V dětství jsem toužila být pilotem a letět do vesmíru. Okolí mé sny ale nikdy nepochopilo. Budeš v kuchyni a starat se o rodinu, říkali mi! Můj dědeček byl automobilový závodník a já jeho lásku k rychlým, silným strojům podědila. Geny mnou zmítaly v dětství tolik, že jsem toužila jít na vojenskou školu a pilotovat stíhačku, nebo se stát kosmonautkou a letět s raketou do vesmíru. Ve chvíli, kdy

Na toho silvestra, když mi bylo třináct, nikdy nezapomenu. Nejdřív vše probíhalo tak, jak má, ale najednou se strhla divoká hádka. Naši se strašně, strašně hádali. Vypadalo to, že se úplně zbláznili. Zrovna ve chvíli, kdy zdobili stromeček, zpívali si koledy a vychutnávali vánoční atmosféru, zrovna v takové poetické chvíli se strhla hádka. Ale jaká! Všimla jsem si, že si máma celé odpoledne nal

Na Štědrý večer jsme si s kamarádkou vyzkoušely starý rituál, který vyšel. Najednou jsem viděla neskutečné věci, které se posléze staly. Tento příběh se stal v době, kdy jsem byla krátce vdaná. S mým mužem Jirkou jsme byli spolu tři roky, ale zdálo se nám, že jsme spolu už hodně dlouho na to, že jsem stále ještě nebyla těhotná. Měla jsem z toho trauma. Naše pokusy byly stále marné. Dokonce jsme

Byla jsem pořád ještě malá holka, a rozchod rodičů mě bolestně zasáhl. Navíc si k hádkám vybrali zrovna Vánoce, a to se přece nedělá. Vánoce nejsou jen svátky klidu, míru, pohody, čas odpouštění, dobrých skutků a rozjímání. Někdy dokážou i pořádně potrápit, nemám pravdu? Občas se ukazuje, že Vánoce mohou být i časem krizí, hádek a rozchodů. To mi k mému žalu předvedli mí rodiče, když mi bylo čt

Děti napadají mnohdy děsné věci! Byla to původně jen taková hra na schovávanou u dědečka v dílně. Dětství jsem měla hezké. Často jsem trávila prázdniny se svým bratrem u babičky a dědečka na vesnici. Dědeček byl šikovný stolař a s babičkou si přivydělávali v důchodu zdobením rakví. Přikázali nám, abychom do této místnosti s bratrem nechodili, ale jakmile byla příležitost, tajně jsme do ní chodi

Měl to být nezapomenutelný silvestr. A také byl! Jen v dosti jiném smyslu. Kamarádi popíjeli jako utržení ze řetězu a vše mohlo skončit tragicky. Měla to být úžasná oslava nového roku na chatě mé kolegyně. Lenka mi nabídla, že mi půjčí klíče. Po smrti manžela tam moc nejezdila a její jediný syn žil v zahraničí. My jsme nikdy žádné stavení vhodné k rekreaci neměli, tak jsem tu možnost uvítala. B

Krmila jsem opuštěného pejska, a on se mi za to odvděčil. Když jsem se ocitla v ohrožení života, neváhal a doběhl pro pomoc. Nevím, kde se tehdy v naší ulici vzal. Nikdo se k němu nehlásil. Pobíhal po okolí a žil z toho, co si našel nebo mu někdo dal. Toho pejska musel někdo vyhodit, vysadit z auta a nechat na pospas osudu. Domů si ho nikdo vzít nechtěl, ale většina z nás mu občas něco od oběda

Dcera na mě ušila stejnou boudu jako já kdysi na svou mámu. Skočila jsem jí taky na špek. Na rozdíl ode mě se osud nenaplnil. A možná nikdy nenaplní. Moje máma mě varovala! Když jsem si našla chlapce, hrozně se bála toho, že nedokončím učiliště, protože my mladí jsme nerozumní a já určitě otěhotním. No, nepletla se. Dodělávala jsem závěrečné zkoušky už s outěžkem. Možná proto jsem se i já pozdě

Ve slabé chvilce jsem svěřila kamarádce své největší tajemství. Zneužila mé důvěry. U mě už pochopení a pomocnou ruku nenajde. Nikdy! Anetu jsem považovala za svou nejlepší kamarádku. Od dětství jsme si říkaly všechno. Většinou to byla ona, kdo měl problémy, a já trpělivě poslouchala jako pověstná vrba. Pak ale přišla chvíle, kdy jsem se potřebovala někomu svěřit já. Se svým manželem jsem byla

Největší frajer ze třídy nemusí být ten pravý pro mě. To jsem zjistila během čekání na nový rok, tehdy mi z očí spadly růžové brýle. Kdysi dávno jsem chodila s Karlem, největším frajerem ze třídy, premiantem a třídním šaškem, který ze sebe sypal jednu vtipnou poznámku za druhou a spolehlivě rozesmával třídu, ba i profesory. Byla jsem do něj bláznivě zamilovaná, ač mě před ním kdekdo varoval, vč