Domů     Na dovolené jsme se ztratili v horách a šlo nám o život
Na dovolené jsme se ztratili v horách a šlo nám o život
4 minuty čtení

Vydá-li se člověk dál od civilizace, neměl by podceňovat náhlé změny v přírodě.

S Michalem, mým partnerem, kterého jsem si našla po rozvodu, jsme patřili spíše ke svátečním turistům. Mnohem bližší než příroda nám byly hrady a zámky. Na výlety jsme jezdili často, ale většinou jsme zůstávali ve městech.

Proto mě jednoho dne překvapilo, když Michal navrhl dovolenou v horách. Jednoho podzimního dne jsme se tedy vydali na Slovensko, do Nízkých Tater.

Neshodli jsme se, kudy jít

Toulání po horách nás docela zmáhalo, oba jsme už měli přes padesát let a na nějaký pravidelný dlouhý pohyb jsme nebyli zvyklí.

Přesto jsme před sebou navzájem dělali „hrdiny“ a do hotelu jsme se vraceli pokaždé hodně unavení, ale hrdí na to, že jsme žádnou túru nevzdali v polovině. Šestý den pobytu jsme se vydali do zatím nejodlehlejších míst, do opravdové divočiny.

Když jsme ráno vycházeli, svítilo podzimní sluníčko, ale později se začalo počasí kazit. Změna přišla rychle. Drobné mrholení se ještě dalo přestát, horší bylo, že padla mlha, která stále houstla. Rozhodli jsme se raději vrátit zpátky.

Zjistili jsme ovšem, že máme problém. Kvůli počasí jsme ztratili orientaci. Oba jsme měli naprosto rozdílnou představu, kudy vede cesta do hotelu. A protože jsme ušli nejméně deset kilometrů, mohla se jakákoliv chyba vymstít.

Nedokázali jsme se dohodnout, kterou cestu zvolit. Počasí se stále zhoršovalo, takže jsme něco udělat museli. Rozhodla jsem se podřídit Michalově intuici a vykročili jsme tedy směrem, který navrhoval on.

Poslal mě pro pomoc

Začal foukat i prudký vítr, což chůzi ještě ztěžovalo. Nebyli jsme ani pořádně obléknutí na takovýto nečas. Michal se najednou zastavil a když jsem se na něho podívala, spatřila jsem, že má v obličeji bolestivou grimasu. Řekl mi, že špatně došlápl.

Vypadalo to bohužel na vymknutý kotník. V tu chvíli se mě zmocnily panika a zoufalství. Vůbec jsem netušila, co budeme dělat. Do hotelu bylo daleko a ani jsme nevěděli, jestli jdeme správným směrem, spíš jsem si myslela, že ne.

Michal se pokoušel pomalu jít, ale nešlo to, noha ho hrozně bolela. Byli jsme unavení, prochladlí a navíc o nás nikdo nevěděl – v hotelu jsme neoznámili, kam přesně jdeme. Michal navrhl, abych pokračovala dál a pak se pro něho vrátila s horskou službou.

Připadalo mi to jako složitý, až neřešitelný úkol. Nechtěla jsem ho v žádném případě nechat v takovém počasí zraněného uprostřed hor. Snažil se mě přesvědčit, že je to naše jediná možnost. Tak dlouho mě přemlouval, až jsem podlehla.

Vydala jsem se mlhou při téměř nulové viditelnosti dál směrem, kterým jsme předtím vyšli. Už po pár metrech jsem pochopila, že to byla chyba. Na cestu jsem skoro neviděla, vichr mi šlehal do očí a jít se dalo jen s největší námahou. Chtěla jsem se vrátit k Michalovi, ale už jsem ho nenašla!

Záchrana přišla náhodou

Nikdy v životě jsem si nepřipadala tak zoufalá. Volala jsem Michalovo jméno, ale slova mi vítr rval od úst. Začala jsem se smiřovat s tím, že naše dovolená skončí tragicky a že pokud se nestane zázrak, je to možná poslední den v mém životě.

Více než o sebe jsem se ale bála o Michala. Věděla jsem, že nemůžu zůstat stát na místě a tak jsem se snažila pokračovat směrem, kde jsme se podle mě rozdělili. Vichřici doprovázel prudký déšť, který sice odstranil mlhu, ale viditelnost byla stejně špatná.

Za chvíli jsem byla zcela promočená a vyčerpaná. Když už později přestal déšť, padl na hory soumrak. Už jsem nemohla ani stát na nohou, když se objevilo světlo silné baterky. Spatřila jsem tři muže, jak kráčí ke mně.

Z posledních sil jsem je poprosila, aby šli hledat i Michala. Našli ho asi půl kilometru ode mě, také naprosto vyčerpaného. Vzpamatovávali jsme se z toho zážitku dlouho, ale nakonec nás to od dalších výletů do hor neodradilo!

Renata B. (54), Olomouc

Související články
3 minuty čtení
Svěřila jsem se kolegyni s trápením, které jsem prožívala doma. Jenže její snaha pomoci spustila lavinu, kterou už nešlo zastavit. Když jsem nastoupila do nemocniční prádelny, nikoho jsem tam neznala. Gábina byla první, kdo se mě ujal. Ukázala mi, jak se třídí prádlo z jednotlivých oddělení, kde co najdu a na koho si mám dát pozor. Nebyla zrovna upovídaná, ale měla jsem pocit, že se na ni mohu
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
historyplus.cz
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
Zakladatel moderní ruské literatury Alexandr Sergejevič Puškin trpí pocitem, že v něm žijí dvě rozdílné bytosti. Jednou je plodný básník a tou druhou nadutý, domýšlivý hejsek, svárlivý rváč, karbaník a záletník. Vystihl se dokonale…   Světlo světa spatřil Alexandr Sergejevič Puškin 6. června 1799 (podle juliánského kalendáře 26. května) v Moskvě. Nadmíru společenští rodiče přenechávají
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
nasehvezdy.cz
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
Zavládla snad krize i v druhém manželství hvězdy seriálu Kriminálka Anděl Davida Švehlíka (54)? Média herce chválila, že dorazil na premiéru filmu Wirbel do pražského Kina Pilotů, a to i se ženou, u
Posilovna pro zdravé vlasy
nejsemsama.cz
Posilovna pro zdravé vlasy
Zdravé a silné vlasy nemusejí být nedostižným cílem. To, jak vypadají, je odrazem jídelníčku i vlasové péče. Jak posílit slabé vlasy? Jednoduše. Dopřejte jim správnou péči, a to jak zevnitř, tak i zvenčí. Nakrmte je Když je v těle něco v nepořádku, často se to nejdříve projeví právě na vlasech nebo nehtech. Především v zimě je na místě zamyslet se nad tím,
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud