Moje kamarádka mi moc dobře poradila. Jsem ráda, že jsem ji nakonec poslechla a přestala se bát. Každé zlo má být po zásluze potrestáno. Dnes už zas klidně chodím domů a nebojím se. Ale není tomu tak dávno, co se mi domů vůbec chodit nechtělo. Bála jsem se, že tam na mě bude zase číhat soused. Bála jsem se, co po mně zase bude chtít. Začalo to přátelsky Jaroslav byl můj soused teprve něko

Ze stereotypu jsme se vymanili snad na poslední chvíli. Manželův nápad nám změnil život od základů! To, o čem jsme snili, si užíváme. Nuda nebyla tím pravým slovem, kterým by se dal nazvat pocit, jaký se nás s manželem zmocňoval čím dál častěji. Byla to spíš taková strnulost, nicnedělání a nicotnost. Plnili jsme si povinnosti prarodičů i rodičů, sousedů, kamarádů… Toužili jsme po změně Al

Před lety mi zemřel tatínek. Maminka věřila, že ještě přijde. Jednoho večera se rozbil jeho oblíbený hrníček. Druhý den však byl opět celý. Slyšela jsem, že se duše zemřelého člověka může vracet zpátky na zem. Jen mě nikdy nenapadlo, že se to stane i mně. Během jednoho večera se ve vitríně rozpůlil tátův hrníček. Vzhledem k tomu, že už dva roky nežil, věřím, že mě přišel pozdravit. Nečekaný

Po mnoha letech jsem se potkala v lázních se spolužačkou. Přijel ji navštívit syn. Byl podobný mému synovi! Po několika dnech se mi přiznala. Do lázní jsem se těšila, přestože mi bylo jasné, že to nebude žádná procházka růžovým sadem. Kdo nezažil náročné procedury, má za to, že se člověk v lázních jen povaluje, flirtuje a láduje vybranými pokrmy. Skutečnost se od těchto představ dost liší. P

Na místech, kde došlo k nějakému neštěstí, se mohou i po dlouhých letech odehrávat tajemné věci, které ho stále připomínají! Když jsem se rozvedla, prožívala jsem opravdu těžké období. Kamila jsem milovala z celého srdce, byli jsme svoji přes patnáct let, když mi jednoho dne zničehonic oznámil, že se zamiloval do jiné ženy a podává žádost o rozvod. Nechtěla jsem mu dělat žádné potíže, takže jse

S mojí kamarádkou nás pojilo přátelství, které jsem si myslela, že nemůže nic ohrozit. Když jsem jí dohodila práci, nenapadlo mě, že to je konec. Od osmnácti let jsem měla kamarádku Lídu. Seznámily jsme se díky bývalému příteli, který dělal stejně jako Lídin manžel automechanika. Byla to právě Lída, kdo mě po rozchodu utěšoval a pomohl mi znovu se postavit na nohy. Lída byla tehdy na mateřské,

Ten úžasný kousek manžela vždy fascinoval. Dostal chuť si z dýmky zabafat. Najednou ho začaly napadat úžasné příběhy. Když dědeček zemřel, byla jsem to já, kdo se musel chopit úklidu a prací, které byly zapotřebí na jeho bytě udělat. Můj děda byl už hodně starý a nemocný. Zradilo ho tělo, jeho mysl ale byla stále svěží. Bafal tu svoji dýmku, bez které jsem si ho neuměla představit, a sršel vtip

V očích jsem měla slzy. Tolik se o mě všichni starají. Měla jsem rodinu, ale pár let jsem žila sama. S několika sousedkami se občas pozdravím. Ale jinak jako bych snad ani nebyla, říkala jsem si. Kdepak, nestěžovala jsem si, nelitovala se, jen tu a tam na mě dolehla samota. To ticho, které znělo jako nářek zvonů. Bylo tak intenzivní, až to vždycky píchlo u srdce. Ztratila jsem muže Měla j

Libor byl hezký chlap, kterého jsem si vzala ve dvaadvaceti letech. Živil se jako fotograf. Kvůli jeho umělecké duši to s ním nebylo vůbec jednoduché. Trpěl nutkavou potřebou neustálé svobody, a to i přesto, že mi dal před řadou svědků vážný slib. Že bude milovat jen mě, v dobrém i zlém, na věky věků. Tři roky po svatbě jsem otěhotněla a čekala naše první dítě, syna Jana. V sedmém měsíci těhote

Během toho vánočního odpoledne se v našem domě odehrála scéna jako z detektivky. Pro mě se ale nakonec stala tou nejkrásnější pohádkou. Již druhé Vánoce jsem trávila sama. Udělala jsem si bramborový salát a obalila kapra. Najednou jsem uslyšela skrz šachtu v kuchyni, že u sousedky pode mnou někdo vytrvale zvoní. Chvilku bylo ticho a za nějakou dobu se zvonění opakovalo. Když jsem ráno šla z