Dobrých přátelství je málo. Měla jsem raději držet jazyk za zuby a neplést se do věcí, které se mě netýkají. Komu jsem tím pomohla? Naše mámy byly sousedky a čekaly nás ve stejnou dobu. S Lenkou nás rozdělila až střední škola. Já šla na gympl, Lenka toužila být zdravotní sestrou. Naše přátelství ale trvalo. Dokonce mě Lenka požádala, zda bych jí nešla za svědka, když ji její přítel Lukáš požáda

Celý den mě pronásledovala holubice, a pak přišel ten sen. V něm se opět objevila a proměnila se v mou zesnulou matku. Chtěla mě varovat. Nikdy jsem nevěřila na to, že by se mohla duše stěhovat, nevěřila jsem na převtělování do jiného člověka, natož, abych si myslela, že se můžeme stát v dalším životě zvířetem. Když jsem ale čekala druhé dítě, stala se mi podivná věc. Bylo to na podzim, kdy už

Měla jsem před sebou těžkou operaci a nebylo jisté, jestli ji ustojím. Na pokoji mě čekalo překvapení, které mi vlilo nové síly do žil. Byla jsem v podstatě zdravá ženská až do šedesáti, pak se ale cosi zlomilo a problémy se na mě začaly valit ze všech stran – od artrózy v kolenou, přes cukrovku až po nemocné srdíčko. Bylo to peklo A to bylo třeba rychle operovat. Děti i vnuci se dušovali

Babička mi kdysi říkala, že zvířata poznají, kam udeří blesk. A já se o tom přesvědčil u svého psa. Vytáhl mě ze srubu na poslední chvíli. Tesáky svíraly v bezmocné křečí zrezivělý řetěz, který byl omotán kolem stromu. Vyrůstal uprostřed mýtiny. Pes uvázaný ke stromu se vysílením postavil na všechny čtyři. Třásl se na nich jako na chatrných chůdách. Bylo nad jeho síly zaštěkat. Z mordy vyšel

Měl slabost pro své dítě z předešlého manželství a my jsme pro něj nebyli důležití. Když můj muž zemřel, mstila se nám za to, že ji táta opustil. Táhlo mi na dvacet, když se objevil on – má velká láska. Nevadilo mi, že je rozvedený a má dceru, která je o pouhých deset let mladší než já. Své malé dcerce Evičce se můj přítel láskyplně věnoval, neustále o ní básnil a dělal vše, co jí na očích vidě

Bývala to úžasná, energická a starostlivá žena. Když začala zapomínat, netušili jsme, jak vážné to bude. Až jednou odešla ven a nevrátila se. Stalo se to před třiadvaceti lety a byla to jedna z nejstrašnějších chvil v mém životě. Naši babičku jsme milovali pro její laskavou duši a skvělou, přátelskou povahu. Nikdy jsme si nepřipouštěli, že by se nám začala vzdalovat. Přesto se tak stalo. Jak ča

Cyklobusem jsem často jezdila na krátké výlety, na jednom se mi stala nepříjemná věc, která ale překvapivě vyústila ve šťastný konec. Po ošklivém rozvodu jsem se zařekla, že už nechci žádného chlapa ani vidět. Místo nahánění výhodných partií jsem si tehdy raději koupila kolo a začala jsem vyrážet na výlety. Aspoň ta kila, která jsem nabrala zajídáním stresu z rozvodu, nějak shodím, říkala jsem

Ztrácet postupně zrak je zlý osud. Těžko se s tím smiřuje, ale i v této situaci se najde světlý bod. Tím světlem je Adélka. Moje krásná fenečka zlatého retrívra. Šikovný vodící pes, který opatrně našlapuje po nerovném chodníku. Jdu za ní a snažím se nikde neklopýtnout. Už téměř nevidím, spíš jen tak hru stínů těsně před sebou. Ale s Adélkou to už zvládáme docela dobře. Stále si ale obě ještě na

Byl úspěšný, plný energie. Měl krásnou rodinu. Pak se mu přestalo dařit a on to neunesl. Zmizel neznámo kam. Neozývá se a my nevíme, kde ho hledat. Konečně jsem ho zahlédla. Ondřej, kamarád mého syna. Znali se už ze školy. Jezdili spolu na různé letní tábory, později se toulali po světě. Snad on něco bude vědět. Doufala jsem, že aspoň svému nejlepšímu kamarádovi můj syn Petr něco řekl. Když

Náš poklidný život zničila tragická událost. Stačila k tomu jedna jediná vteřina. Osud tomu chtěl, že jsme byli ve špatný okamžik na špatném místě. Ošetřovatelka třese mým ramenem. „Budete jíst? Ani jste se toho nedotkla, už je to studené. Odnesu to. Ano?“ Skoro ji nevnímám. Sedím na své židli u postele a snažím se nemyslet. Snažím se nebýt. Kdyby snacha byla přišla domů tak, jak říkala, už byc