Domů     Proč jen jsou někteří muži tak hrozně slepí?
Proč jen jsou někteří muži tak hrozně slepí?

Táta hledal šikovného chlapíka na výpomoc, protože jsme si už s barákem nevěděli rady. A tak se v mém životě objevil statkář Karel.

Ani nevím, kdy to přesně začalo. Máma umřela, táta očividně stárl a já se odjakživa vyznačovala notorickou nešikovností. A v tom našem až nesmyslně velikém baráku byla pořád nějaká práce vyžadující zručného kutila.

Ještě abych vysvětlila, proč byl náš dům nesmyslně veliký: táta ho kdysi postavil s tím, že si tam jednou přivede jeho milovaná jediná dcera ženicha, jemuž povije kupu dětí – tak aby se tam netísnili. To si nemusel dělat starosti. Místa je v baráku tolik, že se v něm občas hledáme.

„Já vám tu vaši vilu skoro závidím,“ povídá mi tuhle paní Strnadová z bytovky pod samoobsluhou.

„My máme jen dva pokojíčky, a když k nám přijdou na návštěvu mladí s dětmi, tísníme se tam jak kanáři v kleci.“ Oči jí svítily zlomyslností, táhla dvě tašky, aby tu jejich drobotinu řádně nakrmila.

Zato ty jsi sama, stará panna, kterou nikdo nechtěl – říkal její potměšilý úsměv. Myslím, že by se lidé neměli posmívat těm, kdo zůstali sami. Je to dost hrozné i bez posměchu. Naštěstí nejsem tak docela sama, mám tátu, ač stařičkého a podivínského.

A proto se to taky stalo. Táta sháněl zručného chlapa na výpomoc.

Zloději!

Měl spoustu požadavků:

aby to byl slušný člověk, žádný kriminálník nebo alkoholik, aby nechtěl moc peněz, aby se s ním dalo povídat, neboť táta si rád popovídá, aby vypadal úhledně, táta totiž nesnáší chuligány s dlouhými vlasy, a aby pracoval rychle a kvalitně.

Dokonce ho napadlo, že by rád, aby si chlapík při práci zpíval, pokud možno operní árie, ty táta miluje. „Hledáš na výpomoc chlapa se školeným hlasem?“ nevěřila jsem svým uším. Nejistě připustil, že od posledního požadavku přinejhorším ustoupí.

Dali jsme si inzerát na vývěsku před samoobsluhou a poptávali se lidí. Hned se toho ochotně ujala čilá paní Strnadová a poslala k nám pokrývače, který ale (prý) umí všechno na světě.

Vypadal jako obr Pulusán z dětské knížky Tajemný hrad Svojanov, měl delší vlasy, černé jako uhel, a opravu střechy garáže odhadl na šedesát tisíc korun. Otec ho vyhodil. „Jsi nestydatej zloděj! Za to jsem měl dřív embéčko!“ volal za ním rozhorleně. „A zpívat by asi taky neuměl,“ usoudila jsem.

Máš rád Rusalku?

Za týden nebo za dva zazvonil jiný obr, nakrátko ostříhaný. Řekl, že slyšel, že potřebujeme pomoci, neboť nám barák padá na hlavu a nevíme si rady. „Tak mi vás nějak přišlo líto, i když vás znám jenom od vidění,“ povzdychl si.

„Ty budeš asi náš člověk,“ spokojeně poznamenal táta. „Máš rád Rusalku?“

Když obr vzápětí zaburácel Měsíčku na nebi hlubokém a z blízké jabloně opadalo listí, bylo rozhodnuto.

Střechu garáže opravil za lidovou cenu a ostříhal živý plot ze smrčků, už tak přerostlý, že špičky lezly do drátů elektrického vedení a občas to tam nebezpečně zajiskřilo.

Povídal si rád. Už to byl pomalu takový rituál: po práci jsem udělala kafe, donesla ho na zahradní stolek, kterému vytrvale padaly nohy (i to opravil), a rozhovořili jsme se. „Jste ženatej?“ zajímalo tátu. „Mám tu neprovdanou dceru staršího data.“ Vždycky byl neomalený.

Odstřelila jsem ho očima a obr zdvořile pravil: „V tomto případě to říkám nerad, ale jsem ženatý a mám patnáctiletou dceru.“ V duchu jsem těžce vzdychla. Bylo mi tehdy osmačtyřicet a říci, že jsem měla nejvyšší čas na vdavky, by bylo komické.

Už jsem žádný čas neměla. Ale i tak mě občas napadlo: Co když existuje malá, maličká naděje?

Hortenzie

Jednou táta usnul v ušáku, a tak jsme si povídali ve dvou. A to už si postěžoval. „Lítám jako hadr na holi,“ podotkl smutně. „Mám statek, to je práce od nevidím do nevidím. Do toho manželka, že chce koně.

U mě je zvykem, že když žena něco chce, taky to dostane. Postavil jsem stáj, přivedl koně. Teď chce dalšího. Jsem unavený. Vstávám v půl čtvrté.“

Opravdu se mu zavíraly oči. Ta jeho žena, jmenovala se Jana, patrně vedla skvělý život. Podle toho, co líčil, ležela na zahradním lehátku nebo v houpačce, v zimě spočívala v ratanovém houpacím křesle, a poroučela. A kdyby aspoň byla spokojená, ale to ona nebyla.

„Dneska zase nadávala,“ unaveně spustil ramenatý muž, jmenoval se Karel. „Zvadly nám hortenzie, vím, měl jsem zalívat, ale vypadalo to na déšť, obloha se mračila jako čert, myslel jsem, že přijde liják. Nespadla ani kapka.“

Nedalo mi to, osmělila jsem se a zeptala se, proč kytky nezalila Jana. Pokrčil rameny. „Jana je teď hodně v sedle,“ objasnil zachmuřeně. „Zamilovala se do koní, jsem rád, že má zábavu, většinou se na statku chudinka nudí. Nechci ji otravovat se zalíváním hortenzií.“

Měsíčku na nebi

Brzy se ukázalo, že Jana je druhá žena, výrazně mladší. Karel se bál, aby o ni nepřišel, zároveň ho to manželství vyčerpávalo a někdy i lekalo.

„Nelíbí se mi, jak se Jana chová k Míše,“ prozradil, když vzadu opravoval děravý plot a já mu nesla vydatnou svačinu.

„Míša je dcera z prvního manželství. Občas za mnou přijde. Jana ji nenávidí. Sotva jí odpoví na pozdrav. Včera na ni křičela, ať prý neleze ke koním, že je stresuje.“ V duchu jsem si řekla, že Jana musí být příšerná semetrika.

Ukázal mi její fotku – rázem se mi rozsvítilo. Mladá vysoká dlouhonohá zářivá blondýna.

Oženil se s ní bez ohledu na to, že má děsnou povahu. „Víš co?“ napadlo mě. „Vem Míšu někdy sem. Tady se neřve. Upeču koláč.“ Opravdu ji přivedl. Prožili jsme pěkné odpoledne. Míša byla sice puberťačka, ale tichá, nesmělá a slušně vychovaná.

Za koláč zdvořile poděkovala a záhy se už smála, protože můj táta vylezl na pařez a zpíval Měsíčku na nebi hlubokém a její táta se k němu chutě přidal.

Pak jsme vyzvídali, jestli chodí s nějakým klukem, a Míša nám popisovala nápadníka, který o ni má možná zájem, ale pořád mlčí a jen se na ni dívá oddanýma hnědýma očima.

Najednou se překvapivě rozpovídala. Cítila se u nás dobře. Bylo mi jí líto. Rodiče se rozvedli, macecha se k ní chová jako zlá ježibaba ze strašidelné pohádky. Chudák holka.

Obrovská chyba

I Karel si všiml, jak Míša na návštěvě pookřála. „Tak veselou a povídavou jsem ji už dlouho neviděl,“ radoval se. „Je vidět, že to s dětmi umíš. Kdyby byla taková i Jana, dal bych za to všechno na světě.“ Ucítila jsem neurčitou naději.

Já bych zas dala všechno na světě za utěšený rodinný život, za muže jako je Karel, za dceru jako je Míša.

Je to jen sen, brzdila jsem se. Ale co když není? Karel s Míšou k nám teď přicházeli častěji, už ne na výpomoc, ale na návštěvu. Na ta letní odpoledne ráda vzpomínám. Třeba jak vzal můj táta Míšu na ryby a my jsme u zahradního stolku osaměli. Karel se mi zahleděl do očí a hlasem, který se znatelně chvěl, povídá:

„Už s Janou nemůžu žít. Byla to obrovská chyba. Byl jsem blázen, že jsem si ji vzal.“ Srdce se mi rozbušilo. Zapípala jsem, že mě mrzí, že se tak trápí. Svěřil se, že to Janě už všechno řekl. Okamžitě si sbalila kufry a zmizela. Je volný.

Cítila jsem naději i nejistotu. Zmítala jsem se mezi radostí a hrůzou, že to dopadne špatně.

Na statku

Karel mě vzal na statek, pyšně mě jím provedl, Míša šla vedle mě z druhé strany a držela mě za ruku. Byla jsem nejšťastnější na světě. Pak se rozpršelo, seděli jsme všichni tři na terase a Karel řekl: „Takový klid!

Teď je mi dobře.“ Zavřela jsem oči a přála si, aby ta chvíle nikdy neskončila. „Asi jsem se zamiloval,“ zašeptal Karel, když už byl nadohled podzim.

Zrovna jsme na statku česali jablka. Je to tady, blesko mi hlavou. Vyzná mi lásku. Místo toho mi ukázal fotku. No ovšem, mladá blondýna. Seznámili se na inzerát. Koukala jsem jinam, aby si nevšiml, že brečím. Slezla jsem ze žebříku a vydala se za Míšou do stáje.

Objala jsem ji. Neměla jsem to srdce říct jí, že se s ní loučím, tak jsem ji jen chvíli držela v náručí. „Ty už jdeš?“ podivila se. „Nechoď ještě.“ Nedokázala jsem promluvit. Něco nesrozumitelného jsem zadrmolila a odešla navždy. Pro slzy jsem neviděla na cestu.

Alice (54), jižní Čechy

Další článek
Související články
22.7.2024
Iva jsem potkala až po čtyřicítce. Do té doby jsem myslela, že každý chlap musí být jen prevít. On byl však jiný. Byla to náhoda. Ivo tenkrát dojel do hospody ve vsi, kde jsem byla na chalupě. Nečekané setkání Normálně jsem do těchto zařízení nechodila, pozvali mne však sousedé. S Ivem jsme do sebe vrazili na schodech, já zakopla a on mě chytil do náruče. Romantika, že? Byl jiný, i kdy
22.7.2024
Jednou jsem kamarádce řekla, že žiji nudný život. Tak ráda bych to vzala zpět! Bohužel je pozdě. Ta bolest je nepopsatelná. I když si uvědomujete, jaká to je tragédie, nikdy zcela nepochopíte, dokud to nezažijete. Bohužel to vím. Přišla jsem o dítě. Nepomáhá nic. Chcete tu být pro rodinu, ale pak se vás zmocní pláč, stesk, otázky, proč zrovna vy. Napadne vás, že byste šli za svým dítětem. Nechc
18.7.2024
Byl to můj velký kamarád. Kluci ho šikanovali a já ho bránila. Když mi pak zmizel ze života, nevýslovně a dlouho to bolelo. S Románkem se děti nebavily. Pocházel z domečku pod strání, máma umřela, táta si po její smrti se životem ani výchovou syna nedokázal poradit. Všechno se mu vymykalo z rukou, měl problémy v práci, pil, v domácnosti byl jako hrom do police. Domeček postrádal záclony, okenní
18.7.2024
S tou starší paní jsem se seznámila, když venku lilo jako z konve. Pozvala mě i s Kristýnkou, ať se v její chatce schováme před deštěm. S paní Boženkou jsem se seznámila náhodou. Dobrota jí koukala z očí, mám dojem, že jsem tak hodnou a milou paní nikdy předtím nepotkala. To bylo Kristýnce teprve šest nebo sedm let. Už tehdy milovala houbaření, což je pro mě přímo posedlost, a tak jsme spolu ch
12.7.2024
Byla jsem příliš důvěřivá. Věřila jsem jeho slibům, že se rozvede a bude žít jen se mnou. Roky ubíhaly a on byl stále se svojí rodinou. Zůstala jsem sama, bez dětí i manžela. Nebyl mým šéfem a já jeho sekretářkou, jak to v kýčovitých filmech bývá. Můj vztah s ženatým mužem byl snad ještě horší a ještě kýčovitější. Ten, jehož jsem milovala, bydlel ve stejném domě jako já. Naivně jsem jeho planým
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Průsečík barev a designu
rezidenceonline.cz
Průsečík barev a designu
Interiér tak trochu extravagantního domu navrhla velmi kreativní designérka, jež hledala inspiraci v barvitém životním příběhu investorského páru, a vytvořila tak svěží a moderní platformu pro život uprostřed přírody. V městečku Itupeva v srdci brazilského státu São Paulo stojí rezidence, jež je více než jen obyčejným obydlím; je to místo setkávání velké rodiny, zasahující do
Léta, kdy Charlie Sheen užíval drogy, se mu nakonec pořádně vymstila
nasehvezdy.cz
Léta, kdy Charlie Sheen užíval drogy, se mu nakonec pořádně vymstila
Charlie Sheen (58) si slávu užíval plnými doušky. Alkohol tekl proudem a bez drog a sexu nedokázal ani fungovat. Jednoho dne ale všechno zčistajasna skončilo – z úst lékařů si vyslechl, že je HIV pozi
Japonská kapitulace: Císařův projev propašovali z paláce v koši s prádlem
historyplus.cz
Japonská kapitulace: Císařův projev propašovali z paláce v koši s prádlem
