Domů     Tuhle dovolenou jsme nečekali
Tuhle dovolenou jsme nečekali
5 minut čtení

Psal se rok 1991. Náš syn Michal měl v té době čtyři roky a my jsme se konečně dostali svobodně do Itálie. Měla to být dovolená snů, bohužel osud si s námi pěkně pohrál.

Rané devadesátky byly pro mě krásnou dobou. Ve vzduchu visela změna, svoboda, stále jsme s manželem Jiřím cítili, jako by naše svatba byla teprve včera, i když to bylo už pět let. Nejvíc nás těšilo, že syn Michal roste jako z vody.

Když byl batole, dal nám hodně zabrat. Vůbec nechtěl spát, nechtěl se ode mě hnout, často plakal, zlobil a chtěl být stále jen na ruce. Tak jsme se svobodně na Západ dostali až to léto. Vždy jsem snila o tom, že uvidím Benátky a také Veronu.

Místo, které se tolik pojí s Romeem a Julií. Tehdy jsme bydleli v Českých Budějovicích, tak jsme za chvíli byli v Rakousku. Během cesty jsem si vychutnávala vůbec první pohled na krásné Alpy. Dorazili jsme konečně do kempu, asi hodinu cesty od Benátek.

Po ubytování, kdy jsme si dali věci do našeho karavanu, jsme se všichni tři šli projít. Zhruba po dvaceti minutách jsme narazili na další Čechy. Byl to zamilovaný pár, Daniel a Romana a jejich malá holčička Zuzanka.

Pocházeli kousek od Tábora, tedy ne tak daleko od nás. Všichni jsme si padli do noty a tím začala naše společná dovolená.

Idyla

Výlet do Benátek se vydařil naprosto perfektně. Ponte di Rialto, Zvonice svatého Marka, Dóžecí palác a další monumentální stavby tohoto kouzelného města nás naprosto ohromily. Stejně tak den ve Veroně a v dalších krásných severoitalských místech. Taková dovolená byla přesně podle našich představ.

Poslední večer jsme se rozhodli, že si společně s Danielem a Romanou přiťukneme a oslavíme všechny ty zážitky.

Když jsme děti dali spát, hráli jsme ve čtyřech před karavanem u stolu karty, popíjeli, bavili se a povídali si o tom, kdo co bude dělat, až se opět vrátíme do Čech. Nakonec na mě padla únava, a tak jako první jsem se omluvila, že už si půjdu lehnout.

Druhý den jsme kolem jedenácté dopoledne opustili kemp a vyjeli směr České Budějovice. Manžel, už od chvíle, kdy jsme vyjeli, byl velmi rozhozený, nepříjemný a vyloženě se mu nechtělo zpátky domů. Brala jsem to tak, že se mu nechce vracet do každodenního kolotoče.

S pravdou ven

Ale i další dny po návratu byl celý podrážděný, nic ho nebavilo, ani se mnou moc nemluvil. Často zůstával déle v práci a chodil domů někdy až v pozdě v noci. Když už se to takto táhlo několik týdnů, rozhodla jsem se, že situaci začnu řešit.

Chtěla jsem slyšet, co se děje. To, co mi řekl Jiří, mě ale naprosto překvapilo.

Přiznal se mi, že právě ten poslední večer v Itálii se vyspal s Romanou, a dál se stýkají. To ale nebyla ta jediná bomba, která mě měla srazit. Manžel se mi přiznal, že s naší kamarádkou z dovolené čeká dítě a oba teprve plánují, jak to řeknou mně a Danielovi.

Tohle bylo na mě opravdu dost, i tak jsem ale nasedla do auta a jela za Romanou.

Vypadni

Když jsem dorazila do Tábora a zazvonila na Romanu, byla jsem na hranici nervového výbuchu. Začala jsem na ni křičet, jak mi to mohla udělat, co se to sakra v té Itálii stalo.

A také mě zajímalo, jak si může být tak jistá, že je těhotná zrovna s mým Jiřím a ne se svým manželem. Na to mi stroze odpověděla, že to ví naprosto přesně.

S Danielem už dlouhou dobu nespala. V tu dobu se ale otevřely dveře, ve kterých stál Daniel a vše, co jsem na Romanu křičela, slyšel. Nikdy nezapomenu na ten jeho ledový klid, kdy jen několik vteřin stál, pozoroval nás a jen Romaně řekl: „Vypadni!“

Stála jsem tam jako opařená, na jednu stranu jsem měla radost, na druhou stranu jsem nedokázala odjet s tím, že těhotná žena, která čeká dítě mého manžela, by měla zůstat bůhvíkde.

