Za Radima jsem byla vdaná jedenáctým rokem a již delší dobu měla pocit, že náš vztah jde od desíti k pěti. Myslela jsem si, že mě už snad ani nemá rád, a tak jsem zariskovala... Na naše výročí svatby manžel úplně zapomněl. Měla jsem pocit, že si mě vůbec nevšímá a často jsem si v práci zoufala své kolegyni. „Kdybych si na sebe natáhla pytel a ostříhala se dohola, bylo by mu to úplně jedno,“ lam

Pro své nejbližší bych udělala cokoli. Myslela jsem si, že to alespoň trochu oceňují. Opak byl pravdou. Stačilo málo a pustili se do mě jako draci! Otec moc nerozlišoval mezi – holka, kluk – což se může zdát jako pokrokové, ale pro mě to bylo peklo. Já byla prvorozená, a to znamená první na řadě, pokud šlo o povinnosti. Můj bratříček byl pro tátu parťák na ty jejich klukovské věci a mladší sest

Tolik jsem se na ten domeček se zahrádkou těšila, on se ale stal mou noční můrou. Musela jsem se obrátit na vymítače, abych měla klid. Po smrti maminky jsem získala domek, který si koupila až v pozdním věku. Proto jsem tam příliš nejezdila. Nevím, co ji na tom místě tak přitahovalo, na mě působilo depresivně. Plánovala jsem si, že domek opravím. Hned vyhodím nábytek a vymaluji. Nábytek se po

Myslela jsem si, že je to od osudu hloupý vtip. První manžel byl proutník a ten druhý? Vždycky může být hůř! Vdávala jsem se mladá. Muž mi řekl na rovinu, že bude mít dále své přítelkyně, a já ať si dělám co chci. A já na takovou „obchodní“ podmínku přistoupila. Starala jsem se o malého synka, a manžel si aktivně odskakoval. Pak to ale přesáhlo hranice, a já se dostala do zdravotních problém

Hrad Houska je známý jako brána do pekla. V okolních skalách se to ale podivnými a nekalými bytostmi také hemží. Běda, kdo je v noci potká! Jistě si čtenáři vybaví nejeden děsivý příběh ohledně tohoto proslulého hradu. Je skrytý ve skalách nedaleko, ještě slavnějšího sídla loupeživých rytířů, hradu Kokořín. Hrad Houska přitahoval od nepaměti zvláštní pány a během druhé světové války právě zde s

Když zemřel, byla to pro mě nenahraditelná ztráta. Naštěstí se vrací, nejen ve snech. Občas ho, i když to zní divně, potkávám. Když do rodiny přijde vážná nemoc, je to, jako byste stáli pod ledovou sprchou. Říkáte si: Vždyť jsem byla až do včerejška šťastná – jen jsem o tom nevěděla. Mysleli jsme si, že děda tu bude nejméně do sta let. Těšil se železnému zdraví, celý život pracoval v lese, n

Už jako malá jsem si přála mít šťastnou rodinu. Vyrostla jsem totiž v dětském domově. To jsem ještě netušila, že se můj sen jednou vyplní. Má touha po rodině vedla k tomu, že jsem se vdala ještě jako velmi mladá. Nebylo mi ani dvacet. Jirka byl můj první kluk a hned to byla velká láska. Potkali jsme se v ordinaci obvodního doktora, kde jsem pracovala jako zdravotní sestra. Spěchala jsem se s

Nedávno jsem navštívila svou kamarádku, která si pořídila starý a ponurý dům. Má takové domy ráda, luští jejich minulost. Ale tento byl záhadou i pro ni. S  Mirkou se přátelím už dlouho. Je sice o dost starší než já, ale skvěle si rozumíme. Naše setkání považuji za osudové. Beru ji trochu jako svou maminku, o kterou jsem před lety přišla. Na Mirku jsem narazila na vlakovém nádraží a od toho dne

Vždy jsem si myslela o své sestře, že je dokonalá a zodpovědná. Ačkoliv je o čtyři roky mladší, vždy jsem ji obdivovala. Kdykoliv jsem k ní přijela, měla perfektně naklizeno, uvařeno a sama o sebe se také nezapomínala starat. To já byla úplně jiná. Tři děti po dvou letech, lak na nehty jsem ulovila jednou za měsíc a u kadeřníka jsem nebyla rok. Když za mnou přišla poprvé, že se s manželem rozvá

Měla jsem dva věštecké sny. První varoval, že hrozí rozvod dcery, ve druhém mi maminka prozradila zeťovo tajemství. Nevím, kde se tak najednou vynořil takový sen. Nejsem vůbec manuálně zručná, přesto jsem běhala po svém domě s brašnou nářadí a neustále něco opravovala a zdokonalovala. Až jsem se divila sama sobě i v tom snu. Vnučka za mnou chodila a ptala se: „Babičko, kde ses tohle všechno nau