Byly jsme nejlepší kamarádky, ale jen do té doby než se do mě Ilona zamilovala. Chtěla, abych zůstala navždy sama. Začátky byly těžké. Můj plat nebyl závratný, tak jsem si našla kamarádku Ilonu, která šla se mnou do spolubydlení. ,,Kdo je dneska máma a kdo je táta,“ dělaly jsme si legraci z našeho soužití v jednom bytě. Asi po měsíci mi jednou večer zaklepala Ilona na dveře a povídá: ,,Říkal

Kdybych to neviděla na vlastní oči, nevěřila bych. Ty dvě malé děti se k sobě hrnuly a vyprávěly si o tom, že se znaly, když byly ještě velké. Můj manžel vždycky tvrdil, že sny neexistují, že se mu nikdy v životě žádný nezdál. Tu noc, bylo to koncem června, dětem začínaly prázdniny a byl zrovna úplněk, když manžel náhle vyskočil uprostřed noci z postele. Lekla jsem se, co se stalo. Milan se

Byla jsem vyčerpaná a nemocná. Smutek jsem zaháněla prací. Nejvíce jsem dřela na naší rodinné hrobce. A právě tam se stal zázrak. Krásný den, nebe bez jediného obláčku. Slunce pražilo jako v tropech a spalovalo trávník kolem kostela do světle žluté barvy. Jediný stín poskytovaly dvě velké lípy, zasazené před vstupem do kostela. Krásný den – až na to, že jsem se právě od lékaře dozvěděla, že

Když vás zlá zpráva zastihne někde na cestách, chcete se co nejrychleji vrátit. Já závod s časem prohrála. Taxikář dělá, co může. Vím, že kvůli mně riskuje pokutu. Ale já vážně spěchám. Od té chvíle, co jsem se v Austrálii dozvěděla tu strašlivou zprávu a nasedla na první letadlo domů. Taxík konečně zastavuje před nemocnicí a já běžím nemocniční chodbou. V pokoji u tátova lůžka stojí doktor

Po rozvodu začala naše Hana propadat depresím. Hledala jsem možnosti, jak jí pomoci, a narazila jsem na léčitele lidských duší. Vždycky jsem se děsila různých hypnóz a regresí, říkala jsem si, že to musí být velký zásah do podvědomí. A zkušenost, kterou prošla moje dcera Hana, mi moje podezření potvrdilo. Celý život byla naše Hana úplně v pohodě. Úspěšně odmaturovala, pak se vdala a přivedla

Byla jsem zvědavá, kdo koupil vedlejší zahrádku. Ukázalo se, že pěkný chlap středního věku. Doufala jsem, že bude k mání. Opuštěný zahradní domek ožil. Aha, někdo koupil vedlejší zahrádku, blesklo mi. Určitě nějaký dědula. Hned jsem ho omrkla, a kdepak dědula, ale pěkný chlap středního věku. Občas si říkám, kdy už mi budou chlapi ukradení. Dřív jsem si myslela, že až mi bude šedesát, ale kde

Myslela jsem, že už se nikdy nevrátím. Uzavřela jsem jednu kapitolu života a začala docela jinou. Ale osud měl pro mě vymyšlenou zcela jinou cestu. Na letišti je pěkný šrumec. Nemám ráda letiště, nerada cestuji letadlem a nerada se vůbec někam přemísťuji. Jsem dost konzervativní a také se tak trochu bojím. Doufám proto, že tohle je můj poslední let za „velkou louži“. V uplynulých dvou letech js

Kvůli bezohlednému člověku jsem přišla o všechno. A nejen já, ale mnoho lidí z našeho domu. Bolí to, možná víc než popáleniny, které se mi nevyhnuly. Teprve teď vidím, že v nemocnici mi ještě bylo vlastně docela dobře. Ležela jsem tam sice s nepěknými popáleninami, ale tvrdá realita byla někde mimo mě. Soustředila jsem se jen na jednotlivé procedury a zaběhnutý rytmus nemocnice. Bylo osvobozují

Když děti vylétly z hnízda, rozhodla jsem se, že tři plus jedna je pro jednu osobu moc a mně by bohatě stačil menší byt. Jenže kam s věcmi? Aspoň provizorně, než je prodám. Když jsem se kdysi rozvedla, koupila jsem si třípokojový byt na konci města, kousek od přehrady. I když to byl panelák, moc se nám tu s dětmi líbilo. Škola byla padesát metrů od domu a děti nemusely ani přes silnici. Hned ve

Vracela jsem se v noci domů, když jsem v dálce spatřila hořící vůz. Když jsem ale na místo dojela, po nehodě nebyly nikde ani stopy. Skutečně je možné nahlédnout do budoucnosti? Dnes už jsem přesvědčena, že ano. Před pár lety se mi totiž stalo něco nevysvětlitelného a příšerného. Přihodilo se to, když jsem se vracela jedné zářijové noci z návštěvy u kamarádky Jany na vesnici. Soustředila jse