Domů     Syn je po útoku spolužáka psychicky nemocný
Syn je po útoku spolužáka psychicky nemocný
5 minut čtení

Náš syn nebyl nikdy příliš hovorný, lze říci, že nebyl ani společenský, tak jak to dnes od každého jeho okolí očekává. Své vrstevníky tím provokoval tak dlouho, až došlo k tragédii.

Josefovi už od prvních krůčků chyběla taková ta sociální soutěživost, kterou se lidé snaží dostat na žebříčku ve společnosti výš, stát se oblíbenějšími. V dětství mu ale jeho povahu spolužáci vůbec netolerovali.

Jeho uzavřenost je rozčilovala a dávali mu to velmi nevybíravě najevo. Ti nejdrsnější kluci ho pak neváhali urážet a fyzicky napadat. Dospělo to dokonce tak daleko, že ho týrali a šikanovali. Jenomže o tomhle všem nám doma neřekl ani slovo.

Chodil domů v potrhaných šatech, zablácený, nos od krve a tvrdil, že sám upadl, nebo že ho honil pes. Až jednou zůstal ležet po jednom útoku kluků v kaluži a našli ho lidé, kteří, když ho viděli, zavolali záchranku.

Teprve v okresní nemocnici z něho dětský psychiatr vytáhl, co se děje. Když nám to pak všechno v kanceláři říkal a popisoval, dělalo se nám špatně. Manžel i já jsme byli zoufalí.

Ani psychiatr ani my jsme z našeho Pepíčka za žádnou cenu nemohli dostat jména těch gaunerů, ani žádných jiných, kteří ho ve škole nebo mimo ni napadali. Josef se učil průměrně, nebyl to žádný šprt, ale byl jinak svědomitý.

Jistě by měl ale lepší známky, kdyby se nemusel potýkat s takovou neustálou šikanou.

Změna školy

Šli jsme za ředitelem školy, mluvili jsme s výchovným poradcem a ten nám jen řekl, že má jisté tipy na grázly, kteří se něčeho takového mohli dopouštět, ale pokud nemáme my od Josefa žádná konkrétní jména, nemůže s tím nic dělat.

Učitelé dostali za úkol k žákům promluvit, což se odbylo nějakými deseti minutami na začátku vyučování. Asi za měsíc chodil Pepíček ze školy zase uválený a s podlitinami ve tváři. Tehdy jsme neviděli jinou možnost, nežli změnit školu.

Josef musel jezdit autobusem do sousedního městečka a vstávat o tři čtvrtě hodiny dřív, ale předem jsme měli reference, že škola je dobře vedená a děti ve třídě, kam náš syn nastoupí, mají být snad v pořádku, když ne zrovna úplně hodné a vzorné, tak alespoň žádní lotři.

Naděje na obzoru

Půl roku trvala ta idyla, náš syn měl najednou ve všem o stupeň lepší známky a měl lepší náladu, dokonce se sem tam usmíval a nám bylo dobře, radovali jsme se, že máme ten horor za sebou.

Jenomže jsme netušili, že jeden z třídních grázlů v bývalé škole na našeho Pepíčka nemůže zapomenout. Najednou neměl koho šikanovat, protože ostatní si to líbit nenechali, nebo byli starší.

A ten Radek H., na svůj věk dost vyspělý kluk, začal chodit na autobusové nádraží na kraji našeho města, kde Josef vystupoval, když se vracel ze školy. Pár dnů se mu jen vysmíval, pak ho začal slovně urážet a napadat a ve finále došlo na rány do obličeje.

Josef byl tam, kde předtím a opět nám nic nechtěl říct. Byl zádumčivý, zamlklý a smutný. Kdyby měl alespoň bratry, jistě by se jim svěřil a oni by mu mohli pomoci, ale Josef se narodil jako jedináček, bylo to naše vymodlené dítě.

Ten Radek H. všechno tohle nějakým šestým smyslem zřejmě tušil a měl snad vztek, že někdo má rodiče, kteří ho milují, zatímco on otce alkoholika a matku prostitutku, kteří si ho vůbec nevšímali.

Jeho narušená psychika zřejmě byla i za tím, že projevoval takové násilnické sklony. Ale co bylo nejhorší, jeho agresivita měla i sexuální podtext, byl jedním slovem zvrácený.

Jednoho dne strhl Pepíčkovi ze zad tašku a utíkal s ní až za koleje před vlakovým nádražím. Tam s ní šel do hustého křoví, kde občas přebývali nějací bezdomovci, ale ten den tam nebyli.

Na našeho syna, který chtěl tašku zpět a bál se, že o ni přijde, že bychom se zlobili, se ten grázl vrhnul a znásilnil ho. Donutil ho k praktikám, které dělají snad jen zvířata.

Čí je to vina?

Naše dítě v šoku našli pak za dvě hodiny teprve dva bezdomovci, kteří se vrátili s dvoukolákem z obchůzky po popelnicích, kde hledali zbytky jídla a případné věci, co se dají zpeněžit. Rychle šli na nádraží a odtud přednosta zavolal záchranku a policii.

Pepíček byl tři dny v nemocnici a další tři měsíce v sanatoriu pro duševně choré. Přestal totiž mluvit vůbec a ani doktoři ho rozmluvit nebyli schopní.

Když nám ho s pokrčením ramen vrátili domů, nebyli jsme ani my úspěšnější a žádný žádoucí progres není patrný dodnes, což je dva roky po útoku. Radka H., pachatele toho útoku, policajti vypátrali a dali do dětského diagnostického ústavu.

Tam je prý zatím pořád a nijak svého činu nelituje. Je to nemocný člověk, stejně jako je teď nemocný náš Pepíček, ale ten k tomu přišel nevinně, zatímco Radkovi dali ty hrozné vlastnosti do vínku jeho vlastní rodiče, ta spodina společnosti.

Co bude dál?

Nemocní jsme ze všeho i my, já i moje manželka užíváme antidepresiva, jinak bychom nemohli vůbec fungovat. Slabší antidepresiva naordinovali i našemu Pepíčkovi, ale myslím, že na něj mají ještě horší vliv, je po nich malátný a spavý.

Nevím, jestli se z té hrůzy někdy dostaneme, ale pokud se nezlepší stav našeho syna, my na tom líp nebudeme nikdy. Za dlouhých bezesných nocí si říkám, zda jsme se něčím provinili a jestli jsme někde udělali chybu.

Jestliže na ni přijdu, bude to jen potvrzení mých vlastních výčitek a potrestám sám sebe tím nejhorším trestem.

Jan (54), Východní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může