Pučisté v čele s majorem Kendžim Hatanakou horečně prohledávají Hirohitův císařský palác v Tokiu. Nemohou nalézt vytoužený úlovek a v nitru jindy zdvořilých Japonců už to pořádně vře. Půlnoc se zatím překulila do nového dne, kdy jejich vládce přizná světu hořkou válečnou porážku.   Na obloze nad japonskou Hirošimou se 6. srpna 1945 objevuje mohutný hřib.
Nebeské menu bude možné ochutnat na nové adrese
iluxus.cz
Nebeské menu bude možné ochutnat na nové adrese
Zážitkově gastronomická atrakce Večeře v oblacích patří k podzimní Praze stejně jako Karlův most či Pražský hrad. Nejen tyto dominanty české metropole si můžete při obědě či večeři prohlédnout z nevše
Jemně pikantní thajská polévka s kokosovým mlékem
tisicereceptu.cz
Jemně pikantní thajská polévka s kokosovým mlékem
Je pikantní, velmi jemná a odráží se v ní hned několik výrazných chutí. Suroviny 1 –2 kachní prsíčka 1  l zeleninového vývaru 1 balení rýžových nudlí 1 cm zázvoru 2 plechovky kokosového mlék
Poušť Atacama, nejsušší místo na planetě, rozkvetla uprostřed zimy
21stoleti.cz
Poušť Atacama, nejsušší místo na planetě, rozkvetla uprostřed zimy
Atacama se nachází v Jižní Americe, táhne se tisíc kilometrů podél Pacifiku od jižní hranice Peru po centrální část Chile. Prší zde jen velice zřídka, dle měření v jejím středu mezi roky 1570 až 1971
Italská  královna – Sardinie
nejsemsama.cz
Italská královna – Sardinie
Pokud plánujete dovolenou, kdy si dopřejete plážovou zahálku, pak je pro vás Sardinie ideál­ní. Téměř 2000 km dlouhé pobřeží, fantasticky čisté moře a také zajímavé zbarvení písku od bílé až po zlatou či růžovou. Budete se tu cítit jako v ráji Na čtyři desítky sardinských pláží se pyšní oceněním Modrá vlajka. Nejkrásnější pláž Sardinie je
Hřbitovní záhada: Vesnici děsí živí mrtví!
enigmaplus.cz
Hřbitovní záhada: Vesnici děsí živí mrtví!
Na vesnickém hřbitově v San Bernardu v Kolumbii se už několik desítek let pohřbení nebožtíci sami od sebe mumifikují. Vědci si přitom marně lámou hlavu, co se to děje. Činí tak jeden nebožtík po druhé
Tajemná Macocha: Proč přitahuje sebevrahy?
epochanacestach.cz
Tajemná Macocha: Proč přitahuje sebevrahy?
Rozdíl teploty je značný. Zatímco venku zuří horké léto, při vstupu do jeskynního systému se výrazně ochlazuje. Ve vzduchu je vlhkost, dno jeskyně tvoří vodní hladina. Pohled ze stometrové hloubky propasti Macocha je neskutečný a nádherný. A mrazivý, když si uvědomíme, že tělo sebevraha dopadne na dno během pouhých čtyř vteřin. Píše se rok 1723.
Geny, hormony, nebo sex: Proč plešatíme?
epochalnisvet.cz
Geny, hormony, nebo sex: Proč plešatíme?
Každý den člověku vypadne asi 100 vlasů. Mezi 100 000 zbývajícími je to celkem zanedbatelná ztráta. Řídnoucí ohon nebo první spálenina pokožky hlavy sluncem ale může signalizovat, že něco je v nepořádku. Zcela bez povšimnutí může dotyčný přijít až o 50 procent své kštice, než si uvědomí nesporný fakt: Začíná plešatět.   Muži se jí
Když potkám toho pravého, poznám to okamžitě
skutecnepribehy.cz
Když potkám toho pravého, poznám to okamžitě
Zatvrdila jsem se a řekla si, že si už do života žádného chlapa nepustím. Potom jsem našla přede dveřmi kytici lučního kvítí. Všechno začalo tak, že jsem napochodovala ve Štěchovicích na parník. Doprovázel mě můj tehdejší kluk, a musela bych se hluboce zamyslet, abych si vzpomněla, jak se jmenoval. Měla jsem jich fůry. Byly to však samé
Domácnosti i firmy pod náporem hackerů! Braňte se!
epochaplus.cz
Domácnosti i firmy pod náporem hackerů! Braňte se!
Počítače dnes používáme k mnoha transakcím od objednávání k jídla přes nákupy v obchodech až po ovládání bankovního účtu. Přitom jejich zabezpečení řada z nás věnuje menší pozornost než výběru zámku ke vchodovým dveřím a pojištění bytu. Zloději jsou však vždy napřed a již před dlouhou dobou se přesunuli i na internet. Vybílit kreditní kartu, kterou používáte k nákupům na