Domů     I když zemřel, v mém srdci stále žije
I když zemřel, v mém srdci stále žije
3 minuty čtení

Říká se „dokud vás smrt nerozdělí“. U mě a Přemka to platilo do jeho posledního dechu. Naše láska byla silná, ale rakovina ještě silnější.

Přemka jsem poznala před pětačtyřiceti lety. To mi bylo dvacet šest let. Měla jsem dodělanou školu a hledala své první zaměstnání. Ten den byl velmi náročný. Už od brzkého rána jsem absolvovala štafetu pohovorů.

Z některých jsem měla dobrý pocit, u jiných jsem věděla hned, že nemám žádnou šanci.

Dokonalý džentlmen

Cestou domů, nohy mě sotva nesly, jsem se zastavila v malé cukrárně. Objednala jsem si turka a větrník. „Sladké je na nervy nejlepší,“ říkávala vždycky moje babička. Když jsem zákusek spořádala a dopila poslední doušek silné kávy, požádala jsem o zaplacení.

„To nechte na mě,“ ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a srdce mi poskočilo. Přede mnou stál sympatický muž, zhruba v mém věku. Měl uhrančivý pohled, ve kterém jsem se ztratila. „Jsem Přemek,“ pokračoval. „Celou dobu vás pozoruju.

Jste krásná.“ Nevěřícně jsem zamrkala. „Mohu vás doprovodit domů?“ Přikývla jsem. Přemek mi nabídl rámě a doprovodil mě až k zahradní brance. Cestou natrhal několik květin. Když se se mnou letmým polibkem na tvář loučil, vtiskl mi je do ruky. „Jsem Miriam,“ křikla jsem ještě za ním.

Řekli jsme si ANO

Druhý den jsem na zahrádce okopávala záhonky, když v tom jsem na trávě uviděla dlouhý stín. Vzhlédla jsem a při pohledu na známou tvář jsem se usmála. „Musel jsem tě vidět,“ řekl Přemek a usmál se na mě.

„Jsem ráda, že jsi přišel,“ odpověděla jsem a v břiše mi zašimrali motýlci. Toho dne jsme spolu začali chodit. Neuběhl ani rok a s Přemkem jsme měli krásnou tichou svatbu pouze v okruhu našich rodin a nejbližších přátel.

Dva roky od svatby se nám narodila dcera Anna a za další tři roky syn Marek. Založili jsme rodinu. Byli jsme šťastní, stále zamilovaní, vždy jsme stáli při sobě. Trvalo to celých čtyřicet let.

V dobrém, i zlém

Před sedmi lety do našich životů zasáhl krutý osud. Přemkovi diagnostikovali rakovinu hrtanu. Bohužel se jednalo o zhoubný nádor, velmi agresivní. Na okamžik, kdy mi o svém zdravotním stavu řekl, nikdy nezapomenu.

Tón jeho hlasu a otupělý pocit, který mě spoutal a neopustil dodnes. Drželi jsme se za ruce, jeden druhému se dívali do očí a já mu tiše říkala, že to bude dobrý, že společně to zvládneme.

Přitom on i já jsme někde hluboko uvnitř věděli, že jsou naše společné dny lásky a štěstí sečteny. Přemek podstoupil náročnou léčbu, která zahrnovala ozařování, operaci i chemoterapie. Rakovinu ale neporazil. Bojoval s ní dlouhých šestnáct měsíců.

Za tu dobu chřadl a doslova mi mizel před očima. Zlé nemoci manžel nakonec podlehl. Zemřel před půl rokem. V mém srdci však bude žít věčně…

Miriam B. (72), Podkrkonoší

Související články
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka