Měli jsme jasnou představu o chalupě, kterou koupíme. Když jsme takovou našli, byli jsme štěstím bez sebe. Tedy jen do chvíle, než jsme zjistili, že v tom starém domě nejsme sami. Koupi domu rozhodně nikdy nepodceňujte! Určitě napřed zajděte za místním kronikářem a proberte s ním historii domu, v němž chcete strávit kus života. Mohlo by se vám totiž stát, že tam nebudete sami. Že budete mít náj

Bydlela jsem jen s babičkou v malém venkovském baráčku, slepice někdy zabloudily i do kuchyně. Ale bylo mi tam náhodou dobře. Je to už dávno. Naši utekli do Rakouska v pevném přesvědčení, že dítě, tedy mě, za nimi československé úřady urychleně pošlou. Nevím, kdo jim to nakukal, třeba se to někdy doopravdy stalo, ale v našem případě to takhle nefungovalo. Zůstala jsem v Čechách, na krku babičce

V naší rodině se moc nepilo, sklenku vína jsme si dávali jen výjimečně. Proč tedy moje dcera tak snadno propadla démonu jménem alkohol? Petra bývala odjakživa příkladná dcera. Byla slušná, dobře vychovaná, ve škole dosahovala pěkných výsledků a učitelé ji chválili. Snažili jsme se jí předat správné hodnoty, vést ji k poctivosti, odpovědnosti a úctě k sobě samé. Věřila jsem, že jsme jí dali pevn

Chtěla jsem si zkrátit cestu přes les. Z houští se vynořil muž, který na mě zaútočil. Už jsem neměla sílu se bránit, když se stal zázrak. Ten den mi ujel autobus do naší vesničky a další jel až ráno. Musela jsem vyrazit k domovu pěšky. Nějaký hlas v duši mi říkal, ať se držím silnice, která bývá frekventovaná, že pojede jistě někdo známý a ten kousek mě vezme. Vůbec nedokážu pochopit, proč jsem

Byla jsem uprostřed rybníka, když mě chytla do nohou křeč. Myslela jsem si, že to bude můj konec. Pak se ale stalo něco neuvěřitelného. Teprve až v druhé polovině života jsem zjistila, že každý má svého anděla strážného, který ho ochraňuje a pomáhá mu ve chvílích nebezpečí. Ve chvíli, kdy jsem měla namále, jsem poznala dobré síly, které mě ochraňují. Stal se zázrak Myslela jsem si, že je

V dětství jsem neměla problémy s náměsíčností. Až když jsme se přestěhovali do strašidelného domu. Někdo mě tam začal nebezpečně ovládat. Byla jsem klidné dítě. Spala jsem celou noc jako dudek. Bylo velké překvapení pro všechny, včetně mě, když jsem se, po našem přestěhování do krásného starého domu s velkou zahradou, začala chovat jinak. V noci jsem náhle bloudila ve spánku po domě a pokoušela

Můj syn Vladimír si dlouho nemohl najít partnerku. Tehdy jsem se modlila, aby se konečně zamiloval. Dnes toho pošetilého přání skoro lituji. Jeho mladší sourozenci už dávno měli vlastní rodiny, ale Vladimír se stále jen potloukal po klubech a barech, aby balil holky na jednu noc. Pak se konečně zamiloval! A velmi brzy začal mluvit o svatbě. Každý úplně jiný S Julií jsem se seznámila až po

Celý život byla moje maminka ženou, kterou všichni nazývali hodnou paní Alenkou. Nebyla jsem proto vůbec připravená na změnu v jejím chování. Maminka učila v mateřské školce, zpívala v kostele, pekla buchty pro sousedy, vždycky měla čas vyslechnout kohokoliv, kdo to potřeboval. Uměla pohladit, obejmout i povzbudit, nás doma, ale také úplně cizí lidi. Když jsem byla malá, říkala mi: „Lucko, n

Když mi Ota napsal, že by se rád sešel, myslela jsem, že jde o přátelské setkání. Přece jen jsme spolu dlouho žili. Jenže ono to bylo trochu jinak. Místo klasického pokecu u sklenky vína, jaký jsem s Otou po našem rozchodu zažila už mnohokrát, ale přišel šok. Ota mi udělal návrh, který mě nejdřív naštval. Ale jak nad tím stále přemýšlím, možná bych to chtěla zkusit. A vlastně mi to i lichotí

Nikdy bych si nemyslela, že skončím v domově důchodců. Ale stalo se to, a co bylo nejhorší, to byl fakt, že jsem tam narazila na někoho hodně zlého. Když jsem si podruhé zlomila nohu, která se ne a ne dát do pořádku, uznala jsem porážku. Sama to už nezvládám. Syn měl starosti se svou firmou, dcera léta žila s rodinou v Německu a já už nebyla schopná si sama dojít ani pro rohlíky. Domov důchodců