I dnes nad svým tehdejším chováním kroutím hlavou, ale v tu chvíli jsem Romaně pomohla sbalit to nejdůležitější pro ni a pro Zuzanku a vzala jsem je k nám domů.

Jsem na řadě…

Obě potom nějaký čas žily u nás v pokoji pro hosty. Osud si s námi docela dobře pohrál. Věděla jsem, že po boku Jiřího může být jen jedna žena. Těhotná Romana v tu chvíli byla pro něj větším pokladem, než jsem byla já.

Jednoho dne jsem si potřebovala promluvit s někým, kdo mě pochopí, kdo ví, jak se cítím.

Zajela jsem tedy k Danielovi. Povídali jsme si, často se smáli, až nakonec jiskra přeskočila i mezi námi. Nikdy by mě nenapadlo, že naše vysněná dovolená skončí výměnou partnerů s druhou dvojící.

Všechno je jinak

Dnes žiju šťastně s Danielem, vzali jsme se zhruba po dvou letech vztahu a máme spolu Markétu, dnes paní inženýrku. Jirka je stále s Romanou, jejich syn Jindra, kterého si přivezli z dovolené z Itálie už je také dávno dospělý. Všichni čtyři jsme nakonec zůstali přáteli a žijeme v Českých Budějovicích.

Michal, Markéta, Zuzka a Jindra se k sobě navzájem chovají jako praví sourozenci. Vždy spolu měli perfektní vztah, jezdili na dovolené, často grilují a už také každý z nich založil vlastní rodinu.

Naše vnoučata vůbec netuší, že babička byla původně s druhým dědečkem a naopak. Možná to bude naše tajemství, které se nikdy nedozví. Ale kdo ví, minulost se vždy ráda vrací. A jestli jsem se někdy vrátila do Itálie? To víte, že ano. Jen ne s Romanem, ale s Danielem.

Jitka (58), České Budějovice

Související články
5 minut čtení
Žila jsem s pocitem, jaké mám štěstí, že mám vydařené manželství. Teď jsem zjistila, že v tom manželství nejsem jedinou ženou mého muže. Smanželem Petrem jsme spolu přes třicet let. Na naše manželství jsem byla vždy pyšná – přežilo radosti i starosti, výchovu dvou dětí, finanční těžkosti i mé zdravotní problémy. Vždycky jsem si myslela, že jsme tým, který všechno zvládne. Až do chvíle, kdy se m
3 minuty čtení
Minulý týden jsem při nákupech zažila něco, co mi připomnělo staré, ale rozhodně ne dobré časy. Šla jsem jako každý čtvrtek na trh koupit zeleninu, když jsem v davu zahlédla známou tvář. Byla to Jitka, moje spolužačka ze základní školy. Stála u stánku s květinami, usmívala se a vypadala spokojeně. Na ni nikdy nezapomenu Chvíli jsem váhala, jestli se k ní mám vůbec hlásit, ale pak jsem se
3 minuty čtení
Můj manžel byl vždy pracovitý a starostlivý, ale taky tak trochu pecivál. Pak se přistěhoval nový soused a můj muž se změnil k nepoznání. S mým mužem Toníkem jsme prožili velmi pěkný život. Znali jsme se od dětství. Chodili jsme spolu do jedné školy, on o rok výš. První pusu jsem od něj dostala už ve třetí třídě, když jsem šla na maškarní za ovečku, a on za vlka. Vyhráli jsme hlavní cenu a tanc
3 minuty čtení
Dá se říct, že to bylo přátelství na život a na smrt. Moje morče a veverka z nedalekého parku. Kdo by to býval řekl, že v sobě tahle dvě zvířátka najdou zalíbení... Říkala jsem jí Cecilka. Běhala k nám na dvůr z nedalekého parku, vždycky něco dobrého oblízla, a zase upalovala pryč. Byla jsem tehdy ještě malé dítě, zvířátka jsem milovala a z veverky, která u nás byla častým hostem, jsem byla nad
2 minuty čtení
Léto je tady a s ním i báječný čas, kdy slunce prozáří záclony, káva na balkoně chutná trochu víc po dětství a vzpomínky voní po rozkvetlé louce a opalovacím krému. Právě v takových chvílích je krásné zpomalit, pohodlně se usadit do křesla a otevřít časopis Staré dobré časy, který vás vezme zpátky nejen do minulosti, ale i do příběhů, které zůstávají v srdci.  Určite se vám rozbuší srdce A p
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé