Vždycky jsem věřila, že tentokrát to vyjde, ale přepočítala jsem se, po třech rozvodech jsem to vzdala a teď mám konečně klid.
Poprvé jsem se vdávala velmi mladá. S Jirkou jsme se seznámili na vesnické taneční zábavě. Byla to láska na první pohled. Brzy jsem otěhotněla, tak jsme se narychlo vzali, jak to tenkrát bývalo zvykem. Musela jsem se vdávat, ale byla jsem šťastná a zamilovaná. Během mého těhotenství se Jirka držel a snažil se se mnou být více doma.
Alkoholik
Po narození dcery začal chodit popíjet s kamarády. Já musela zůstat doma, abych se starala o miminko. Byla jsem na to sama. Jirka se mnou často nebyl, říkal, že se potřebuje odreagovat. Nějaký čas vydržel nepít, ale pak se musel zpít do němoty, aby si vyčistil hlavu, jak tvrdil.
Po pár letech mi to vadilo čím dál tím víc. Posílala jsem ho do poradny, nikam jít nechtěl, ale pak přišel s tím, že mu bylo řečeno, že je takzvaný kvartální alkoholik. To je někdo, kdo vydrží určitou dobu nepít, ale pak si to musí vynahradit.
Ta doba, se postupem času zkracovala. Jít na léčení odmítal. Argumentoval tím, že má náročnou práci a potřebuje se nějak uvolnit. Když jsem se ho snažila přesvědčit, aby šel na léčení, vždycky bouchl dveřmi a odešel natruc do hospody. Nakonec jsem podala žádost o rozvod.
Nevyléčitelný hráč
Mým druhým manželem se stal Petr. Okouzlující, nosil mi květiny a kamarádky mi ho záviděly. Po svatbě se však ukázalo, že má kromě mě ještě jednu vášeň a tou bylo hraní na automatech. V práci byl úspěšný, ale část příjmů mi nepřiznával. Herna byla jeho druhým domovem.
Zpočátku jsem to tolerovala, a protože jsem manželovi věřila, tak jsem přivírala oči. Nemohla jsem však pořád táhnout celou domácnost sama. Všechny peníze skončily v herně. Domluvy nepomáhaly, k odborníkovi jít nechtěl. Pořád říkal, že jednou vyhraje hodně peněz a všechno mi vynahradí. Věděla jsem, že to jsou plané sliby.
Měli jsme spolu syna, ale bála jsem se, aby nebyl po otci. Naštěstí se to nepotvrdilo, ale tenkrát to došlo do bodu, kdy jeho hraní bylo pro mě nepřijatelné. Podařilo se mi manžela přesvědčit, aby šel na léčení. Odjel na šest týdnů do jižních Čech do léčebny pro závislé. Měli tam přísný režim spojený s psychoterapií.
Po návratu mi ale připadalo, jako by to nebyl on, působil sklesle, ztratil jiskru. Tvrdé podmínky v léčebně mu zřejmě nesvědčily. Dva roky vydržel, ale nakonec se k hraní zase vrátil. Trochu i vyhrával, ale to trvalo jen krátce.
Opět jsem musela táhnout celou domácnost finančně sama. Jsem zodpovědný člověk a ta věčná nejistota, jestli nám zbude na složenky mě ničila. To bych musela snad začít pít, abych ty nervy vydržela. Už jsem nemohla dál, takže jsme se dohodli na rozvodu.
Byla jsem moc zklamaná, nemohla jsem uvěřit, že se mi něco takového stalo dokonce podruhé. Řešila jsem to u psycholožky a předsevzala jsem si, že příště už budu na muže opatrná. Vždy si nejdřív prověřím, co je zač.
Dlužník
Mým třetím manželem byl Tomáš. Byl moc hodný a každému rád pomohl. Měla jsem štěstí, že jsem našla takového muže, říkala jsem si. Pomáhal mi v domácnosti a bylo nám fajn. Pak se rozhodl, že bude podnikat. S jeho laskavou povahou to ale zřejmě nešlo moc dohromady.
S kamarádem si založili stavební firmu a zpočátku se jim dařilo. Byli nadšení, že rozjeli vlastní podnikání a o zakázky nouze nebyla. Po pár letech začaly problémy. Zákazníci mu platili faktury pozdě a společník se ukázal jako pěkný vykuk, takže po pár letech Tomáš skončil s vysokými dluhy v insolvenci.
Hrozila nám exekuce. Aby mě před tím ochránil, navrhl mi rozvod. Souhlasila jsem. Bylo to peklo. Tomáš se nechal zaměstnat a pomalu začal splácet své úvěry. O podnikání už nechtěl ani slyšet. Zůstala jsem tedy s dětmi sama. Mezitím už dospěly, takže mi byly oporou.
Osudové prozření
Psycholožka mi řekla, že zřejmě nějakým způsobem přitahuji muže se sklony k závislostem. Prý se stává, že pokud je manžel závislý, tak je svým způsobem slabší a žena o něj může pečovat. Paradoxně jí to vyhovuje, protože kdyby on neměl máslo na hlavě, ona by nad ním neměla takovou moc.
Bylo to pro mě dost děsivé prozření, ale je pravda, že sem poměrně dominantní. Pracovala jsem mnoho let v oddělení reklamací a ukončování smluv, takže jsem byla pod velkým tlakem neustálé negativity ze strany klientů. Přicházeli rušit naše služby, a mým úkolem bylo pokud možno zákazníky přesvědčit, aby zůstali.
Nevím, jestli to s mou prací souviselo, ale často jsem domů přicházela ve velkém napětí. Když jsem pak doma zjistila, že manžel zase něco provedl, měla jsem na něj vztek a schytal to. Pochopila jsem, že i já jsem na tom všem mohla mít svůj podíl, ale připadalo mi, že se pořád snažím zajistit chod rodiny jen já.
Řekla jsem si, že raději zůstanu sama, než to peklo prožívat pořád znovu dokola. Po rozvodu se mi ohromně ulevilo, děti byly už dospělé a já získala zpět svou svobodu a klid. Vdávat se už nechci, třikrát mi to bohatě stačilo. Zřejmě je to opravdu tak, že přitahuji muže, kteří jsou mým prokletím.
Kateřina (61), Praha
