Na loďce jsme dopluli k příjemné louce u lesa. Postavili jsme stan , abychom přespali. V noci nás ale vzbudil podivný zpěv. Nad pasekou se vznášela mlžná zjevení.

Bylo to před dvaceti lety, já a manžel jsme byli nadšenými vodáky a také jsme se na jednom takovém výletě potkali. Vzali jsme se po třech letech a narodili se nám rychle za sebou dvě krásné děti.

Když bylo staršímu tři a mladší necelé dva roky, vypravili jsme se na jejich první plavbu. Moc jsme se těšili, až zase budeme sjíždět nějakou řeku. Kvůli dětem jsme si vybrali trasu bezpečnou. Sázava byla v těch místech klidná a nebyla hluboká.

Plavili jsme se jen pro radost. Tak jsme našli krásné zákoutí řeky a malou louku u lesa. Tady přespíme, shodli jsme se. Vytáhli jsme loď na břeh, postavili stan a rozdělali oheň.

Byl krásný teplý večer, děti brzy ve stanu usnuly a my s manželem seděli na břehu řeky a naslouchali hlasům přírody. Když jsme uléhali, hvězdy už nádherně svítily a mezi nimi měsíc jako kolo. Byl úplněk. Magická noc. Cítila jsem tu sílu, jakou měla.

Děti spaly jako andílci, zalehli jsme vedle nich a už jsme usínali, když tu slyším podivný zvuk. Takové tiché kňourání. „Slyšíš to taky?“ zeptala jsem se manžela. „Co to může být?“ Marně jsme přemýšleli, jaké zvíře by mohlo vydávat takový zvuk. Nakonec nám to nedalo a rozhodli jsme se, že se podíváme ven.

Kroužily vzduchem

Nejprve jsme neviděli nic. Marně jsme se rozhlíželi kolem, až pak najednou, když si oči zvykly, jsme v jasu měsíce a svitu hvězd spatřili něco neuvěřitelného. Nad paloukem se vznášela mlžná zjevení.

Byly to naprosto zřetelné lidské postavy, průsvitné, jako by byly z pavučiny. Poletovaly v kruhu, a vydávaly ten zvláštní vysoký a táhlý zvuk, který se podobal zpěvu. Nemohli jsme s manželem odtrhnout oči od toho výjevu, který se nám naskytl.

Škoda, že se to nedalo nějak natočit, vyfotit nebo jinak zaznamenat. Až to budeme vyprávět, nikdo nám neuvěří. Všichni se budou smát, že jsme se tak opili, až jsme z toho víly viděli.

Manžel měl v jednu chvíli chuť se k těm mlžným tvorům rozběhnout, co by se stalo? Jenže já si vzpomněla na pohádky, jak víly muže utancovaly, a říkala jsem si, co když na tom něco je. Co když mají takovou sílu a moc, a děti budou siroty a já vdova?

Manželovi jsem to zakázala. Ještě dlouho jsme ta zjevení pozorovali a nemohli se nabažit, až nám zmizely v temném lese. Nikdy na ten zážitek nezapomenu.

Vilma (43), Písek