Je to klišé. Studentka zamilovaná do učitele. Jenže nikdo neví, jaké problémy přijdou, když se to stane. Lidé nepřejí a dělají podrazy. Vždy jsem se zajímala o biologii. Když jsem byla ve třeťáku na gymplu, nastoupil k nám mladý učitel. Byl hned po škole, takže zapálený do své práce. A neviděl problém v tom, když se někdo zajímal více o předmět, aby mu více ukázal. Abych třeba mohla na biologic

Můj rodný dům mi přirostl k srdci. Tak moc jsem na něm lpěla, až mám pocit, jestli jsem tím nepřivolala ty šílené tragédie v mém životě. Dívám se na to místo. Tam, kde jsem měla kotvu. Nedobytné zázemí. Najednou tu není. Jako by všechno sfoukl vítr spolu s prachem sutin domu, který jsem začala nenávidět. Šlo o útulný domeček. Prvorepubliková stavba, která patřila prarodičům, vešli jsme se tam

Vešla jsem do lesa, o kterém se říkalo, že v něm zahynula starší paní. Když jsem spatřila drobnou vetchou postavu, začala jsem se bát. Stalo se to, když mi bylo sedmnáct let. Byla jsem zrovna u babičky na chalupě v Podyjí. Nejraději jsem tam chodila do lesů, protože patří k těm nejkrásnějším, co znám. Ten rok jsem k babičce nejela v létě, ale v zimě. Nikdy jsem místní krajinu neviděla zasněž

Malá Anička byla hodné miminko, i tak jsme ale pořídili chůvičku. Jednoho dne jsem z ní zaslechla podivný šum a uplakaný hlas. S Leošem jsme se seznámili už na vysoké škole a troufám si říct, že to byla láska na první pohled. Začali jsme spolu chodit a po promoci mě Leoš požádal o ruku. Do roka jsme se vzali. Oba jsme moc toužili po miminku a já jsem vždy chtěla být mladá maminka. Radostné o

Spěchala jsem po pěšině, autobus mi ujel. Najednou se ozval hrozný zvuk a z rozvalin vyrazila bytost, která mě začala pronásledovat. Když jsem se rozvedla, prožívala jsem těžké období. Byla jsem dlouho sama. Po půlroce jsem proto uvítala, když mě pozvala kamarádka Ivana na svoji chatu v horách. Měla jsem tam strávit dva týdny s ní, jejím manželem Vaškem a jejich dvěma dětmi. Těšila jsem se,

Nedávno se u mě stavil zcela nečekaně můj syn. Bylo mi hned jasné, že to nevěstí nic dobrého. Takhle přijde jen v případě, že je nějaký průšvih. Seděla jsem v kuchyni a míchala čaj, když se z ničeho nic ozval zvonek. Za dveřmi stál syn, na kterém hned bylo vidět, že není ve své kůži. Bylo to v úterý večer a venku lilo. Doma se to hroutí Posadil se a řekl: „Mami, už to nevydržím. S Martino

Možná to také znáte. Děti odrostou, vnoučata začnou chodit do školy, kde mají své zájmy, a my, babičky, se najednou ocitneme na vedlejší koleji. Co pak s námi, že?! Přesně v té podivné etapě, kdy mi chybělo, že po mně nikdo nic nechce, jsem se najednou ocitla. To prázdno bylo divné a dusivé. Když mi pak zavolalo jedno z mých dětí a navrhlo, že bych mohla s celou rodinou na výlet, souhlasila jse

Švagrová nepotřebovala křičet, aby dosáhla svého, uměla se dopracovat k cíli za pomoci zcela jiných zbraní. A byla nezastavitelná... Když si můj bratr přivedl Martu domů, působila mile. Nenápadná, hezky oblečená dívka, která věděla, co se sluší. Mamince nosila květiny, mně chválila koláče, bratra obdivovala před ostatními. Zdálo se, že je s ní můj sourozenec šťastný, tedy aspoň zpočátku. Zlo

Pána s pejskem jsem potkávala na procházkách. Nejdřív jsme se na sebe jen usmívali, pak jsme se začali zdravit. Ráda jsem se procházela nad řekou ve vilové čtvrti. Bylo na ní dobře patrné, že tu bydlí samí zazobanci. Po rozvodu jsem byla jakoby zraněná, bolelo to skoro až fyzicky, a tak mě dlouhé procházky uklidňovaly. Potkávala jsem na nich pána s pejskem, občas jsem měla pocit, že si mě udive

Protože v máji se každý musí zamilovat, zamilovala jsem se též. Vše bohužel nasvědčovalo tomu, že marně, neboť onen kolega byl zadaný. Nakonec se ale na mě usmálo štěstí. Kvetly stromy, blížily se maturity a my učitelé češtiny jsme studentům recitovali verše, které se jim mohly v následujících týdnech hodit. Pochopitelně Máj anebo jarní verše od Jaroslava Seiferta, protože kupodivu i puberťáci