Domů     Rozdělili nás po porodu
Rozdělili nás po porodu
4 minuty čtení

O své sestře jsem se dozvěděla ve čtyřiceti letech. Od té doby jsem ji nepřestávala hledat. Ta touha poznat někoho tak blízkého a zároveň mi vzdáleného, byla obrovská.

Na ranvej pražského letiště právě dosedlo letadlo z Londýna. Byla jsem celá nedočkavá, ale ještě jsem musela nějakou chvíli vydržet. Nakonec trvalo to třiapadesát let, co jsme se neviděli. Tak těch pár minut už se to nezblázní. Uklidňovala jsem se.

Pak se přede mnou objevila elegantně oblečená dáma s cestovním kufrem. Podlomila se mi kolena. Dívala jsem se sama na sebe.

Matka mě nechtěla

Když jsme se já a moje sestra Heda měly narodit, naše biologická matka už prý byla rozhodnutá, že nás nechce. Nic moc o tom vlastně nevím. Svou matku jsem nikdy nepoznala. Dala mě prostě ještě v porodnici k adopci. Ocitla jsem se tedy jako mimino v cizí rodině.

Hezké dětství

Musím ale přiznat, že na adoptivní rodiče jsem měla štěstí. Hlavně na maminku. Táta už takový hodný nebyl. Možná mě zpočátku hýčkal stejně jako matka. Ale když se narodil můj mladší nevlastní bratr, byl s jeho láskou ke mně konec.

Všechnu totiž věnoval svému synovi. Začala jsem tím velice trpět. Cítila jsem se v rodině nějak nepatřičně. A to jsem tehdy ještě vůbec nevěděla, že jsem adoptovaná.

Našla jsem důkaz

Jednou ve škole jsem uslyšela na svou adresu dost zlou poznámku. Běžela jsem s pláčem domů. Tehdy mi maminka ale pravdu neřekla. Bohužel nenašla tu odvahu a já začala pátrat sama. Měla jsem štěstí a našla nějaké papíry, jasný důkaz o mé adopci.

Pak už museli rodiče s pravdou ven. Bylo mi dvanáct a chvíli mi trvalo, než jsem se s nečekanou pravdou srovnala. Velkou oporou mi zůstala má adoptivní matka, kterou dodnes považuji za svou maminku jedinou. Tu pravou, biologickou jsem tehdy ani poznat nechtěla.

Naprostá náhoda

Poznat osobně jsem ji sice nechtěla, ale něco se o své původní rodině jsem vědět potřebovala. Dlouho jsem nenacházela žádnou stopu. Nakonec se na mě štěstí přece jen usmálo. Byla jsem už dávno dospělá, vdaná a právě jsem oslavila čtyřicáté narozeniny.

Tehdy jsem zjistila, že existuje Heda. Moje jednovaječné dvojče. Také byla dána k adopci a vypátrat jí, byl nadlidský výkon. Jako by se po ní zem slehla. Jenže já ji chtěla poznat za každou cenu.

Zdlouhavé pátrání

Nelitovalajsem peněz ani času. Obrátila jsem se na všechny potřebné instituce a také sama jsem hledala. Stopa za mnou sestrou Hedou vedla do ciziny. Ukázalo se, že i s adoptivními rodiči emigrovala do Anglie. Pátrání trvalo dvanáct let, než přišel úspěch.

Objevila jsem svou sestru Hedu. Nevěřícně jsme na sebe hleděli přes skype. Na obou monitorech našich počítačů byly totiž naprosto totožné tváře. Podobaly jsme se jedna druhé tak neskutečně. Každý, kdo to uviděl byl v šoku.

Úžasné setkání

Heda se ihned rozhodla, že za mnou přijede. Doprovázela ji její adoptivní matka. Stará, bělovlasá a milá paní. Moje maminka se tohoto setkání už bohužel nedožila. Zemřela před půl rokem. Ale ještě se mi stačila omluvit za to, že si nás tehdy neadoptovala obě.

Nechtěl to prý její manžel. Byly jsme dvě holky a on ještě toužil po synovi. Děvče mu stačilo jen jedno. A i to po čase zavrhl, když se mu narodil syn. S Hedou jsme nyní neustále v kontaktu. Ukazuje se, že kouzlo jednovaječných dvojčat funguje i na dálku.

Jsme si tak strašně podobné nejen vzhledem, ale i povahou. Snažíme se dohnat do půlstoletí bez sebe a užíváme si každou chvilku.

Magdaléna L. (53), Broumov

Předchozí článek
Další článek
Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může