Procházela jsem se tím starým krásným městem a trápila se porouchaným fotoaparátem. Až se najednou objevil charismatický muž. Fotoaparát mě zlobil už první den, kdy jsem přicestovala na Slovensko. Byla jsem kousek od Vysokých Tater v městě Kežmarok, nazývaném „perla pod Vysokými Tatrami.“ Už jsem se chystala vytáhnout mobil a fotit unikátně zachovalé městské opevnění pomocí něho, když ke mně př

Mám jedinou dceru Nikolu. Už když se narodila, představovala jsem si, jaké budeme později kamarádky, jak se mi bude svěřovat a budeme mít svá „holčičí“ tajemství. Nikola byla už odmalička spíš uzavřené dítě, byla hodně přemýšlivá, ale na nějaké svěřování jsem mohla záhy zapomenout. Nedokázala jsem s ní navázat důvěrnější vztah, ani když byla malá, mnohem víc si rozuměla se svým otcem. S tím jse

Člověk nemá nikdy říkat nikdy! To je velmi pravdivé přísloví. Dnes bych se už do města nevrátila! Nikdy jsem neměla ráda ani venkov, ani zvířata. Ani nevím, co mě to napadlo, odstěhovat se na chalupu a opustit město. Prostě jsem prodala byt a koupila chalupu na venkově. Se sousedy jsem se nebavila, do místní hospody, kde se všichni scházeli, jsem nechodila. Přes léto to docela šlo, ale když

Probudila jsem se hrůzou. Kočár projel kolem mě a z něho volal o pomoc můj syn. Naštěstí jsem varování poslechla. Byla to úplně obyčejná aprílová sobota. Počasí nevyzpytatelné, chvíli teplo, pak najednou deštík a zima. Manžel se synem se vydali na naši chalupu, aby tam udělali nějakou práci. V noci jsem toho moc nenaspala a cítila jsem se unavená, tak jsem zůstala doma. Měsíc se blížil do úp

Byla to posedlost. Ta holka mě vytáčela tak, že jsem musela být lepší. A tak jsem se pustila i na hodně tenký led. Byla jsem mladá a hodně atraktivní. Muži kolem mě kroužili jako mlsní psi. Jenže pak přišla do naší firmy Bára! Mladší a neméně sexy. A v tu chvíli se ve mně probudila soupeřivost. Bára střídala chlapy jako ponožky a těžila z toho opravdu hodně, a já najednou musela taky. Klidně

Když se Matyáš narodil, hlídala jsem a pomáhala, aby mohla sestra pracovat. Sama jsem žádné děti neměla, a tak mi to nevadilo. Byla jsem ráda. O rodiče jsme přišly hodně brzy. Zemřeli při autonehodě. Mně bylo třináct a Aničce sedm. Vychovávala nás babička, ta ale zemřela, když mi bylo devatenáct a už jsem se mohla o sestru postarat. Moc jsem jí milovala, byla jako moje dítě. Když si našla př

Díky svému hodnému a velkorysému synovi žiju. Zachoval se vážně úžasně, přesto, že jsem mu tak ublížila. Dnes přijde Josef i se svou rodinou na oběd. Už se na ně moc těším, i když mám také trochu trému. Vlastně dost velkou trému. Před třemi měsíci jsem o jejich existenci nevěděla a ani se o to nezajímala. Vím, byla to neomluvitelná chyba. Jenže člověk někdy dělá věci, za které se později moc

Byla jsem odhodlaná, že se nikdy nevdám, na lásku až navěky jsem nevěřila. Stačilo jen potkat toho jediného a vše se změnilo. Rodiče se rozvedli, když mi bylo osm. Rozvedená byla i babička s dědou, teta, i naše sousedka. Nevydařené vztahy jsem potkávala na každém rohu, není divu, že jsem nikdy nevěřila na lásku na celý život. A tak mě ani nepřekvapilo, když vztahy nevycházely ani mně. Naštěs

Lidská zloba a závist nemají skutečně žádné hranice. To, co nám udělal náš soused, by asi nikdo neočekával ani v tom nejhorším snu. Ale stalo se. Právě jsme se dozvěděli, že jsme přišli nejen o chalupu, ale že nedostaneme ani žádné peníze. Leda snad v budoucnu od souseda. A kdo ví, zda se toho vůbec dožijeme. Navíc naše důchody jsou dost malé a chalupa byla náš jediný přivýdělek. Naše dědict

Majetek bývá kamenem úrazu mnoha rodinných vztahů. Věděla jsem, že to hrozí i u nás. Ale to, co se stalo, předčilo veškerá má očekávání. Moje dcera Veronika se tváří dost naštvaně a je mi jasné, že se mnou nesouhlasí. Ona, zdatná právnička, by šla do sporu, protože tvrdí, že se naše závěť dá jednoduše napadnout. Já se ale už dávno rozhodla, že to nechám být. Nemám chuť se dál dohadovat. Vždyť s