Domů     Ukradená památka se mi vrátila
Ukradená památka se mi vrátila
3 minuty čtení

Byla jsem zoufalá, když jsem viděla vykradený byt. Všechno bych oželela, ale ta jediná památka na maminku, kterou si zloději odnesli, mi drásala srdce. 


Před dvěma lety jsme odjeli s manželem a dětmi na vysněnou dovolenou do Thajska. Bylo to naše velké životní přání, země, která nás přitahovala. Dlouho jsme na takovou dovolenou střádali a hledali výhodný zájezd, protože jsme neměli peněz nazbyt.

Z mých dcer už jsou velké slečny, obě na střední škole, tak si s manželem vážíme každé chvilky, kterou trávíme společně.

Proto jsme už nechtěli čekat a odkládat cestu na další rok – vždyť kdo ví, jestli si starší příští rok po maturitě nenajde přítele a nebude trávit volný čas raději s ním? Možná jedeme takto všichni čtyři naposledy? Bylo to nádherně strávených dvanáct dnů.

Jenže po návratu nás čekal šok.
Vykradli nás. Je to strašný pocit, když vkročíte do míst, která považujete za domov, a zjistíte, že tu byl někdo cizí, někdo, kdo se bezcitně přehraboval ve vašich věcech, kdo vám sebral to, co vám patří. Byla to strašná chvíle.

Děsivý návrat

Nemohli jsme se ubránit slzám, když jsme krok za krokem zjišťovali, co všechno už nemáme. Zloději odnesli všechno, co mělo nějakou hodnotu. Nechápala jsem, jak se jim to mohlo podařit. Ale před bandou profesionálních zločinců není žádný byt dost jistý.

Policisté nám řekli, že to byla banda, která si vytipovávala náš byt, protože jsme byli na dovolené. Jak jsme se nadšeně chlubili, vyslechl si tu zprávu očividně někdo, kdo se zaradoval ještě víc. Říká se, že i stěny mají uši, a nikdy nevíte, kdo vás poslouchá.

I když se tváří jako váš přítel. Přijeli v noci, do dodávky naložili vše, co se dalo odnést a zmizeli. 
Dávat dohromady seznam všeho, co odnesli, bylo nad moje síly. Co ale bylo pro mě ránou do srdce, byl zlatý přívěšek po mamince. Měla jsem ho jako vzácný amulet a ochránce, protože v něm byl její obrázek…

Šťastný návrat

Srdce mě bolelo tak, že jsem se bála pohnout. Všechno se dalo nahradit – televize, video, počítač, ale tahle vzpomínka, kterou moje maminka nosila, byla nenahraditelná. Po čase nám policisté oznámili, že bandu chytili.

Na malou chvilku mi svitla naděje, že snad alespoň ten přívěšek dostanu zpět. Bohužel ale, z věcí, které ukradli u nás, už u nich nic nenašli.
 Manžel viděl, jak jsem nešťastná a tak si od policistů zjistil, odkud ti zmetci pocházeli.

Trpělivě, několik měsíců objížděl zastavárny a bazary, až nakonec zlatý amulet po mamince objevil. Když mi ho přinesl domů, rozplakala jsem se a nemohla přestat. Byla jsem šťastná, že mám zase u sebe tu drahocennou památku na svou maminku.

Miroslava (48), České Budějovice

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.