Píše se mi to těžko, ale musím. Právě jsem pochovala svoji nejlepší kamarádku Blanku. Nezemřela. Jen jsem ji pochovala zaživa. Seznámily jsme se před osmnácti lety na kurzu keramiky. Já byla příliš brzy ovdovělá a sama, ona rozvedená, protože prý také nemohla mít děti a manžel po nich moc toužil, našel si tedy jinou. Od té doby jsme byly nerozlučné. Každý čtvrtek keramika, pak káva u mě nebo u

Sedím v kuchyni, kde jsem půl života vařila večeře pro člověka, který si myslel, že mě má jen pro sebe. Že máme skvělé manželství. Venku prší, v rádiu hraje nějaká stará písnička od Waldy Matušky a já přemýšlím o svém životě. Celý život jsem byla nevěrná. Ne občas. Ne „omylem“. Ne „jen jednou“. Pořád. Vydržela jsem 14 dní Od prvního roku manželství až do loňska. Nedokážu ty chlapy ani spo

Už mi pomalu táhne na osmdesát, ale ani po letech se nemohu vyrovnat s největší zradou, co mě v životě potkala. Od mala žiju v paneláku na Jižním Městě. A tady jsem také potkala Evu, která se tak na celý život stala mojí nejlepší přítelkyní a jak jsem si i myslela i nejbližším člověkem. Užívaly jsme si života Seznámily jsme se, když nám oběma bylo dvacet. Pracovaly jsme obě v továrně na Ž

Většina žen touží po tom najít si spolehlivého a hodného muže, po jehož boku prožije krásný život. Ne každé se to však vyplní. Já jsem v mládí nebyla jiná. Chtěla jsem mít krásnou svatbu s mužem, se kterým budu napořád. To se mi ale nepodařilo a před oddávajícího úředníka jsem v životě vstoupila celkem čtyřikrát. Mladická nerozvážnost Svůj první delší vztah jsem prožila na gymnáziu. S klu

Rozvedla jsem se s Karlem už před dvanácti lety. Rozvod to nebyl zrovna klidný, Karel si totiž našel milenku, samozřejmě o dost mladší. Tenkrát mě to hodně ranilo. Moje dcera to také nenesla zrovna lehce, bylo jí v té době sice už čtrnáct let, ale to je pro dítě v pubertě dost těžké období samo o sobě, natož když se musí vyrovnávat s rozvodem rodičů. Navíc tu byla ta „cizí paní“, která jí tatín

Byla by plnoletá. Moje vnučka. Co by asi dělala? Čím by se chtěla stát? Měla by život před sebou. Ani nevíme, jestli vůbec žije. Když se vám stane něco takového, smíříte se s tím, že dítě už není mezi živými. Jinak by vás ta nejistota zničila. Stejně si ale občas řeknete: „Ona určitě někde je a je moc spokojená.“ Byla naše rodinné sluníčko Alence bylo tehdy osm let. Bydleli jsme v menším

Rodina má být pevný základ všeho, jenže co se stane, když ty nejdůležitější kořeny vůbec nepoznáte už od svého dětství? Přesně to byl můj příběh, a právě tehdy se začala odvíjet moje životní tragédie. Jde to se mnou celý život, pořád to ve mně je. Je mi 81 let a stále mě bolí, že jsem tolik let prožila v trápení. Přitom by někdy stačilo být odolnější a tvrdší. Jenže člověk sbírá zkušenosti poma

Telepatie funguje. I když se člověk, kterého nosíte v srdci, ocitne na druhé straně světa, budete vědět, jak se má. Takový neuvěřitelný vztah jsem měla se svou maminkou, pak s dětmi, což se stává prý často. Měla jsem ho ale také se svojí první láskou. Nyní zpětně musím říct, že to nejspíš byl ten pravý, můj osudový muž. A Karel to cítil také tak. Jen jsme si na to nepřišli včas. Obřad spojen

Nikdy jsem nepochopila, jak se to mohlo stát! Tu cestu znám dokonale, mohla bych jí projít v temné noci se zavřenýma očima. Přesto jsem zabloudila. Stalo se to za listopadového novoluní, které prý přeje zlým silám. Je pravdou, že jsem se před tím pohádala s jednou ženskou u nás na vesnici. Byla to taková nevrlá starousedlice, nikdo se jí nezavděčil. Chytly jsme se na poště, protože zase prudila

Po rozvodu chtěl začít syn nový život. Pronajal si útulný půdní byt. Moc klidu si v něm ale neužil – čekaly ho tam děsivé chvíle. Krátce poté, co se syn přestěhoval do nového bytu, za mnou přišel s tím, že na stěně v obývacím pokoji vidí cosi podivného. Podle toho, jak se u toho tvářil, bylo zřejmé, že má strach a nevymýšlí si. Člověk neuvěří, dokud sám neuvidí Netrvalo to dlouho a musela