Náš poklidný život zničila tragická událost. Stačila k tomu jedna jediná vteřina. Osud tomu chtěl, že jsme byli ve špatný okamžik na špatném místě. Ošetřovatelka třese mým ramenem. „Budete jíst? Ani jste se toho nedotkla, už je to studené. Odnesu to. Ano?“ Skoro ji nevnímám. Sedím na své židli u postele a snažím se nemyslet. Snažím se nebýt. Kdyby snacha byla přišla domů tak, jak říkala, už byc

Když mě kamarádi vzali na hřbitov, zažila jsem něco děsivého. Cítila jsem cizí myšlenky a kdysi zlomená ruka mě znovu silně bolela. Když mi kamarádi přislíbili nezapomenutelný zážitek, netušila jsem, jak moc silné to bude. Vzali mě na hřbitov, kde jsem zažila podivnou věc. Vyloženě jsem cítila cizí entitu a také to, jak se mě duchové snaží potrápit. Výlet na hřbitov Byli jsme parta čtyř k

Koupili jsme chatku se zahrádkou, ale od první chvíle nám na ni lezli vetřelci. Nebyli to zloději ani lidé bez domova, byli to duchové. Naši malou chatičku jsme si pořídili v západních Čechách. Byla naše vysněná, měli jsme dvě malé děti a trávit s nimi čas v přírodě by bylo skvělé. Tu dřevěnou boudičku se zahradou jsme koupili za rozumnou cenu od nějakých Pražáků, kteří ji nechtěli. Strom js

Potil se, funěl a byl čím dál línější. Z pěkného chlapa se stala obézní troska. Už jsem se na něho nemohla ani podívat. O hubnutí neměl zájem. Začalo to úplně nenápadně. Manželovým odchodem do důchodu. Ne že by se na povel začal cpát, to ne. Ale při odchodu dostal od kolegů, mimo jiné, i velký dárkový koš plný dobrot. Olejovky, krekry a sýry jsem získala já, ale luxusní bonboniéru si ten mlsoun

Nehoda, kterou jsem přežila, byla strašná, ale pak přišly ještě horší věci. Začala se mi zjevovat žena, která při autonehodě zemřela. Jakmile jsem dosáhla plnoletosti, tak jsem si udělala řidičák. Řízení auta mě vždycky uklidňovalo i bavilo. Už když mi bylo patnáct let, přemluvila jsem svého dědečka, aby mě pustil za volant své staré škodovky. Když viděl to moje nadšení, tak souhlasil. Díky jeh

Můj nový přítel byl tím nejlepším dárkem od života, který jsem kdy dostala. Jen měl jedinou chybu. Dceru, která mě sprostě využívala! Přítel mi téměř doslova spadl z nebe. Byl parašutista a já zdravotní sestra. Stačil zlomený kotník a láska byla na světě. Zahleděli jsme se do sebe hned při prvním setkání. Podívala jsem se mu do očí a měla jasno: „Musí být můj!“ On měl téměř stejné pocity, jak m

O tom, že má můj muž jinou ženu, jsem věděla. Věřila jsem ale, že ho časem omrzí a vrátí se zpátky ke mně. S Pavlem, mým manželem, jsme spolu byli opravdu dlouho, a jak už to tak bývá, vloudil se do našeho vztahu stereotyp. Nehádali jsme se, neútočili na sebe – naopak, naše soužití bylo klidné a plné vzájemné tolerance. Chyběla nám „jenom“ taková ta jiskra a vášeň. Je pochopitelné, že se po let

Je to možná trochu obyčejný příběh. Je ale pravdivý a mně vrátil důvěru v lidi. V to, že svět ještě není tak zkažený, jak si někdy myslíme. Paní řidička se směje od ucha k uchu. „Tady je ten váš cestovatel.“ Ukazuje na dvousedačku za sebou, kde si hoví můj ruksak. Děkuji a dávám paní čokoládové bonbony, které jsem jí přinesla, aby jí dlouhá cesta k moři rychleji utekla. Autobus se naplnil, rozj

V podnikání mi bránil jediný úřední papír s razítkem. Muž, který ho měl vydat, mě snad úplně nenáviděl. Zbývalo mi tedy jen jediné řešení. Nebylo snadné se rozhodnout a začít v pětapadesáti podnikat. Jenže, škola, kde jsem učila tělocvik a občas i něco jiného za chybějící kolegy, byla zrušena. Prý pro nedostatek žáků, ale šuškalo se, že ji přestaví na nějakou banku, či co. Prostě, žáci museli z

Pamatuji si přesně, kdy jsem si svůj deník začala psát. V páté třídě jsem si ho vyrobila ze starého památníku, který obsahoval jen dva obrázky. Jeden od maminky, druhý od dědy. Přeměnit ho na sešit mi najednou přišlo jako ten nejlepší nápad. Právě začínaly prázdniny. Ve vzduchu voněl příslib nových zážitků. Věřila jsem, že jich bude tolik, že si je nemůžu všechny zapamatovat. Poctivě jsem si