Domů     Z hluboké nenávisti se někdy vyklube láska
Z hluboké nenávisti se někdy vyklube láska

V noci se mi zdálo, že se za ním štrachám na vrchol skály s úmyslem vší silou do něj strčit, aby spadl do propasti. Příšerně mi lezl na nervy.

Vyrůstali jsme vedle sebe, naše vilky spolu sousedily. Mám v živé paměti, jak se do vedlejšího domku, několik let opuštěného, přistěhovali. Lubošovi bylo šest, stejně jako mně, a brečel.

Vylezl z bledě- modrého embéčka, v jedné ruce malý dětský kufřík, v druhé plyšového medvídka, svíral ho za tlapku, a po tváři se mu koulely slzy. Seděla jsem u plotu, koukala škvírami v plaňkách a bylo mi ho líto. Proč pláče? K pláči přece musí být sakra důvod.

Naposled jsem brečela, když jsem strkala zvědavou hlavu k dědovu úlu ve snaze monitorovat život včel. Skončilo to katastrofou. Od té doby se najisto vědělo, že nejsem alergická na bodavý hmyz, protože jinak bych tolik žihadel situovaných do obličeje nepřežila.

Nešťastné setkání

Ve školce mě nepoznávali, paní učitelka se zprvu domnívala, že jsem nějaká nová holčička, pocházející z Asie. Takové myšlenky se mi honily hlavou, když jsem pozorovala nové sousedy.

Dlouho jsem neváhala, prolezla dírou v plotě a blížila se ke klukovi, abych mu řekla, ať nebrečí, že je to tady prima místo k životu. Cukrárna je za rohem a koupaliště co- by kamenem dohodil. A jak tak k němu spokojeně cupitám, vyplázl na mě jazyk.

Zastavila jsem se v půli kroku. Blbečku, pomyslela jsem si. Naše první setkání bylo nešťastné, stejně jako naše vzájemné vztahy po mnoho dalších let.

Strčila jsem Luboše do pomyslného šuplíku s nálepkou náfukové, lumpové, mizerové, sobci a nesnesitelní ředitelé zeměkoule. Přitom jsem o něm věděla zoufale málo. Jen to, co jsem slyšela od našich, kteří s jeho maminkou, naší novou sousedkou, dobře vycházeli.

Tatínek si našel nějakou novou paní, a tak se odstěhovali z původního domova sem k nám. Záhadného tátu jsem tu nikdy neviděla, zato sem docházel vysoký opálený chlapík ve slušivých slunečních brýlích, naši mu tajně přezdívali švihák lázeňský.

Spolužáci

Doma mi vysvětlili, že je to nápadník Lubošovy maminky. Doprovázel Luboše v první den školní docházky, s maminkou se drželi za ruce, asi to byla vážná známost. To mi ale v hlavě neleželo, spíš mě trápila skutečnost, že jsme byli s Lubošem spolužáci.

Nechtěla jsem s ním chodit do třídy, ale nedalo se tomu nijak zabránit. Školní léta mi dala za pravdu: Luboš je nesnesitelný frajírek. Hluboce jsem jím pohrdala. Nebavili jsme se. Když se naše oči střetly, hořela v nich nenávist velikosti mrakodrapu.

Jednou, to jsme chodili do páté třídy, strčil do mé nejlepší kamarádky. Vjel do mě nepopsatelný vztek. „Co si o sobě myslíš?“ zasyčela jsem. Stáli jsme proti sobě, hleděli si do očí a třásli se zlostí. „Co si o sobě myslíš ty?“ zavrčel.

„Že jsi nejchytřejší na světě? Přitom jsi hloupá husa!“

Facka!

Dala jsem mu facku. Rozpřáhl ruku, že mi ji vrátí. „S holkama se perou jenom zbabělci,“ zaječela jsem. Kolem se shromaž­ďovali zvědavci, byl jich pořádný hlouček, a tak strčil ruku do kapsy a ucedil skrze zuby:

„Nestojíš mi ani za tu facku, ty chudinko.“ Válečná sekera byla konečně vykopána a její ostří se výhrůžně lesklo. Tu noc se mi zdálo, jak stojí na vrcholku hory a já se potichoučku nenápadně přibližuji, abych ho shodila dolů do propasti.

Nad námi visel zlověstný měsíc v úplňku, a když jsem se probudila, zjistila jsem, že mi kouká do okna i doopravdy a v pokoji je od něj světlo jako ve dne. Šli jsme si po krku ještě i ve třeťáku na gymplu, a to už jsme mohli mít špetku rozumu.

Jenomže jak on mi lezl na nervy! Byl sebevědomý, přesvědčený o tom, že je absolutně dokonalý. Nejradši bych ho s rozběhem kopla do zadku. Na školním plese se objevil jako elegantní suverén, kvádro jako z filmu, to se máma pěkně plácla přes kapsu. Ozdobil se zlatou sponou v kravatě a zrzavou kráskou ze čtvrťáku.

Spolykala prášky

Dělala jsem, že jeho triumf nevidím, že je pro mě nikdo, vzduch, ale nebyla to pravda. Žralo mě to. Týden nato se stalo cosi nečekaného. Švihák lázeňský, který dlouhé roky žil s Lubošovou mámou, si sbalil saky paky a zmizel.

Opuštěná paní spolykala nějaké prášky, nevědělo se přesně kolik, vyděšený Luboš nám v noci mlátil na dveře, měli jsme jako jedni z mála telefon. Křičel do sluchátka, že se bojí, že to máma nepřežije.

„Popadněte ji a choďte s ní, nenechte ji usnout,“ radili mu hoši ze záchranky, bylo to slyšet po celé naší chodbě. Bez dlouhého domlouvání jsem si hodila přes pyžamo svetr a běžela s Lubošem do jejich ložnice.

Vlekli jsme jeho napůl bezvládnou matku sem a tam po místnosti, než přijela sanita. Koukali jsme, jak koncová světla záchranky mizí ve tmě. Luboš řekl chvějícím se hlasem: „Hele, dík,“ a spěšně zmizel ve vile. Tehdy se něco mezi námi změnilo, jako když praskne ořechová skořápka.

Ale je smutná

Začali jsme se zdravit jako normální lidi, klopili jsme při tom oči v hrozných rozpacích. „Co máma?“ odvážila jsem se jednou, když jsem ho doběhla cestou ze školy. Nikdy jsme spolu ani do školy, ani ze školy nechodili, tohle bylo poprvé.

„Lepší,“ řekl s povzdechem. „Ale je smutná. Nechápu, proč se trápí kvůli takovému… Neměl jsem ho rád,“ dodal. Panebože, došlo mi, on se mi svěřuje. Donedávna jsme se ani nezdravili, teď si říkáme důvěrné věci. „Vezmi ji do kina,“ vyhrkla jsem.

„Hrají francouzskou komedii, uvidíš, jak se rozveselí.“ Pohlédl na mě s uznáním: „Páni, dobrej nápad.“ Po delší pomlce nabité rozpaky špitl: „A nechtěla bys jít s námi?“ Divže jsem se neskácela na chodník. Modlila jsem se, aby sehnal lístky.

Stály se na ně fronty. Sehnal je. Jeho máma se v kině válela smíchy, a když jsme šli po filmu do předsálí na džus, prohlásila: „Irenka je báječná holka. Skoro se divím, Luboši, že sis toho nevšiml dřív.

Ty jsi prostě stejný pařez jako všichni ostatní chlapi.“ Zčervenala jsem jako vlčí mák. Luboš koukal do země a něco huhlal. Oběma nám bylo hrozně trapně. A to se s námi táhlo. Kdykoli jsme se spolu dali do řeči, něco drhlo. Rudli jsme a koktali oba dva.

Raději jsme se jeden druhému opět vyhýbali, v tom jsme ostatně měli dlouholetou praxi.

Měsíc v úplňku

Osudným se nám stal maturitní večírek. Tehdy z nás spadla veškerá tíže obav spojených se zkouškou z dospělosti, cítili jsme se krásně bezstarostní a všem se nám chtělo tančit až do rána. To jsme také ve výletní restauraci na břehu rybníka uskutečnili.

Tancovala jsem s kdekým, mám pocit, že i se školníkem a naší třídní, ale Luboš jako by se přede mnou schovával. Až kolem třetí ráno, když do rybníka shlížel měsíc v úplňku, takový jako kdysi v mém snu, jsme se náhodou sešli venku na hrázi rybníka.

