Domů     K dítěti se nikdy nepřihlásil
K dítěti se nikdy nepřihlásil
4 minuty čtení

Po smrti otce se moje dětství změnilo v horor. A následky si z té doby nesu dodnes. Jediné, co mě drží nad vodou, je moje dcera.

Marika se na mě usmála. „Mami, to bude dobrý.“ Pohladila mě po hlavě a podala hrnek čaje s brčkem. Nesnáším nemocnice. A tady už jsem ležela skoro týden. Obyčejná uskřípnutá kýla. Ale musela jsem se tvářit statečně. Hlavně před dcerou.

Ta měla o mém úrazu naprosto jasno. Kdybych na ni a jejího přítele počkala a nesnažila se tu pitomou skříň přesunout sama, nemusela jsem tu teď ležet jako lazar. Jenže já jsem se musela celý život umět postarat sama o sebe. Už od dětství.

Tatínkova smrt

Měla jsem úžasného tatínka. Moc dobře si na něj pamatuju. Byl vysoký a měl fousy, kterými mě šimral na tváři. Uměl vyprávět nádherné pohádky. Každý večer seděl u mé postýlky a jen tak, z hlavy vymýšlel skvělé příběhy. Taky mě vodil do školky.

Byla jsem na něj pyšná. Ostatní holky vodily maminky a ony mi proto otcovský doprovod záviděly. To všechno si moc dobře pamatuju. A pak bohužel i mnohem víc.

Nechtěla jsem uvěřit

Jednou ráno už jsem stála oblečená a učesaná a čekala, že půjdeme s tátou do školky. Místo toho nastal v kuchyni hrozný rozruch. Přiběhla jsem a ve dveřích se zarazila jako zkoprnělá. Můj táta ležel na zemi.

Nad ním se skláněla moje těhotná maminka, hrozně křičela a s tátou lomcovala, co jí síly stačily. Otec se ale vůbec ani nepohnul. Pak už jen přijel doktor a nakonec tatínka naložili do černé rakve a odvezli pryč. Byla jsem zničená a nic moc nechápala.

Co se to stalo? To už tatínka nikdy neuvidím?

Konec dětství

Začala jsem chodit do školy a k nám domů se nastěhoval Josef. Byl to bývalý mámin kolega z práce. Byl to můj otčím, nový tatínek, jak říkala máma. Já ho ale za otce nikdy nepovažovala. Nějakou dobu jsem dokonce trucovala a nechtěla jsem se s ním vůbec bavit.

Všichni se v té době motali především kolem mého mladšího brášky, který se narodil dva měsíce po tatínkově smrti. Zdálo se, že i otčím ho má raději než mě. Pak ale nastala změna.

Desáté narozeniny

Po oslavě mých desátých narozenin musela maminka do nemocnice. Čekala další miminko, ale nastaly nějaké komplikace a bylo třeba, aby byla pod dohledem v porodnici. Doma se tedy o mě a bratra staral otčím. A tehdy začalo moje tajné peklo.

Otčím si mě vzal k sobě do postele. Prý aby mi nebylo smutno po mamince. Napřed jsme se jen tak mazlili. Později mě naprosto regulérně zneužíval. Byla jsem z toho v šoku a vyděšená. Nerozuměla jsem jemu ani sobě a svým pocitům.

Stále jsem mlčela

Vůbec mě tehdy nenapadlo, že bych mohla o tom všem někomu říct, svěřit se. Trvalo to řadu let. A bohužel musím přiznat, že ne vždy to pro mě bylo vlastně nepříjemné. Jak jsem totiž dospívala v ženu, milování se mi začalo líbit.

A otčím se dokázal chovat ke mně i docela hezky. Bát se nemusel. Věděl moc dobře, že o našem velkém tajemství nikomu nic neřeknu.

Matka mě vyhodila

Po základní škole jsem nastoupila do učiliště ve městě a domů jsem přestala jezdit. Josef ale začal dojíždět za mnou. Náš „vztah“ už trval řadu let. Ve druhém ročníku jsem otěhotněla. Najednolu jsme stáli před neřešitelnou situací. Říct matce pravdu?

Josef byl zbabělec a k něčemu takovému se nikdy neodhodlal. Řekla jsem proto, že otec je neznámý. To matku rozzuřilo. Řekla, že jsem děvka, že se mnou nechce mít nic společného. Ani tehdy se Josef neozval.

Na vlastních nohách

Já si i přesto dítě nechala. Josef se brzy po porodu odmlčel, i když na dceru peníze pravidelně posílal. V rodném listě ale uveden nebyl a já po něm žádné závazky nechtěla. Dokázala jsem se, i když těžce, protloukat sama.

Marika byla úžasná holčička, která mi všechno vynahradila. Toho, že jsem si ji nechala, jsem nikdy nelitovala.

Chce ji poznat

Máma, se kterou jsme se řadu let neviděly, před rokem zemřela. Tehdy se u nás za dveřmi objevil Josef. Chtěl mi vylíčit poslední máminy chvíle a zároveň by byl rád viděl svoji dceru. Od té chvíle nemám pokoj na duši. Nejprve jsem mu řekla ne.

Ale neustále musím myslet na to, že má Marika právo znát svého otce. Navíc jsem si uvědomila, že k němu stále něco cítím. I když jsou to pocity velice smíšené a protichůdné. Takový koktejl náklonnosti a nenávisti zároveň.

Dagmar H. (47), Třinec

Předchozí článek
Další článek
Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika