Domů     Postarala se o sestřino postižené dítě
Postarala se o sestřino postižené dítě
5 minut čtení

Když se sestra mé kamarádky dozvěděla, že je těhotná, byla štěstím bez sebe. O devět měsíců později přivedla na svět dceru Alenku, u které se však v roce a půl rozvinul autismus. Události poté nabraly nečekaný spád…

Kdyby nebylo mé kamarádky Veroniky, která vzala situaci do svých rukou, kdoví jak by to celé dopadlo. Partner její sestry Dany totiž výchovu o postiženou dceru nezvládl a obě je, když byly Alence tři roky, opustil.

Dana tak zůstala na malou dceru trpící autismem sama. Protože Alenka vyžadovala čtyřiadvacetihodinovou péči, nemohla se Dana vrátit do práce. Brzy se dostala do velmi tíživé životní situace.

I když se jí všichni snažili pomáhat, jak jen mohli, Dana přestala rodičovství a chod domácnosti zvládat.

Zlé tušení

Dlouhou dobu nikdo netušil, jak špatně na tom Dana ve skutečnosti je. Přede všemi, a zejména pak před svými nejbližšími, své trápení a starosti velice dobře skrývala. Některých změn v jejím chování si však časem nešlo nevšimnout.

Vždycky byla velmi přátelská a často své přátelé a rodinu zvala k sobě domů. Byt měla malý a skromně zařízený, ale vždy čistý a perfektně uklizený.

Postupně však začal počet návštěv u ní doma ubývat, až nás nakonec přestala zvát úplně. „Jolano, mám o ségru strach,“ svěřila se mi jednou odpoledne Veronika, když jsem spolu seděly nad šálkem kávy v naší oblíbené kavárně.

„Čím dál častěji mi nebere telefony, a když už to vezme, tak je zamlklá a její hlas zní smutně a utrápeně.“ „Třeba má jen špatné období,“ snažila jsem se ji uklidnit. „Je toho na ní zkrátka hodně.

Chlap jí nechal na holičkách a péče a výchova o Alenku taky není žádný med. Třeba chce být jen sama a mít od všech klid.“ „Hmm, možná máš pravdu,“ řekla po krátké odmlce Veronika. Z tónu jejího hlasu jsem ale poznala, že s mojí domněnkou nesouhlasí.

Všude byl nepořádek

„Víš co?“ obrátila se na mě kamarádka, když jsme z kavárny odcházely. Měla jsem tušení, co má za lubem, a nemýlila jsem se. „Zajedeme za Danou domů. Zkrátka u ní uděláme takovou přepadovku.

Už mám toho jejího věčného vymlouvání a zapírání tak akorát.“ Hlasitě jsem si povzdychla. Když si Veronika vzala něco do hlavy, nemělo smysl jí to vymlouvat. Byla tvrdohlavá jako mezek.

Nastoupily jsme do tramvaje a o půl hodiny později už zvonily na Danin zvonek. „To snad není možný,“ hořekovala Veronika. „Proč neotvírá? Vždyť musí být doma! Slyším, jak tam hraje televize.“ Pěstí zabušila na dveře. „Dano, otevři.

To jsem já, ségra.“ Po chvilce se ozval Danin hlas. „Vydrž chvilku, ano?“ Uplynulo přibližně dalších pět minut a Dana konečně otevřela dveře. Vešly jsme dovnitř. V bytě to vypadalo jako po výbuchu.

Po židlích a pohovce bylo poházené oblečení, dřez přetékal špinavým nádobím a místností se linul pach alkoholu. Veronika zůstala nevěřícně stát a sledovala svou sestru, která byla rozcuchaná, měla kruhy pod očima a vypadala dost zanedbaně.

„Kde je Alenka?“ utrhla se na ni Veronika. „U sebe v pokojíčku. Spí,“ odpověděla duchem nepřítomně Dana. Veronika vrazila do dětského pokoje. Alenka seděla ve své postýlce a hrála si s chrastítkem. Když ji Veronika oslovila jménem, vůbec nereagovala.

Ale to nebylo zase až tak divné. Alenka prostě žila ve svém vlastním světě. Veronika se k ní opatrně přiblížila a vlídně na ni mluvila. Když Alenka konečně zareagovala na její přítomnost a natáhla k ní ruce, vzala ji Veronika do náruče.

„Jolano,“ obrátila se na mě a kopla ke mně tašku, která ležela na zemi. „Dej do ní, prosím tě, nějaké Alenčino oblečení, hračky a podobně. Tady ji nenechám. Vezmu ji k sobě.“

Starala se o ni, jako o vlastní

Od toho dne se stala Veronika Alenčinou náhradní matkou. Ve své péči ji měla celých pět let a více méně se o ni stará dodnes. Dana se opakovaně léčila v protialkoholní léčebně a kvůli depresím docházela dlouhá léta i k psychiatrovi.

V současné době bydlí u Veroniky a snaží se opět vybudovat vztah se svojí dcerou, která za ta léta velmi přimkla k Veronice a právě ji považuje za svou mámu. Do pěti let totiž Alenka nemluvila a byla na plenách.

Veronika tak věnovala většinu svého času k tomu, aby vytvořila spoustu pomůcek a metod, díky kterým s Alenkou komunikovala. Jeden čas měla Alenka velké problémy i se spaním. Chodila po bytě tak dlouho, dokud neusnula schoulená do klubíčka v obýváku na koberci. Veronika si tak každou noc nařizovala budík, aby Alenku přenesla do postele.

Za ty roky spolu ty dvě okusily mnohé. Není se proto čemu divit, že si mezi sebou vytvořily silné pouto. Dana to naštěstí chápe a respektuje. Do jejich vztahu nijak nezasahuje.

Spíš se jim snaží pomáhat a každý den své sestře děkuje za to, že se Alenky ujala a nestrčila ji do ústavu.

Jolana T. (51), Kroměříž

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud