Domů     Z hluboké nenávisti se někdy vyklube láska
Z hluboké nenávisti se někdy vyklube láska

V noci se mi zdálo, že se za ním štrachám na vrchol skály s úmyslem vší silou do něj strčit, aby spadl do propasti. Příšerně mi lezl na nervy.

Vyrůstali jsme vedle sebe, naše vilky spolu sousedily. Mám v živé paměti, jak se do vedlejšího domku, několik let opuštěného, přistěhovali. Lubošovi bylo šest, stejně jako mně, a brečel.

Vylezl z bledě- modrého embéčka, v jedné ruce malý dětský kufřík, v druhé plyšového medvídka, svíral ho za tlapku, a po tváři se mu koulely slzy. Seděla jsem u plotu, koukala škvírami v plaňkách a bylo mi ho líto. Proč pláče? K pláči přece musí být sakra důvod.

Naposled jsem brečela, když jsem strkala zvědavou hlavu k dědovu úlu ve snaze monitorovat život včel. Skončilo to katastrofou. Od té doby se najisto vědělo, že nejsem alergická na bodavý hmyz, protože jinak bych tolik žihadel situovaných do obličeje nepřežila.

Nešťastné setkání

Ve školce mě nepoznávali, paní učitelka se zprvu domnívala, že jsem nějaká nová holčička, pocházející z Asie. Takové myšlenky se mi honily hlavou, když jsem pozorovala nové sousedy.

Dlouho jsem neváhala, prolezla dírou v plotě a blížila se ke klukovi, abych mu řekla, ať nebrečí, že je to tady prima místo k životu. Cukrárna je za rohem a koupaliště co- by kamenem dohodil. A jak tak k němu spokojeně cupitám, vyplázl na mě jazyk.

Zastavila jsem se v půli kroku. Blbečku, pomyslela jsem si. Naše první setkání bylo nešťastné, stejně jako naše vzájemné vztahy po mnoho dalších let.

Strčila jsem Luboše do pomyslného šuplíku s nálepkou náfukové, lumpové, mizerové, sobci a nesnesitelní ředitelé zeměkoule. Přitom jsem o něm věděla zoufale málo. Jen to, co jsem slyšela od našich, kteří s jeho maminkou, naší novou sousedkou, dobře vycházeli.

Tatínek si našel nějakou novou paní, a tak se odstěhovali z původního domova sem k nám. Záhadného tátu jsem tu nikdy neviděla, zato sem docházel vysoký opálený chlapík ve slušivých slunečních brýlích, naši mu tajně přezdívali švihák lázeňský.

Spolužáci

Doma mi vysvětlili, že je to nápadník Lubošovy maminky. Doprovázel Luboše v první den školní docházky, s maminkou se drželi za ruce, asi to byla vážná známost. To mi ale v hlavě neleželo, spíš mě trápila skutečnost, že jsme byli s Lubošem spolužáci.

Nechtěla jsem s ním chodit do třídy, ale nedalo se tomu nijak zabránit. Školní léta mi dala za pravdu: Luboš je nesnesitelný frajírek. Hluboce jsem jím pohrdala. Nebavili jsme se. Když se naše oči střetly, hořela v nich nenávist velikosti mrakodrapu.

Jednou, to jsme chodili do páté třídy, strčil do mé nejlepší kamarádky. Vjel do mě nepopsatelný vztek. „Co si o sobě myslíš?“ zasyčela jsem. Stáli jsme proti sobě, hleděli si do očí a třásli se zlostí. „Co si o sobě myslíš ty?“ zavrčel.

„Že jsi nejchytřejší na světě? Přitom jsi hloupá husa!“

Facka!

Dala jsem mu facku. Rozpřáhl ruku, že mi ji vrátí. „S holkama se perou jenom zbabělci,“ zaječela jsem. Kolem se shromaž­ďovali zvědavci, byl jich pořádný hlouček, a tak strčil ruku do kapsy a ucedil skrze zuby:

„Nestojíš mi ani za tu facku, ty chudinko.“ Válečná sekera byla konečně vykopána a její ostří se výhrůžně lesklo. Tu noc se mi zdálo, jak stojí na vrcholku hory a já se potichoučku nenápadně přibližuji, abych ho shodila dolů do propasti.

Nad námi visel zlověstný měsíc v úplňku, a když jsem se probudila, zjistila jsem, že mi kouká do okna i doopravdy a v pokoji je od něj světlo jako ve dne. Šli jsme si po krku ještě i ve třeťáku na gymplu, a to už jsme mohli mít špetku rozumu.

Jenomže jak on mi lezl na nervy! Byl sebevědomý, přesvědčený o tom, že je absolutně dokonalý. Nejradši bych ho s rozběhem kopla do zadku. Na školním plese se objevil jako elegantní suverén, kvádro jako z filmu, to se máma pěkně plácla přes kapsu. Ozdobil se zlatou sponou v kravatě a zrzavou kráskou ze čtvrťáku.

Spolykala prášky

Dělala jsem, že jeho triumf nevidím, že je pro mě nikdo, vzduch, ale nebyla to pravda. Žralo mě to. Týden nato se stalo cosi nečekaného. Švihák lázeňský, který dlouhé roky žil s Lubošovou mámou, si sbalil saky paky a zmizel.

Opuštěná paní spolykala nějaké prášky, nevědělo se přesně kolik, vyděšený Luboš nám v noci mlátil na dveře, měli jsme jako jedni z mála telefon. Křičel do sluchátka, že se bojí, že to máma nepřežije.

„Popadněte ji a choďte s ní, nenechte ji usnout,“ radili mu hoši ze záchranky, bylo to slyšet po celé naší chodbě. Bez dlouhého domlouvání jsem si hodila přes pyžamo svetr a běžela s Lubošem do jejich ložnice.

Vlekli jsme jeho napůl bezvládnou matku sem a tam po místnosti, než přijela sanita. Koukali jsme, jak koncová světla záchranky mizí ve tmě. Luboš řekl chvějícím se hlasem: „Hele, dík,“ a spěšně zmizel ve vile. Tehdy se něco mezi námi změnilo, jako když praskne ořechová skořápka.

Ale je smutná

Začali jsme se zdravit jako normální lidi, klopili jsme při tom oči v hrozných rozpacích. „Co máma?“ odvážila jsem se jednou, když jsem ho doběhla cestou ze školy. Nikdy jsme spolu ani do školy, ani ze školy nechodili, tohle bylo poprvé.

„Lepší,“ řekl s povzdechem. „Ale je smutná. Nechápu, proč se trápí kvůli takovému… Neměl jsem ho rád,“ dodal. Panebože, došlo mi, on se mi svěřuje. Donedávna jsme se ani nezdravili, teď si říkáme důvěrné věci. „Vezmi ji do kina,“ vyhrkla jsem.

„Hrají francouzskou komedii, uvidíš, jak se rozveselí.“ Pohlédl na mě s uznáním: „Páni, dobrej nápad.“ Po delší pomlce nabité rozpaky špitl: „A nechtěla bys jít s námi?“ Divže jsem se neskácela na chodník. Modlila jsem se, aby sehnal lístky.

Stály se na ně fronty. Sehnal je. Jeho máma se v kině válela smíchy, a když jsme šli po filmu do předsálí na džus, prohlásila: „Irenka je báječná holka. Skoro se divím, Luboši, že sis toho nevšiml dřív.

Ty jsi prostě stejný pařez jako všichni ostatní chlapi.“ Zčervenala jsem jako vlčí mák. Luboš koukal do země a něco huhlal. Oběma nám bylo hrozně trapně. A to se s námi táhlo. Kdykoli jsme se spolu dali do řeči, něco drhlo. Rudli jsme a koktali oba dva.

Raději jsme se jeden druhému opět vyhýbali, v tom jsme ostatně měli dlouholetou praxi.

Měsíc v úplňku

Osudným se nám stal maturitní večírek. Tehdy z nás spadla veškerá tíže obav spojených se zkouškou z dospělosti, cítili jsme se krásně bezstarostní a všem se nám chtělo tančit až do rána. To jsme také ve výletní restauraci na břehu rybníka uskutečnili.

Tancovala jsem s kdekým, mám pocit, že i se školníkem a naší třídní, ale Luboš jako by se přede mnou schovával. Až kolem třetí ráno, když do rybníka shlížel měsíc v úplňku, takový jako kdysi v mém snu, jsme se náhodou sešli venku na hrázi rybníka.

Celý život

Beze slov jsme se objali, když tu jsme uslyšeli šplouchnutí. Namol opilý spolužák Kudrna zahučel do vody, tak jsme ho raději svorně vytáhli. Když se vlekl jako postřelený sup k hospodě, Luboš s pohledem na něj poznamenal: „Dramata zvládáme skvěle.

Tak to by nám to manželství možná šlo, co myslíš?“ Vytřeštila jsem oči: „To má být jako žádost o ruku?“ Pokrčil rameny a poklekl: „Prstýnek nemám, kde bych na něj vzal prachy. Nevadí?“ Namítla jsem, že se skoro neznáme, oponoval, že se známe celý život.

Musela jsem se smát. Měl samozřejmě pravdu, a tak jsme se na konci prázdnin vzali a žijeme spolu spokojeně dodnes.

Irena (64), jižní Čechy

reklama
Související články
28.3.2024
S novým chytrým telefonem jsem to vůbec neuměla. Dvakrát jsem vyťukala špatné číslo. Místo švadleny to zvedl nějaký muž… Před dvěma lety jsem dostala nový moderní mobil. Jako žena nepolíbená moderními technologiemi jsem z toho nebyla moc nadšená. Vůbec jsem s ním neuměla pracovat. Jednou jsem dokonce popletla při přepisování kontaktu dvě čísla. Právě to mi ale přineslo štěstí v podobě nového mu
28.3.2024
V dlouholetém manželství jsem nebyla šťastná, ale manželovi jsem byla věrná, i když on byl přesvědčený o opaku. Lidé jsou různí, hodní, dobrotiví, ale také zákeřní a zlomyslní. A někteří také rádi druhým ubližují vymyšlenými zprávami. Někdy se ale stane, že pomluvy mají nakonec úplně opačný účinek. Já jsem se před několika lety stala terčem takových pomluv. Naštěstí to ale nakonec vyústilo v do
25.3.2024
Bylo nádherné jaro, všechno kvetlo, nad řekou tančily sluneční paprsky a já jsem byla nešťastně zamilovaná. Miloš totiž chodil s Vendulou. Maturita se blížila mílovými kroky, ale já jsem měla zároveň tolik řekněme mimoškolních starostí, až mi z toho praskala hlava. Jaro bylo v plném rozpuku, nad řekou tančily sluneční paprsky zasněný waltz, kvetlo kdeco, vzduch voněl jarem a všichni se z něho r
24.3.2024
Žila jsem v chatrném domečku s otcem opilcem a nespolehlivým přítelem. Sklouzli jsme do dluhů. Byla jsem zoufalá! Bylo mi líto souseda, protože měl za ženu nesympatickou hysterku. Ale ani já jsem se nemohla chlubit vzorným rodinným životem. Občas jsem se dívala z okna do sousední zahrady a v duchu jsem mu říkala: „Kamaráde, my jsme tomu ale dali na frak, oba.“ V té době si lidé v naší ulici dom
20.3.2024
Potkala jsem u řeky přízrak, do kterého jsem se překvapivě rychle zamilovala. Ale tomu se nelze divit, vždyť mi bylo sedmnáct. Jaro přišlo dřív, zahrady a louky kvetly jako o život, byla sobota, a tak jsem se vydala na romantickou procházku kolem řeky. Co kdyby mě tam potkala láska? A jak jsem se tak courala voňavou jarní trávou, najednou jsem vyjekla. Spatřila jsem fatu morgánu, rytíře na koni
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
DŮM A ZAHRADA
epochanacestach.cz
DŮM A ZAHRADA
Výstava Dům a zahrada, která se koná od 18. do 21. dubna 2024 na Výstavišti Diamant Expo v Lounech představí více než 300 prodejců okrasných rostlin, bylinek, keřů, zeleniny, cibulovin, zahradního nářadí, zahradní techniky, zahradního nábytku, hnojiv, postřiků, potravin, přírodních léčiv, ale i stavebního materiálů, topných systémů, tepelných čerpadel, fotovoltaiky, koupacích sudů, bazénů, saun a
Plněná vejce
nejsemsama.cz
Plněná vejce
Základním a tradičním symbolem Velikonoc jsou vajíčka. Váš sváteční stůl ozdobí a výborně chutnají třeba vejce plněná. Potřebujete: ✿ 5 vajec ✿ 50 g lučiny ✿ 1 lžíci majonézy ✿ 1 lžíce plnotučné hořčice ✿ 1 lžičku citronové šťávy ✿ sůl, bílý pepř ✿ špetku mleté sladké papriky ✿ hrst zelené petrželky nebo jiných bylinek 1. Vejce uvařte natvrdo, zchlaďte je a oloupejte.
Láska na konci sluchátka
skutecnepribehy.cz
Láska na konci sluchátka
S novým chytrým telefonem jsem to vůbec neuměla. Dvakrát jsem vyťukala špatné číslo. Místo švadleny to zvedl nějaký muž… Před dvěma lety jsem dostala nový moderní mobil. Jako žena nepolíbená moderními technologiemi jsem z toho nebyla moc nadšená. Vůbec jsem s ním neuměla pracovat. Jednou jsem dokonce popletla při přepisování kontaktu dvě čísla. Právě to mi
Zničí lásku Žilkové a Holomáče kladný vztah k hazardu?
nasehvezdy.cz
Zničí lásku Žilkové a Holomáče kladný vztah k hazardu?
Zdá se, že herečka Veronika Žilková (62), kterou známe například ze seriálu Sedm schodů k moci, má zase hlavu plnou starostí. Když totiž sundala růžové brýle, začaly jí na partnerovi, rockerovi Jose
Prokletý les sebevrahů na Smolné: Straší v něm duše mrtvých nešťastníků?
enigmaplus.cz
Prokletý les sebevrahů na Smolné: Straší v něm duše mrtvých nešťastníků?
Přibližně 20 kilometrů východně od Olomouce stojí zdánlivě obyčejný kopec Smolná, nazývaný dříve též Smolno. Říká se, že tato část Oderských vrchů je prokletá. Může na tom být něco pravdy?  
Nechte se okouzlit krásou orchidejí
epochalnisvet.cz
Nechte se okouzlit krásou orchidejí
Mezi nejčastěji prodávané patří orchideje rodu Phalaenopsis, Oncidium a Dendrobium. Aby se jim opravdu dařilo, musíte jim věnovat tu správnou péči.   Nejdůležitější je světlo Orchidejím se nejlépe daří na parapetech oken obrácených na jih. Roztáhněte i záclony a závěsy, nepoužívejte žaluzie. Pokud i přesto začnou zasychat poupata a žloutnout listy, mají světla málo. Větrejte
Velikonoce ve Francii: Jehněčí Gigot d’agneau
tisicereceptu.cz
Velikonoce ve Francii: Jehněčí Gigot d’agneau
Jehněčí maso nechybí na velikonočním stole ani ve Francii. Nejčastěji jde o Gigot d‘agneau (čti žigo daňó), pečená jehněčí stehna plněná česnekem. Potřebujete 200 ml kuřecího nebo zeleninového v
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Ponorka Triton na palubě zážitkové discovery jachty Scenic Eclipse
iluxus.cz
Ponorka Triton na palubě zážitkové discovery jachty Scenic Eclipse
V srdci nekonečných oceánů, kde tajemství a divy čekají na své odhalení, přichází Scenic Eclipse s novinkou, která překreslí mapu luxusního průzkumu podmořského světa. Triton 660/9 AVA, nejnovější pří
Tragédie na South Forku: Smrtící kilometry ostnatého drátu
epochaplus.cz
Tragédie na South Forku: Smrtící kilometry ostnatého drátu
Skupina mužů s krumpáči a lopatami neúnavně uvolňuje zanesený odtok pensylvánské přehrady South Fork na řece Little Conemaugh. Intenzivní deště ani po několika dnech neustávají. Další početná skupinka se snaží upustit vodu z přeplněné hráze vykopáním dalšího odtoku. Dílo ale nedokončí.   „Nechte toho! Přehrada už nevydrží, musíme pryč!“ křičí jeden z pracantů. Je 31.
Napadli britskou flotilu žabí muži?
historyplus.cz
Napadli britskou flotilu žabí muži?
Řekli mu, že na jeho lodi dojde za půl hodiny k výbuchu. Podrobnosti však ze zadržených Italů nedostane. Kapitán britského bitevníku Valiant je na vážkách. Nakonec vydá rozkaz evakuovat alespoň spodní paluby…   Druhá světová válka ve Středomoří zuří naplno. Italové doposud schytali od Britů několik ponižujících porážek a touží po pomstě. Zaměří se na egyptskou
Klíšťata v městských parcích jsou infikovaná víc než ta v přírodě
21stoleti.cz
Klíšťata v městských parcích jsou infikovaná víc než ta v přírodě
V každém krajském městě sbírali vědci klíšťata v parcích a zjišťovali, nakolik jsou pro člověka nebezpečná. Nyní vyhodnotili výsledky za loňskou sezonu a vyplynulo z nich, že klíšťata v městských parc