Po nefunkčním manželství jsme se s mým mužem rozvedli. Spadl mi kámen ze srdce a věřila jsem, že láska na mě ještě někde čeká. A tak jsem zkusila štěstí na seznamce... Dívala jsem se na text v úředním dopise a slzy se mi draly do očí. Byla jsem rozvedená! Naše manželství nefungovalo, a navíc si můj muž našel ještě milenku. Už jsem s ním nemohla žít dál, rozvodem jsem se osvobodila, ale trápila

Po rozvodu se mi ulevilo, ale ne moc. Nenávist, kterou jsem k bývalému manželovi cítila, tížila, bolela a táhla mě k zemi. Náš vztah byl v troskách. Už jsme na sebe nedokázali ani promluvit. Martin se zavřel do pracovny, kde se zamykal, abych tam nemohla ani vstoupit, já jsem si udělala hlavní stan v ložnici, kam zas nechodil on. Obývací pokoj byl společný, ale dávno jsme tu nesedávali spolu

Josef byl milá a laskavá duše, byl by z něj býval fantastický táta. Nerozčiloval se, nenadával, uměl se radovat z každé maličkosti. Smířit se s manželovou smrtí byla ta nejtěžší věc na světě. Dodnes nechápu, jak jsem to dokázala. Byli jsme nerozluční. Protože jsme neměli děti, mnozí prorokovali, že se kvůli tomu rozejdeme. Bylo to ale přesně naopak, vzhledem k nepřízni osudu jsme se semkli a ni

Do nového roku jsem si dala závazek, že zhubnu. Vůli jsem měla pevnou, ale přehnala jsem to. Na zdravotní potíže jsem dostala radu nad zlato. Takové novoroční předsevzetí si dává kdekdo – udělat něco se svou postavou. Po dvou dětech jsem přibrala třicet kilo a sama sobě se nelíbila. Rozhodla jsem se, že se sebou musím něco udělat, abych zase oblékla své oblíbené šaty a nebála se, že budu v přil

Ten podnik se zjevil před námi v mlze jako na zavolání. Obsluha byla ale podivná. Později jsme tu hospodu hledali marně. Jako by se do země propadla. Stalo se nám to v době, kdy byly děti ještě malé. Jeli jsme na výlet do jižních Čech. Dodnes si říkám, kde se tam ta stará hospůdka tak najednou vzala. V mlze za zatáčkou uprostřed samoty. Ani nikdo z místních o ní nikdy neslyšel. Byly prázdnin

Nevolnost mě přepadla při práci na zahrádce, moje tiché sténání nikdo neslyšel, přiběhl jen náš kocour. A pochopil, že je zle! Obecně se říká, že nejlepším přítelem člověka je pes, mě ale zachránil náš kocour. Bydlím v malém městě, kde mají k sobě lidé sice blízko, ale o to více jsou k sobě nevšímaví. Myslím, že to je hlavně nešvar této doby, jsme si vzájemně jedno. Před čtyřmi lety se mi př

Já jsem rozvod s manželem už dávno překonala a vyrovnala se s ním. Trápí mě, že se s tátou nedokáže usmířit naše Anička. S manželem jsme prožili dvacet let dobrého manželství a vychovali dvě úžasné děti. Starší Aničku a mladšího Josífka. Po dvaceti letech od nás ale můj muž odešel. Nebyla v tom jiná žena, prostě chtěl změnit život. Byla to pro mě rána, člověk se ale časem s osudem vyrovná. N

V naší rodině se jelo na výkon a úspěch. Ve škole jsem prostě musela být nejlepší a jiná známka než jednička pro rodiče neexistovala. Na lekce němčiny jsem docházela už od první třídy, pak se přidala angličtina, později francouzština. A to nemluvím o hře na klavír. Zůstat jen tak doma a hrát si, to rodiče brali jako ztrátu času. Tiše jsem záviděla spolužačkám, které si mohly bezstarostně hrát s

Vím, že Luboš byl problematický, nadělal v životě hodně chyb, to nejhorší se ale bohužel nedalo napravit. Vzdal se svého jediného dítěte. Naši kluci byli odmalička odlišní. Starší Luboš byl bohém, už jako miminko nám dal zabrat. O šest let mladší Martin byl od narození klidný. Ve škole Luboš neposeděl, zlobil a vymýšlel lumpárny, ale na vysvědčení měl jedničky. Martin byl zlaté dítě. Škola m

Vždy jsem si myslela, že pro svou dceru děláme maximum. Bohužel jsme přehlédli některé maličkosti. Trvalo dlouho, než se to spravilo. Loučíme se s příbuznými a přáteli. Hostina se povedla, všichni jsme s láskou zavzpomínali na Pavla. Lidé ho měli opravdu moc rádi pro jeho veselou povahu. Ano, ve společnosti dokázal být velice zábavný, a tak málokdo věděl o tom, co ho řadu let strašně trápilo. A