Švagrová nepotřebovala křičet, aby dosáhla svého, uměla se dopracovat k cíli za pomoci zcela jiných zbraní. A byla nezastavitelná... Když si můj bratr přivedl Martu domů, působila mile. Nenápadná, hezky oblečená dívka, která věděla, co se sluší. Mamince nosila květiny, mně chválila koláče, bratra obdivovala před ostatními. Zdálo se, že je s ní můj sourozenec šťastný, tedy aspoň zpočátku. Zlo

Pána s pejskem jsem potkávala na procházkách. Nejdřív jsme se na sebe jen usmívali, pak jsme se začali zdravit. Ráda jsem se procházela nad řekou ve vilové čtvrti. Bylo na ní dobře patrné, že tu bydlí samí zazobanci. Po rozvodu jsem byla jakoby zraněná, bolelo to skoro až fyzicky, a tak mě dlouhé procházky uklidňovaly. Potkávala jsem na nich pána s pejskem, občas jsem měla pocit, že si mě udive

Protože v máji se každý musí zamilovat, zamilovala jsem se též. Vše bohužel nasvědčovalo tomu, že marně, neboť onen kolega byl zadaný. Nakonec se ale na mě usmálo štěstí. Kvetly stromy, blížily se maturity a my učitelé češtiny jsme studentům recitovali verše, které se jim mohly v následujících týdnech hodit. Pochopitelně Máj anebo jarní verše od Jaroslava Seiferta, protože kupodivu i puberťáci

Ne každý je studijní typ, není-liž pravda? Třeba já jsem studijní typ rozhodně nebyla, jenomže rodiče poručili, abych šla na gymnázium. Zamilovala jsem se. Bohužel... Mrzí mě, co jsem vyvedla o maturitě a vlastně i předtím. Ale dneska už je to úplně fuk, čas to dávno smazal, ale dost jsem za to zaplatila. Velkou bolestí. Nebyla jsem bůhvíjaká studentka, když to řeknu hodně opatrně. Už na základ

Jen jsem zavřela oči, už tu byli a útočili na mě. Motýli v mých snech znázorňovali moji největší noční můru. Nikdy jsem na nadpřirozeno nevěřila. Na sny a pověry v naší rodině nevěřil nikdo. Takovým věcem, jako jsou věštecké sny, jsme se doma smáli. Jednoho dne jsem se ale těmto věcem posmívat přestala. Měla jsem zrovna před maturitou, když se mi začal stále dokola opakovat jeden sen. Byl o mot

S manželem jsme si tehdy moc přáli děťátko, ale stále nepřicházelo. Až jsem tehdy o filipojakubské noci potkala podivnou ženu, která mi poradila rituál plodnosti. Moc jsme si s manželem přáli velkou rodinu. Vysnila jsem si, že budeme mít čtyři děti. Stále jsem ale nemohla otěhotnět. Dlouho jsme se utěšovali myšlenkou, že dítě nepřichází, protože jsem hodně pracovně vytížená, pak že se stresuji

Nastupovala jsem na první místo s velkými sny a představami, jak změním celé školství a hlavně své žáky. Ale pedagogy jsem změnit neuměla. O své profesi jsem měla jasno, už když jsem šla k zápisu do první třídy. Budu paní učitelkou! Řekla jsem jasně a nahlas. Na rozdíl od většiny spolužáků jsem se svého předsevzetí držela. Šla jsem posléze na střední pedagogickou školu a pak na vysokou. Chtěla

Do zaměstnání nám přišla nová kolegyně, která se jen vymlouvala na své malé děti, a práci jsme za ni dělaly my. Když Petra nastoupila k nám do firmy, měli jsme z ní dobrý pocit. Byla plná energie a chuti do všeho. Nic pro ni nebyl problém. Měla dvě malé děti. Ale říkala, že návrat do práce hravě zvládne, že o děti se má kdo postarat. Byla vdaná a podle jejích slov měla obě babičky na hlídání, s

Manžel byl takový tyran, že jsem od něj radši utekla i s dítětem. Dluhy se na mě začaly hrnout. Dodnes se s nimi peru. Mám to na doživotí? Byla jsem bláhová, když jsem si myslela, že se můj manžel David změní. Už před svatbou jsem měla pochopit, že s ním není všechno v pořádku. Byl dvakrát rozvedený. Z každého manželství měl jedno dítě. Zajímavé bylo, že se rozvedl vždy, když dítěti bylo kolem

Takový hezký a šikovný chlapec to byl, jen jsme z něj nemohli dostat jediné slovo. Podařilo se to až sousedovic andulce, jen s ní náš Vláďa dokázal hovořit. Nevím, kde se ty nové nemoci pořád berou. A neminulo to ani naši rodinu. Dceři se narodil syn, Vladimír, bylo to krásné miminko. Ale jak šel čas, najednou jsme zjišťovali, že s ním něco není v pořádku. Žil hodně ve svém světě, vystačil si s