Vždy jsem se bála, co bude, až můj muž půjde do důchodu. Byl to společenský člověk a miloval svoji práci. Vše předčilo mé nejčernější představy. Už dávno jsem tušila, že až půjde Sláva do důchodu, bude to pro něj utrpení. Celý život byl zvyklý na to, že pořád něco dělal. Živil se jako řidič náklaďáku, denně přicházel do kontaktu s lidmi. Důchodu se báljako čert kříže Ve volném čase pracov

Kdykoli jsem viděla muže v uniformě, byla jsem jako omámená. A proto jsem také zažila první a nejstrašnější zklamání ve svém životě. Nejspíš si my, ženy, vybíráme muže podle svého otce. Můj táta byl voják z povolání a musím říct, že s ním maminka měla těžký život. Asi jsem podědila vášeň pro uniformy. Být letuškou jsem si přála odmalička. Chtěla jsem poznávat daleké země aa taky si užívat spole

Byla jsem rozvedená, bez peněz a v paneláku, kam jsem se se synem přistěhovala, jsem neznala živou duši. Blížily se Vánoce. Už je to dávno. Byla jsem tehdy na syna sama, byl malý, ještě ani nechodil do školy. S vypětím posledních sil jsem zvládla stěhování do panelákové garsonky, pak už jsem se cítila tak slabá, jako bych byla z papíru. Rozvod a změna bydliště mě úplně vyčerpaly. Blížily se nej

Máme jeden druhého, co si přát víc. Nikdy jsem nepotřebovala žádnou senzaci, stačil mi poklidný a pohodový život. Musím se smát, když se sem tam podívám na televizi a vidím tam ty bláznivé reality show či dramatem napěchované seriály. Romantická zápletka muže a ženy musí za každou cenu způsobit senzaci, jinak zřejmě nemá šanci v dnešním světě obstát. Pokud bych chtěla natočit film o mně a mé

Když se dnes dívám na svého syna, jsem šťastná a vděčná za život, jaký žije. A vůbec tomu tak nemuselo být! Život mu zachránila moje intuice! S manželem Zdeňkem jsme po jeho rodičích podědili moc pěkný dům, kam jsme se po jejich smrti přestěhovali. Kdo žije ve vlastním baráku, jistě moc dobře ví, co práce stále kolem je. Velká radost Ještě než jsme byli s rekonstrukcí hotovi, přišla jsem

Vždy mi říkala, že je něco, čemu my, lidé, nerozumíme. Její zálibě v tajemnu jsme se všichni smáli. Bohužel smích nás rychle přešel. Sestra Zdenička se konečně probudila. Kouká na nás trochu prázdným pohledem. Ale všichni jsme šťastní, že nás alespoň vnímá a snad i poznává. To před několika dny ještě ležela v kómatu. Stále dokola se ptám, proč nám nic neřekla? Nemuselo se nic z toho, co se stal

V životě mi nic nechybělo. Pracovala jsem na vysněné pozici a měla kolem sebe spoustu skvělých lidí. Mojí nejlepší kamarádkou byla Karin, kterou jsem brala jako sestru. Chodily jsme spolu po krámcích a doplňovaly šatníky. Často jsme se vydávaly do města a hledaly něco, co by nám udělalo radost. Jednoho dne jsme zase takto zamířily na nákupy. Kroky nás zavedly na konec města. Vešly jsme do odleh

Můj život v důchodu jsem si představovala úplně jinak. Místo spokojeného stáří jsem ale zůstala sama, opuštěná a především hrozně nešťastná. Prohlížím si staré fotografie a už zase pláču. Co se to jen stalo? Vše přece zpočátku vypadalo tak slibně. Když se to pak ale začalo kazit, valilo se to na mě a na ostatní jako lavina, kterou nešlo zastavit. Nechce se mi žít, ale musím. Pořád ještě doufám,

Zahrávat si s temnými silami znamená koledovat si o neřešitelný problém! Duše mé nevlastní sestry se zmocnil starodávný démon! Moje nevlastní mladší sestra Kateřina byla celý život podivná a uzavřená bytost. Rodiče se rozvedli, když mi bylo deset let, otec se pak znovu oženil a měl dvě děti – dceru a syna. Dlouho jsme k sobě hledaly cestu Kateřina byla první z nich. Protože matka s otcem

Dnes už to není nic výjimečného, když matka dá přednost kariéře před mateřskou dovolenou. Já takové štěstí neměla. Vždy jsem měla v těchto věcech jasno a můj manžel byl se mnou naštěstí zajedno! Vždy jsem chtěla děti a vždy jsem chtěla i kariéru. Nic mezi tím. Neviděla jsem důvod, proč jedno upřednostňovat před druhým. Vlastně jsem si nikdy ani nepřipustila jinou možnost. Možná proto mi byl dán