi, kteří si procházeli něčím podobným jako já, včetně jednoho bývalého ředitele velké firmy.

Můj stav se nezlepšoval ani nezhoršoval. Nechtěla jsem se ale znovu vydávat do světa za zdmi léčebny. Manžel i děti mě pravidelně navštěvovali a měli o mě starost.

Klobouk dolů, jak to beze mě dokázali zvládnout – v péči psychiatrů jsem totiž strávila celý rok, než jsem byla opravdu schopná vrátit se zpátky do života. Dnes dělám celkem nenáročnou práci a užívám si drobné radosti života.

Nekladu si žádné velké cíle, žiji tak trochu ze dne na den, ale už s úsměvem. Vím, že jsem ztratila celý rok, ale asi to tak muselo být. Vybudovala jsem si v sobě hranici, kterou už nechci překročit a v jejím rozsahu jsem teď šťastná.

Milada B. (48), Praha

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika