Moje maminka zemřela při autohavárii, když mi bylo jednadvacet let. Ale ani poté nade mnou nepřestala držet ochrannou ruku a dávala mi různá znamení.

Během dospívání mě maminka před chlapci často varovala. Sama měla s mužskými špatnou zkušenost – otec od nás odešel ještě předtím, než jsem se narodila, a ani potom se jí nepodařilo natrefit na toho správného, hodného a milujícího muže. Vzpomínám si moc dobře na naši první debatu o chlapcích.

Věřila jsem na lásku

Bylo mi patnáct let a poprvé jsem se zamilovala. Jednalo se o Petra, kluka ze školy, který chodil o dvě třídy výš. Když jsem to mamince pověděla, vzala mě za ruku a podívala se mi zpříma do očí.

Potom mi zcela vážným hlasem řekla, abych si s mužskými nic nezačínala. „Nestojí za to. Podvedou tě a tobě zůstanou jen oči pro pláč,“ varovala mě. „Uvidíš, že budu mít víc štěstí než ty. Věřím na lásku i na to, že pro mě existuje ten pravý muž,“ řekla jsem.

„Moc bych si přála, aby to byla pravda, ale ani já ani moje maminka a babička to štěstí neměly. Nemysli si, že u tebe to bude jiné,“ odpověděla mi a pak dodala. „Jakoby ženy z naší rodiny snad byly nějak prokleté.“

Na chlapy zanevřela

Muže mé matky a její matky, mé babičky, jsem znala pouze z jejich vyprávění. S žádným z nich jim to nevydrželo déle než rok.

Z jednoho se vyklubal opilec a násilník, další byl nevěrník, a jiný, jako můj otec, se zalekl povinností a závazků a bez jediného slova utekl.

Nebylo se tak čemu divit, že jak moje matka, tak moje babička, na muže zanevřely a myslely si o nich, že jsou to bídáci. Po posledním vztahu, kdy matce po bývalém příteli zůstaly jen samé dluhy, se zařekla, že s chlapy definitivně končí. To mi bylo deset let. A svému slovu skutečně dostála – s nikým dalším si už nic vážného nezačala.

Odháněla nápadníky

Vyrůstala jsem tak pouze s matkou, vychovávaná k přesvědčení, že s mužskými jsou jen samé potíže a že každá rozumná žena by se od nich měla držet dál. Když jsem přišla do puberty, začala jsem se o kluky samozřejmě zajímat.

Každou moji zamilovanost a poblouzení však matka velice rychle „vyléčila“. Bylo mi osmnáct a stále jsem s nikým pořádně nechodila, na rozdíl od mých kamarádek a spolužaček, které si prošly už mnoha vztahy.

Nečekaně zemřela

Po gymnázium jsem se dostala na prestižní vysokou školu a studium mi zabralo tolik času, že jsem na randění s kluky ani neměla čas.

Ostatním jsem možná připadala trochu divná, ale já jsem si říkala, že celý život mám před sebou a že svého prince jednoho dne určitě potkám. Pak ale přišla velká rána. Krátce po mých jednadvacátých narozeninách měla maminka smrtelnou autonehodu na dálnici.

Na místě zemřela. Neměla jsem ani možnost se s ní rozloučit.

Zamilovala jsem se

I nadále jsem žila v našem starém bytě. Chodila jsem do práce a snažila jsem se rozšiřovat svoje koníčky, abych nemusela na matku tolik myslet. Navštěvovala jsem knihovnu, výstavy, chodila jsem na procházky do parku.

A právě tam jsem se jednoho odpoledne seznámila s Lukášem. Zrovna jsem seděla na lavičce a četla jsem si, když zafoukal vítr a odletěla mi záložka. On mi ji přinesl. Dali jsme se do řeči. Byl milý a pohledný a dobře jsme si spolu rozuměli.

Párkrát jsme spolu zašli na procházku a na večeři a nakonec jsme spolu začali chodit.

Návštěva hřbitova

Když jsme spolu byli půl roku, nabídla jsem mu, aby se ke mně nastěhoval. Čas běžel a najednou to už byl rok, co maminka zemřela. Chystala jsem se na hřbitov a Lukáš se nabídl, že mě doprovodí. Byla jsem ráda, aspoň je budu moci symbolicky představit.

Došli jsme k jejímu hrobu. „Maminko, tohle je Lukáš,“ řekla jsem a zadívala se na její fotku v rámečku. Lukáš se ošil a položil na její hrob květiny. Pobyli jsme tam pár minut a vrátili jsme se domů.

Nápis na zrcadle

Zrovna jsem chystala večeři, když se z předsíně ozval Lukášův křik. Vběhla jsem tam a našla ho, jak vyděšeně kouká do zrcadla. „Co se stalo?“ Lukáš natáhl prst. Zrcadlo bylo téměř zamlžené a uprostřed bylo jakoby prstem napsáno „zrádce“.

V hlavě mi v tu chvíli zazněl matčin hlas, který říkal: „Helenko, chlapům nevěř.“ Podívala jsem se na Lukáše, v obličeji byl bledý jako stěna. Nápis jsem setřela a snažila se na to dál nemyslet.

Odstěhoval se

V noci mě vzbudila obrovská rána. Na Lukáše spadla polička, která visela přímo nad postelí, a rozsekla mu hlavu. Nehoda si vyžádala tři stehy nad obočím. Když jsme jeli z nemocnice, pověděl mi, že se mu zdálo o mé matce.

Prý na něj křičela, že mám z jejího bytu zmizet. Uklidňovala jsem ho, že to určitě nic neznamenalo, ale samotné mi to vrtalo hlavou. Že by mi snad chtěla matka něco sdělit? Lukáš se nakonec rozhodl, že se na nějaký čas přestěhuje ke kamarádovi.

Prý se v mém bytě necítí vůbec dobře. Asi týden nato se se mnou po telefonu rozešel.

Další podvodník

Po nějaké době jsem poznala Davida. Byla to láska jako hrom. Chodili jsme spolu pár měsíců, když se mi začaly zdát ty sny o matce. Byly pořád stejné. Varovala mě a říkala o Davidovi, že je podvodník. Prý se mám od něj držet dál. Vzbudila jsem se celá zpocená.

David vedle mě spokojeně oddechoval. Zrnko pochybností však ve mně bylo zaseto, a tak jsem si najala soukromého detektiva. Po týdnu mi oznámil, že má David ženu a pětiletého syna. Jako důkaz mi ukázal fotografie. Byla jsem v šoku.

Okamžitě jsem se s ním rozešla. Od té doby jsem sama a ptám se: Opravdu je možné, že jsou všechny ženy z naší rodiny prokleté, jak říkávala moje maminka?

Helena K. (44), Hradec Králové