Nikdy jsem nepochopila, jak se to mohlo stát! Tu cestu znám dokonale, mohla bych jí projít v temné noci se zavřenýma očima. Přesto jsem zabloudila. Stalo se to za listopadového novoluní, které prý přeje zlým silám. Je pravdou, že jsem se před tím pohádala s jednou ženskou u nás na vesnici. Byla to taková nevrlá starousedlice, nikdo se jí nezavděčil. Chytly jsme se na poště, protože zase prudila

Po rozvodu chtěl začít syn nový život. Pronajal si útulný půdní byt. Moc klidu si v něm ale neužil – čekaly ho tam děsivé chvíle. Krátce poté, co se syn přestěhoval do nového bytu, za mnou přišel s tím, že na stěně v obývacím pokoji vidí cosi podivného. Podle toho, jak se u toho tvářil, bylo zřejmé, že má strach a nevymýšlí si. Člověk neuvěří, dokud sám neuvidí Netrvalo to dlouho a musela

Kdybyste někdy spatřili na Štědrý den uprostřed hlubokého lesa smrk plný ozdob, tak po přečtení mého příběhu už budete vědět, co se za tou vánoční záhadou skrývá. Když jsem byla hodně mladá, a to je už dávno, byla jsem trošku zamilovaná do senzačního kluka z naší vesnice, jmenoval se Petr. Byl tak hodný, milý, laskavý, obětavý! Vzpomínám si, že mi, když kvetly u jezírek, nosil divoké žluté a fi

Nedokázala jsem řešit problém se synem. Každý mi radil něco jiného a já vnitřně cítila, že nic z toho není řešení. Až mi pomohla dobrá rada věštkyně. Mám syna, kterému je třicet dva. Když se napije, je to s ním špatné, snacha s dítětem ho nechala vyhodit policií, protože byl agresivní. Vzala jsem ho domů, začal ale terorizovat mou mladší dceru, svou sestru. Byla jsem nešťastná, svého syna jsem

Byl to žertík, kterým jsem všechny zaskočila. Nakonec jsem ale byla zaskočena já. Kameny mi má přání vyplnily, ale cena za tu pomoc byla varující. Ty modré duhové kamínky jsem si koupila na adventním trhu. Připadaly mi jako z pohádky o pokladu. Jak jsem se dozvěděla, říkalo se jim měsíční. Uměly probouzet věštecké schopnosti a posilovat umělecký talent, a hlavně dokázaly prý plnit sny. Kolik ka

Pro své dítě jsem chtěla jen to nejlepší. Podle jejího otce jsem ale nebyla dobrá matka. U mě bude mít dcera otevřené dveře, ať je jakákoli. Nemohla jsem se dočkat, až se vdám, pořídím si děti a stane se ze mě žena v domácnosti. Pracovala jsem jako prodavačka. Pavel, můj budoucí muž, tam chodil nakupovat tak často, až si mě vzal. Těšila jsem se, že brzy přijdou děti a já zůstanu doma. Nějak

Když dědeček zemřel, nemohli jsme nechat naši babičku samotnou. Pořídili jsme jí domácího mazlíčka ‒ andulku. Moc si spolu rozuměly – až přišel osudný silvestr! Dědeček a babička se milovali celý život, vždycky říkali, že si byli souzeni. S obdivem jsme to jako děti poslouchali a říkali si, že taky chceme zažít takovou velkou lásku. Jenže se to nikomu nepovedlo. Nevím, jestli taková láska exist

Pochopila jsem to u svého otce i tchána. Jak přestali pracovat, nastal problém. Jeden se trápil, druhý nasával. V tu chvíli to musí vzít do rukou žena. Když má žena v životě štěstí, vezme si muže, kterého si váží, je to dobrý táta a pracovitý člověk. Chlap, který touží po tom, aby postavil dům, zasadil strom a zplodil syna. Tomu mému Pepovi se to povedlo, zplodil nejen syna, ale i krásnou dceru

V dětství jsem toužila být pilotem a letět do vesmíru. Okolí mé sny ale nikdy nepochopilo. Budeš v kuchyni a starat se o rodinu, říkali mi! Můj dědeček byl automobilový závodník a já jeho lásku k rychlým, silným strojům podědila. Geny mnou zmítaly v dětství tolik, že jsem toužila jít na vojenskou školu a pilotovat stíhačku, nebo se stát kosmonautkou a letět s raketou do vesmíru. Ve chvíli, kdy

Na toho silvestra, když mi bylo třináct, nikdy nezapomenu. Nejdřív vše probíhalo tak, jak má, ale najednou se strhla divoká hádka. Naši se strašně, strašně hádali. Vypadalo to, že se úplně zbláznili. Zrovna ve chvíli, kdy zdobili stromeček, zpívali si koledy a vychutnávali vánoční atmosféru, zrovna v takové poetické chvíli se strhla hádka. Ale jaká! Všimla jsem si, že si máma celé odpoledne nal