Bála jsem se, že zůstanu na ocet, a tak jsem se vdala unáhleně. Tím jsem si nasadila do bytu vážnou duševní poruchu. Do Prahy jsem přišla s tehdejším přítelem. Marně jsem tehdy doufala, že si mě vezme. Svatbu se mnou plánoval tak dlouho, až si vzal svou kolegyni, která s ním čekala dítě. A pak se v mém životě objevil Toník. Nesmělý inženýr, který nadevše miloval svou matku. „Neměla to lehké,

Návštěvu toho muže jsem nečekala. A už vůbec by mě tenkrát nenapadlo, kolik krásného mi přinese do života... Každý pátek odpoledne jsem rovnou z práce vyrazila do domku, který jsem zdědila po mamince. Byla jsem přes půl roku rozvedená a rozhodně si nehledala žádnou novou známost. Na mé chaloupce mi bylo dobře, na zahradě se mi urodilo mnoho ovoce, hlavně jablek, a já jsem z něj dělala různé

Měla jsem problémy se spaním, a tak jsem chtěla vyzkoušet ten indiánský zázrak. Lapač snů mi ale nepomohl, naopak mi opakoval dokola můj den blbec. Zdál se mi sen! Už to je neobvyklé, protože mně se sny obyčejně nezdají. Beru prášky na spaní už několik let. K dobru bylo aspoň to, že jsem si brala vždy jen polovinu prášku. A tak jednou došlo i lapač snů. Sen, který přišel, byl o mých nových stře

V „devadesátkách“ rostly nevěstince a noční kluby jako houby po dešti. Slušná ženská aby se večer bála vyjít na ulici. To jsem tenkrát poznala na vlastní kůži. Když táta poslal mého bratra do obchodu pro hmoždinky a šrouby, řekla jsem, že pojedu s ním. Než si brácha nakoupí, chtěla jsem se jít podívat do nedaleké tržnice. Ve stáncích mě ale tehdy nic nezaujalo, a tak jsem se vydala zpět, že na

Člověk, který by měl svému jedinému synovi přát štěstí v lásce, se zachoval úplně obráceně. Snažil se jeho vztah se mnou zničit. Ale naštěstí se to nepovedlo. Ve svých dvaatřiceti letech jsem měla za sebou dva, ne zrovna šťastné, vztahy. S mým prvním mužem jsem chodila od svých osmnácti let, vzali jsme se hned po mé maturitě a já si myslela, jaká budu láskyplně opečovávaná vdaná paní. Bohužel s

Jez výhružně řval, napůl schovaný v mlze. To už jsem byla opravdu vystrašená. Volala jsem, ale nikdo neodpovídal. Smutek končícího léta jako by mě napínal na skřipec. Na kiosku v kempu se objevila cedule Zavřeno, na břehu řeky se válejí kelímky od limonád, z olší a lip rve studený vítr žluté a hnědé lístky. Po ránu v údolí přešlapuje šedivá mlha, mizí jen neochotně. Tady jsem přišla o nejlepší

Když jsme si ten domek koupili, těšili jsme se na různé oslavy a grilovačky. Duchové nám to ale striktně zatrhli. Bydlet ve vlastním domečku bylo naše velké přání. Že bude ale stát vedle hřbitova, to nás nikdy nenapadlo. Nám to ale nijak nevadilo. Na duchy jsme totiž nevěřili. Když jsme se stěhovali, známí se nás ptali, jestli se nebojíme. Na to jsme odpovídali s úsměvem, že jsme moderní a r

Jistě je četl každý. Ovšem to, že budou pravdivé, jsem nečekala. Jedno ze slavných strašidel se mi zjevilo. U botanické zahrady na Albertově. V Podskalí jsem bydlela krátce, Prahu jsem znala málo, ovšem pověsti o ní dobře. Až do té noci jsem ale netušila, jaká se váže k tomuto místu. Blížila se jedna hodina ráno a já si vykračovala z večírku. U botanické zahrady jsem se zastavila na přechodu.

Dokud jsme byli obyčejní občané s bydlením v podnájmu, měli jsme klid. Peklo začalo až ve chvíli, kdy jsme se zmohli na malý domek se zahradou. Před pěti lety jsme se s manželem rozhodli, že si pořídíme dům. Máme docela slušné zaměstnání a dospělí synové si našli práci i bydlení. Když se postavili na vlastní nohy, finanční situace se nám zlepšila. Do důchodu jsme měli s mužem ještě daleko, t

Byl to takový zakřiknutý chlapeček. Kdo by čekal, že ve dvaceti bude už trojnásobným otcem? Dnes má dětí jedenáct, a kdo ví, jestli jich není víc! Snila jsem o tom, jak budu oblékat dcerku jako panenku, česat vlásky a bude to moje princezna. Osud však usoudil, že mi bude přána pouze mužská společnost. I přesto jsem syny z duše milovala. První dva si v dospělosti našli přítelkyně a chovali se