Mám milujícího manžela a dva velké syny. A také mám milence, kterého mi manžel toleruje. Mohla bych být šťastná, ale nemohu se zbavit dojmu, že jsem špatná!
Se svými dvěma osudovými muži jsem se seznámila už v patnácti. Petr s Mirkem byli nejlepší kamarádi. Byli jako siamská dvojčata, všude chodili spolu, měli stejné zájmy.
Byla to přece sranda
Mezi mnoha mými nápadníky výrazně vyčnívali především tím, že s nimi nebyla nuda. Navíc jsme všichni tři chodili hrát tenis a byli vášnivými sportovci. Žádná výzva nám nebyla dost. Vymýšleli jsme spoustu blbostí. I já se k jejich žertíkům ráda přidávala.
Také jsme chodili na diskotéky ve třech a bavili se vyjevenými pohledy ostatních, když já chvilku tancovala, a taky se líbala, s jedním a pak s druhým. Ovšemže my to brali jako obrovskou srandu.
Musela jsem si vybrat
Je fakt, že Mirek byl hezčí, měl dlouhé, vlnité vlasy, výrazné modrozelené oči, jejichž krásu ještě umocňovaly dlouhé řasy. Nikdy jsem už podobné u nikoho neviděla, tedy kromě umělých řas u žen.
Na druhou stranu Petr se mi zdál dospělejší, nelítal tolik v oblacích. Pokud bych měla brát v úvahu, kdo z nich bude lepší „hlava rodiny“, suverénně by vyhrál. Ale já tehdy tak neuvažovala, v sedmnácti nemáte na takové věci rozum. A hlavně se podobnými „nesmysly“ nezabýváte.
Uvolnil mu cestu
Nakonec rozhodlo, že Mirka nepřijali na vysokou školu do Prahy, takže šel studovat až do Olomouce, čímž otevřel prostor Petrovi, který šel jen na vyšší odbornou školu do blízkého města. Protože jezdil domů jen na víkendy a také ne na všechny, vídali jsme se společně čím dál méně a my s Mirkem si tak byli logicky čím dál bližší.
Až jsme spolu začali oficiálně chodit. Když jsme to oznamovali Mirkovi, samozřejmě se snažil nedat na sobě znát zklamání, ale já vycítila, že mu to tedy radost rozhodně neudělalo. Po svatbě, na kterou byl Mirek pochopitelně pozván jako svědek, zmizel na čas ve „víru doby“. Já byla přesvědčená, že nechtěl být svědkem našeho štěstí.
Doufala jsem, že i on „ve světě“ narazí na nějakou lásku. Naše manželství s Petrem bylo naprosto šťastné a mohlo by být i nadále, nebýt jedné nešťastné události. Petr si rád měřil síly s našimi dvěma pubertálními syny, ze kterých už byli pěkně rostlí chlapi, a předváděl jim z legrace různé atletické disciplíny.
Zranění ho vyřadilo ze hry
Tak přišlo i na hod diskem. Protože po ruce neměl vhodný předmět, nenapadlo ho nic lepšího než popadnout oválný stojan, do kterého se upevňují slunečníky. Přitom nepřecenil ani tak sílu, jako spíš pružnost a trvanlivost páteře. Hodil, zařval a složil se k zemi jako pytel brambor. Kluci přiběhli domů celí vyděšení, já hned volala sanitku.
Diagnóza neurologů byla jasná, vyhřezlá ploténka. Vše navíc zkomplikoval nález malého kousku kosti, který se odštípl a utiskoval nervy na levé noze, takže ji měl Petr najednou téměř chromou. Do té doby úplně zdravý Petr si najednou nebyl schopen dojít ani na záchod.
Operace byla riziko
Po čtrnácti dnech bolestí přistoupil na návrh lékařů: vyřešit problém operací. Ta sice riziková nebyla, jedno nebezpečí ale přece jen hrozilo.
Chirurgové neměli vzhledem k okolnostem jinou možnost než vést řez v oblasti míšních cév, nezbytných pro pohlavní život, takže v případě narušení Petrovi hrozila trvalá impotence. K tomu také, bohužel, došlo. Já se to ale dozvěděla od lékařů, Petr totiž dělal jakoby nic.
Nedokázal se s tím vyrovnat
Brala jsem to jako nepříjemnou záležitost, ale ne tragickou. Nakonec, v našem věku už nebyl pohlavní styk tak aktuální jako v mládí, i když neříkám, že není vůbec důležitý. Předtím jsme spolu spali dvakrát, třikrát týdně, takže mi sex časem logicky začal scházet.
Ovšem na to, abych si našla milence, nemám povahu, nepatřím k typům, pro které je dovádění v posteli alfou i omegou. Na druhou stranu, abych byla upřímná, nedovedla jsem si představit, že bych se už nikdy v životě s nikým nemilovala…
Láska je víc než žárlivost
Petr není žádný hlupák, takže mu samozřejmě došlo, že jednou přijde chvíle, kdy bude touha po sexu silnější než vůle, a já se s někým vyspím. Později přiznal, že měl hlavně strach, abych se nezamilovala a neodešla od něho a on tak neztratil rodinu, na které díky okolnostem visel čím dál víc.
Přiznali mu částečný invalidní důchod, takže byl doma víc než dřív. Já chodila do práce, ale jen proto, že mě bavila. Petr naštěstí před tím úrazem dělal manažera v prestižní firmě, vydělával hodně peněz a jako žádný ekonom nebyl rozhazovačný, našetřeno jsme měli dost.
Připravil mi překvapení
V hlavě se mu zrodil plán, jak uspokojit mé potřeby a zároveň zabránit tomu, abych se nevhodně zamilovala. Je mi jasné, že to pro něj určitě nebylo snadné. A vážím si toho, jak moc lásky mi tím projevil. Najednou se totiž po mnoha letech u nás zčistajasna objevil Mirek. Bylo to fajn setkání, vzpomínalo se na staré časy.
Později k večeru zazvonil telefon. „Mámě je špatně, musím za ní!“ řekl Petr s tím, že za ní musí zajet. Odešel s tím, že se nejspíš vrátí až ráno, což mě docela překvapilo, ale úplně nezvyklé to nebylo. Sice jsem měla pocit, jako by na Mirka mrkl, ale nakonec jsem sama sebe přesvědčila, že se mi to jen zdálo!
Byl to mužův nápad
Když za mnou ale kolem půlnoci přišel do ložnice Mirek, pohled na něho mě přesvědčil, že jsem se nespletla. Stála jsem před rozhodnutím pozvat ho dál, nebo vyhodit. Nakonec vše rozhodl přirozený pud. Prostě jsem na „to“ dostala hroznou chuť, po půl roce celibátu se ani není čemu divit.
To, co následovalo, byl sex uragán vášně, milovali jsme se nepřetržitě skoro až do rána! Poté, co odešel, přišlo „vystřízlivění“ z nevšedního zážitku a mně najednou došlo, že on by Petra takhle nikdy nezradil, takže celou akci museli ti dva spolu mít evidentně předem domluvenou.
Dohodli jsme se na všem
Svolala jsem proto hned schůzku, aby chlapi věděli, že nejsem husa, která jim na to skočí, ale také abychom se domluvili, co dál. Výhoda je, že Mirek je svobodný, děti nemá ani nechce, není rodinný typ a stereotyp ho děsí. I proto je na volné noze jako finanční poradce, takže naše schůzky mohou probíhat kdykoliv.
Žijeme šťastně, i když nevím, jak Petr uvnitř přijal ve své mužské ješitnosti skutečnost, že má parohy. Ale vždyť se tak rozhodl sám. Přece jen často myslím na to, jestli mu tím přece jen neubližuji, což bych opravdu nerada, protože ho pořád milují a vím, že ho nikdy neopustím.
Sex s Mirkem je stále úžasný, navíc se mi přiznal, že mě nikdy nepřestal milovat. A já už vím, že znova bych se ho vzdát nechtěla. Takže co mohu chtít vlastně víc? Ale může to takhle dlouhodobě fungovat?
Zuzana N. (58), Hodonín
