Dnes už vím, že přísloví: „Nikdy neříkej nikdy“ beze zbytku platí. Trvalo mi ale dlouho, než jsem na to přišla. Skoro celý život. Svatebčané se pomalu scházejí. Pozoruji je z okna, jak postávají na naší zahradě a rozhlížejí se do všech stran. Jsou tu mí věrní přátelé, moje děti se svými kamarády a také úplně cizí lidé, zřejmě kamarádi Františka. Začíná mi být trochu úzko. Všichni tito lidé se seš

Některé úkazy sice neohrožují přímo na životě, ale dokážou pořádně vyděsit! Na stěnách bytu, kam jsem dcera s manželem nastěhovali, se objevovaly záhadné nápisy! Měla jsem velkou radost, když dcera Martina se svým druhým manželem konečně získali vlastní bydlení v novostavbě. Zeť Libor pracoval u jedné významné zahraniční firmy, takže si mohli dovolit hypotéku. Už na fotkách se mi nový byt líbil

Nikdy se nesmířím s myšlenkou, že mého hodného syna kdosi sprostě podvedl. Mnohem horší než ztráta peněz, je totiž ztráta iluzí, o které Honza nadlouho přišel. Vždyť do té doby věřil, že jsou na světě jen hodní a sluší lidé. Náš Honzík byl vždycky hodný kluk. Proč si to ale nepřiznat, také trochu pomalejší, než jeho vrstevníci. Když jsme ho naléhání učitelky vzali do poradny, doporučila nám psych

Kdo by nechtěl vidět balkón, na kterém stála Julie! A komu by se nelíbilo navštívit vesničku Bullerbyn. S přítelem si plníme dětské sny a na místa z dětských knížek každý rok vyrážíme! Začalo to úplně nevinně. Úklidem půdy! Už jsme se nemohla dívat na věčně zaprášené krabice plné nepotřebného haraburdí. Dříve jsem nic nevyhodila. Nejen kvůli vzpomínkám, ale i z úsporných důvodů. „Všechno se jedno

Náhle mi zemřela sestra. Pro spojení s ní jsem použila černou magii. Nebyl to dobrý nápad. Když zemřela moje sestra, kterou jsem velmi milovala, hledala jsem různé způsoby, jak se s ní znovu spojit. Kamarádka mi poradila, abych to zkusila přes černou magii. Její odchod mě zlomil Sestra pro mě byla tou nejbližší osobou. Milovala jsem ji více než vlastní matku. Zemřela nečekaně, při dopravn

Hádky, výčitky a nepřátelské mlčení. To vše, a mnohem víc, bylo u nás na denním pořádku. Zbýval rozchod nebo pomoc odborníka. Pomohla nám hned první návštěva manželské poradny! Najít si přítele nebylo nic lehkého, obzvlášť v mém věku. Vlastně už před deseti lety, ale ani tehdy mi už nebylo dvacet. Byl to hodný chlap, i když svoje mouchy měl. Já ale nečekala nějakou závratnou lásku ani zázrak. Tou

Už se to nedalo vydržet. Musela jsem něco udělat, abych se nezbláznila. Manžel nic nechápal, proč jsem na něho nabroušená. Manžel se každou noc měnil v někoho úplně jiného. V cizí a nepřátelskou bytost! Jinak se to nedalo nazvat. Stal se mým nepřítelem. Ve dne tichý a skromný mužský. Chápavý a občas i milující. Co víc si po tolika letech soužití přát? Jenže, nastala noc a vše se změnilo. Vlastně

Dlouho jsem ho podezřívala, že mě podvádí. Kontrola mobilního telefonu, kapes ani sledování nepřinesly žádný výsledek. Až malá kamera v našem obýváku udělala v záhadě jasno! Můj přítel byl moc hodný chlap, ale takový tajnůstkář. Nikdy neřekl nic na rovinu. Spíš čekal, až se sama dovtípím, co si myslí, nebo co si přeje. Týkalo se to i úplných maličkostí! „Míro, co by sis dal dneska k obědu?“ ptala

Seděly jsme se sestrou v kavárně. „Co muži?“ zeptala se Míša. „Žádná změna na obzoru?“ „Bohužel,“ pokrčila jsem rameny. Nebylo to poprvé, co jsem takto musela odpovědět. „Takže jsi spokojená?“ chtěla vědět sestra. Vdala se před třemi lety, odstěhovala se s manželem mimo Prahu a setkávaly jsme se nyní tak jednou do měsíce. „Znáš to, žádný člověk není úplně spokojený,“ řekla jsem Míše. Padla

Člověk si myslí, že své nejbližší dobře zná, že jim může věřit. Udělal by pro ně první poslední. Moje láska, důvěřivost a obětavost se mi tvrdě vymstily. Jak jsem stará, tak jsem hloupá. Jiné vysvětlení pro to, co se stalo, nemám. Jsem už dvacet let vdova. Manžel zemřel na infarkt, když mu bylo necelých šedesát let. Strávili jsme spolu téměř čtyřicet let života. Byl mojí láskou, mojí oporou, mým