Celý život

Beze slov jsme se objali, když tu jsme uslyšeli šplouchnutí. Namol opilý spolužák Kudrna zahučel do vody, tak jsme ho raději svorně vytáhli. Když se vlekl jako postřelený sup k hospodě, Luboš s pohledem na něj poznamenal: „Dramata zvládáme skvěle.

Tak to by nám to manželství možná šlo, co myslíš?“ Vytřeštila jsem oči: „To má být jako žádost o ruku?“ Pokrčil rameny a poklekl: „Prstýnek nemám, kde bych na něj vzal prachy. Nevadí?“ Namítla jsem, že se skoro neznáme, oponoval, že se známe celý život.

Musela jsem se smát. Měl samozřejmě pravdu, a tak jsme se na konci prázdnin vzali a žijeme spolu spokojeně dodnes.

Irena (64), jižní Čechy

reklama
Související články
28.2.2024
Toho kolegu neměl nikdo příliš v lásce. Tvářil se jako morous, byl to samotář a protiva. Přitom stačilo tak málo. Stáli jsme tam spolu sami a on mlčel. Koukal do křoví a mně to přišlo divné. Tak jsem ho oslovila. Nezdál se být nadšený. Odpovídal jedním slovem a nastalo vždy ticho, které jsem přerušila opět já sprchou dalších vět. Schůzky na cigárku Už mi docházely nápady, o čem mluvit. Ří
26.2.2024
Holky si myslely, že s Milošem spolu chodíme, ale nebyla to bohužel pravda. Překážela nám v tom taková nepříjemná věc. Seznámili jsme se na zábavě v kulturním domě. Pořadatelé pouštěli dovnitř jen mládež, která již dovršila šestnáctý rok života, což nebyl můj případ, bylo mi teprve patnáct. A tak mě takový tlustý, na první pohled zlý chlápek seřval a vyhodil. Smutně jsem courala venku a dych
16.2.2024
Nikdy ženské nehonil a ke mně byl pozorný a choval se s úctou. A najednou se událo něco, co jsem nečekala ani ve snu. Můj manžel se na prahu sedmdesátky bláznivě zamiloval! Choval se jako blázen a nedal si od nikoho říct. Bylo to jako z nějakého hloupého filmu. Starý chlap a mladá dívčina, co sotva odmaturovala. Seznámili se při hlídání Chodila mladým hlídat pravidelně třikrát týdně a k t
8.2.2024
Šla jsem za hlasem svého srdce a rozum nechala za sebou. Život mi za to uštědřil pořádnou lekci. O všechno jsem přišla a jen těžko jsem to získávala zpět. V mládí jsem se hrnula do manželství jako smyslů zbavená. Stačilo jen poznat Miloše, do kterého jsem se zamilovala tak, že jsem už po naší první schůzce slyšela v hlavě znít svatební zvony. Když se zamiluji, jsem zkrátka jako vystřelená dělov
5.2.2024
David byl hezounek, který si myslel, že se za ním otočí každá žena. Když nastoupil do naší firmy, hned jsem ho prokoukla. Moje šéfová hýřila nadšením, když nám říkala, že budeme mít nového kolegu. Povedlo se jí ho přetáhnout od konkurence a hodně si slibovala od jeho zkušeností a kreativity. „A navíc je to fešák,“ dodala a všechny kolegyně se zahihňaly. Jenom já ne. Tohle pro mě bylo varování,
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Tolik zklamání! Zůstane raději sama?
nasehvezdy.cz
Tolik zklamání! Zůstane raději sama?
Dramatický osobní život a marné čekání na lásku, to je problém hvězdy seriálu Na vlnách Jadranu Anny Šiškové (63). Blondýnka ze Slovenska to nemá jednoduché. Vdala se za režiséra Juraje Nvotu (69)
Legenda v novém kabátě: Prim Orlík 2024
iluxus.cz
Legenda v novém kabátě: Prim Orlík 2024
Rok 2024 se ponese v duchu hodinářských legend. Po vyprodané exkluzivní zlaté edici SPARTAK RESPEKT LE, přichází novoměstský výrobce hodinek s další novinkou. Ikonický PRIM ORLÍK se každé dva roky pře
Masové koule s pikantní omáčkou
tisicereceptu.cz
Masové koule s pikantní omáčkou
Koule jednoduše napíchněte na párátko a servírujte s pálivou červenou omáčkou. Ingredience 500 g hovězího mletého masa 2 větší cibule 200 ml ostrého kečupu 4 stroužky česneku 2 nakládané kap
Kdy se velryby přesunuly do moře a ztratily nohy?
epochalnisvet.cz
Kdy se velryby přesunuly do moře a ztratily nohy?
Historie velryb je jedním z největších záhad evoluce. Jak tito savci, kteří dýchají plícemi, přišli o nohy a vrátili se do moře? Na tuto otázku se pokusí odpovědět dokument Tajemné údolí velryb v Egyp
Domácí piškotová roláda
tisicereceptu.cz
Domácí piškotová roláda
Než nanesete na těsto krém, potřete ho vrstvou malinového džemu. Roládu dotáhnete k dokonalosti čokoládovou polevou. Ingredience Na těsto 3 vejce 80 g krupicového cukru 1 lžíce kakaa 100 g
Skandální odhalení: Napsala Bachova slavná díla jeho manželka?
enigmaplus.cz
Skandální odhalení: Napsala Bachova slavná díla jeho manželka?
Německý hudební skladatel Johann Sebastian Bach prý nebyl až takový génius, jak se dodnes věří. Jeho proslulá díla za něj totiž údajně napsala jeho druhá žena Anna Magdalena! Přijdou vám podobná prohl
Ztráta velkého přátelství
skutecnepribehy.cz
Ztráta velkého přátelství
Byly jsme velké kamarádky už od první třídy. Bohužel pak se stalo něco, co nás rozdělilo. Mohu za to já. Chtěla bych to napravit. Ale jak? S Hankou jsme se poznaly na základní škole, když se přistěhovala v polovině roku. Třída měla už své skupinky kamarádů a ona byla osamělá. Bylo mi to líto a nějak víc jsem se
Šli si pro lup v desítkách milionů. Odnesli si ale zlato v hodnotě přes 2,5 miliardy korun…
epochaplus.cz
Šli si pro lup v desítkách milionů. Odnesli si ale zlato v hodnotě přes 2,5 miliardy korun…
I zločinci potřebují mít ke své práci štěstí. V nenápadném transportním sejfu, v němž zlato čeká pár hodin, než ho přeloží na jiné letadlo, tak místo milionů najdou zlatý kov za miliardy. Jako pachatelé slavné loupeže z Brinks-Mat. Je sobota, 26. listopadu 1983. Do opevněného skladiště Brinks-Mat, které leží v blízkosti slavného londýnského letiště Heathrow, se snaží dostat skupina
Kdy se velryby přesunuly do moře a ztratily nohy?
21stoleti.cz
Kdy se velryby přesunuly do moře a ztratily nohy?
Historie velryb je jedním z největších záhad evoluce. Jak tito savci, kteří dýchají plícemi, přišli o nohy a vrátili se do moře? Na tuto otázku se pokusí odpovědět dokument Tajemné údolí velryb v Egyp
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Kraj Vysočina: Hvězdné území hejkala a Karafiátových broučků
epochanacestach.cz
Kraj Vysočina: Hvězdné území hejkala a Karafiátových broučků
Zvlněné kopce Českomoravské vrchoviny okouzlují v každém ročním období malebnou přírodou, čistými studánkami a množstvím historicky významných míst. Města Třebíč, Telč a Žďár nad Sázavou se dokonce pyšní zápisem na Seznamu světového dědictví UNESCO. Není divu, že kopcovitá Vysočina už po staletí inspiruje skladatele, malíře i spisovatele k vytvoření jejich nejznámějších děl. Ať už to byla poetická
Kdo se chce na ní přiživit?
nasehvezdy.cz
Kdo se chce na ní přiživit?
Má to těžké, problémy s manželem a teď ještě zprávy, že ji chce nahradit mladší blondýna. Dáda Patrasová (67) však tvrdí, že o ničem neví. Nová Dáda! Tak zněla tisková zpráva, kterou nedávno rozesíla