Nějakou dobu jsme mého tátu neviděli. Když jsme se za ním vydali oslavit jeho velké kulatiny, všechny nás překvapil. Změnil slovník, šatník i koníčky.
Moji rodiče se rozvedli už dávno. Ale na rozdíl od mojí maminky, která si našla po několika letech nového životního partnera, můj tatínek zůstal sám. Ani já, ani můj bratr Přemek nebydlíme blízko, a tak se k němu obvykle dostaneme jen zhruba jednou za měsíc o sobotě nebo neděli. Poslední víkendy však táta naši návštěvu odmítal s tím, že má své plány, a že se přece všichni brzy uvidíme na jeho oslavě narozenin.
Chtěl dotykáč
Nepovažovala jsem to za nic zvláštního. Myslela jsem si, že si našel nové kamarády, možná i nějakou ženu, a tak jsem zbytečně nevyzvídala. Jediné, co mě poněkud překvapilo, bylo, když na moji otázku „co bys chtěl k narozeninám“, odpověděl „dotykový telefon“. Manžel mi však tvrdil, že to je normální, že ho má dneska už každý druhý důchodce. Nakonec ale bylo všechno jinak…
Nový ohoz
Když jsme pak o víkendu, kdy se tátovy narozeniny slavily, dorazili k brance jeho domku, málem nám překvapením spadla čelist. Táta rychlým a rázným krokem přiskočil k brance, na sobě měl novou košili a nové kalhoty, byl módně ostříhaný, dokonce i jeho pověstný knírek, který si dlouhá léta pěstoval, byl ten tam. S bratrem jsme se na sebe podívali. Oba jsme si nejspíš položili tutéž otázku: Nemá táta náhodou přítelkyni? Ovšem na druhou stranu, kdyby mu oblečení vybírala starší dáma, neměl by podobné, jaké nosí jeho vnuci…
Jako puberťák
„Ahoj, děti,“ pozdravil nás se širokým úsměvem, který odhaloval vybělené zuby, a bráchu poplácal po rameni, jako by to byl jeho kamarád. „Díval jsem se na net a vypadá to, že pršet nebude, takže můžeme sedět venku.“ Překvapeně jsme na něj zamrkali. Takhle táta nikdy nemluvil. „Co, nebo spíš kdo, za jeho změnou stojí?“ vrtalo mi hlavou. Nebo se snad už dočista zbláznil?
Nepoznávali jsme ho
Když jsme se všichni shromáždili u stolu, pozvedl táta sklenku se šampaňským a začal s proslovem. „Milé děti, drazí přátelé. Dnešní oslava bude trochu jiná. Když je člověku osmdesát, přemýšlí, co by ještě rád stihl. Já jsem se rozhodl, že několik těch věcí stihnu dneska s vámi a začneme hned u předkrmu. Už jste jedli chobotnice a žáby?“ Všichni hosté se po sobě podívali. Nikdo nevěděl, zda táta žertuje nebo mluví vážně. Ani já sama jsem si tím nebyla moc jistá.
Žabí stehýnka
„Žáby?“ zafňukala moje čtyřletá vnučka a začala brečet. Podívala jsem se vyčítavě na tátu, ale ten dělal, jako by nic a směle pokračoval. „Nikoho k tomu samozřejmě nenutím… A nebojte se, nenašel jsem je nikde v řece, objednal jsem je u odborníka.“ V tu chvíli vyšel z domku kuchař s velkým podnosem a hned dával všem ochutnat smažená žabí stehýnka a naložené chobotničky. Při pohledu na ně, se mi přetočil žaludek a v duchu jsem se sama sebe ptala, jaké hrůzy budou ještě následovat…
Vzhůru do oblak
Na odpověď jsem dlouho čekat nemusela. „Oběd si musí každý zasloužit, a dostane ho jen ten, kdo rozluští tajenku,“ zvolal otec. Všichni se už začali zvedat a rozhlížet kolem sebe, když dodal: „Hledat ale nebudete ze země, ale ze vzduchu, za půl hodiny máme být na letišti.“ Zhluboka jsem si povzdechla. Jediný, kdo měl z tátova nápadu radost, byly děti. Před nástupem do letadélka nám táta ještě prozradil, že budeme hledat jakýsi nápis na louce za domem. Jednotlivá písmena jsou prý stvořena ze všeho možného. Obletěli jsme pozemek a tajenku jsme skutečně našli – zněla: Králík se zelím. A toho jsme pak také dostali k obědu.
Soutěž v kuželkách
Jak nejspíš tušíte, podobně to bylo i s dezertem. Už od začátku jsme sice věděli, že jím je šlehačkový dort, ale každý si svůj kousek musel vyhrát v kuželkách. Nárok měl na něj pouze ten, kdo je shodil všechny a ještě k tomu dříve než náš táta. Kde táta na ty nápady přišel? A co stojí za jeho náhlou a tak razantní proměnou? Tyhle otázky mi vrtaly hlavou celé odpoledne. A nejen mě… Během dne se mě několik známých potichu zeptalo, zda je tatínek v pořádku. Upřímně jsem nevěděla, co na to říct. Sama jsem si tím totiž nebyla jistá…
Nová žena?
Všechno vygradovalo, když táta zapnul karaoke box a začal zpívat nikoli staré šlágry, ale nové hity, některé dokonce i v angličtině. „Ségra, musíme zjistit, co za tím vězí,“ špitl mi do ucha bratr. Byla jsem téhož názoru. Pokud byste tipovali na pozdní lásku, jako my, netrefili byste se. Můj otec byl bývalý učitel zeměpisu a tělocviku, a protože na místním gymnáziu odešla profesorka na mateřskou, poprosili tátu o dočasné suplování.
Mladý na těle i na duši
Tátův „záskok“ se ale nakonec protáhl, protože se s několika náctiletými studenty spřátelil. On je učil zeměpis, oni jeho zasvětili do světa moderních technologií. Naučili ho pracovat s internetem, tabletem, chytrým telefonem. Holky ze třídy si zase vzali do parády jeho šatník a vizáž. Tatínek díky nim omládl nejen na těle, ale i na duši. Je veselý a ve skvělé kondici, jako by mu bylo zase padesát.
Iva G. (58), Kladno
