Domů     Z hluboké nenávisti se někdy vyklube láska
Z hluboké nenávisti se někdy vyklube láska
7 minut čtení

V noci se mi zdálo, že se za ním štrachám na vrchol skály s úmyslem vší silou do něj strčit, aby spadl do propasti. Příšerně mi lezl na nervy.

Vyrůstali jsme vedle sebe, naše vilky spolu sousedily. Mám v živé paměti, jak se do vedlejšího domku, několik let opuštěného, přistěhovali. Lubošovi bylo šest, stejně jako mně, a brečel.

Vylezl z bledě- modrého embéčka, v jedné ruce malý dětský kufřík, v druhé plyšového medvídka, svíral ho za tlapku, a po tváři se mu koulely slzy. Seděla jsem u plotu, koukala škvírami v plaňkách a bylo mi ho líto. Proč pláče? K pláči přece musí být sakra důvod.

Naposled jsem brečela, když jsem strkala zvědavou hlavu k dědovu úlu ve snaze monitorovat život včel. Skončilo to katastrofou. Od té doby se najisto vědělo, že nejsem alergická na bodavý hmyz, protože jinak bych tolik žihadel situovaných do obličeje nepřežila.

Nešťastné setkání

Ve školce mě nepoznávali, paní učitelka se zprvu domnívala, že jsem nějaká nová holčička, pocházející z Asie. Takové myšlenky se mi honily hlavou, když jsem pozorovala nové sousedy.

Dlouho jsem neváhala, prolezla dírou v plotě a blížila se ke klukovi, abych mu řekla, ať nebrečí, že je to tady prima místo k životu. Cukrárna je za rohem a koupaliště co- by kamenem dohodil. A jak tak k němu spokojeně cupitám, vyplázl na mě jazyk.

Zastavila jsem se v půli kroku. Blbečku, pomyslela jsem si. Naše první setkání bylo nešťastné, stejně jako naše vzájemné vztahy po mnoho dalších let.

Strčila jsem Luboše do pomyslného šuplíku s nálepkou náfukové, lumpové, mizerové, sobci a nesnesitelní ředitelé zeměkoule. Přitom jsem o něm věděla zoufale málo. Jen to, co jsem slyšela od našich, kteří s jeho maminkou, naší novou sousedkou, dobře vycházeli.

Tatínek si našel nějakou novou paní, a tak se odstěhovali z původního domova sem k nám. Záhadného tátu jsem tu nikdy neviděla, zato sem docházel vysoký opálený chlapík ve slušivých slunečních brýlích, naši mu tajně přezdívali švihák lázeňský.

Spolužáci

Doma mi vysvětlili, že je to nápadník Lubošovy maminky. Doprovázel Luboše v první den školní docházky, s maminkou se drželi za ruce, asi to byla vážná známost. To mi ale v hlavě neleželo, spíš mě trápila skutečnost, že jsme byli s Lubošem spolužáci.

Nechtěla jsem s ním chodit do třídy, ale nedalo se tomu nijak zabránit. Školní léta mi dala za pravdu: Luboš je nesnesitelný frajírek. Hluboce jsem jím pohrdala. Nebavili jsme se. Když se naše oči střetly, hořela v nich nenávist velikosti mrakodrapu.

Jednou, to jsme chodili do páté třídy, strčil do mé nejlepší kamarádky. Vjel do mě nepopsatelný vztek. „Co si o sobě myslíš?“ zasyčela jsem. Stáli jsme proti sobě, hleděli si do očí a třásli se zlostí. „Co si o sobě myslíš ty?“ zavrčel.

„Že jsi nejchytřejší na světě? Přitom jsi hloupá husa!“

Facka!

Dala jsem mu facku. Rozpřáhl ruku, že mi ji vrátí. „S holkama se perou jenom zbabělci,“ zaječela jsem. Kolem se shromaž­ďovali zvědavci, byl jich pořádný hlouček, a tak strčil ruku do kapsy a ucedil skrze zuby:

„Nestojíš mi ani za tu facku, ty chudinko.“ Válečná sekera byla konečně vykopána a její ostří se výhrůžně lesklo. Tu noc se mi zdálo, jak stojí na vrcholku hory a já se potichoučku nenápadně přibližuji, abych ho shodila dolů do propasti.

Nad námi visel zlověstný měsíc v úplňku, a když jsem se probudila, zjistila jsem, že mi kouká do okna i doopravdy a v pokoji je od něj světlo jako ve dne. Šli jsme si po krku ještě i ve třeťáku na gymplu, a to už jsme mohli mít špetku rozumu.

Jenomže jak on mi lezl na nervy! Byl sebevědomý, přesvědčený o tom, že je absolutně dokonalý. Nejradši bych ho s rozběhem kopla do zadku. Na školním plese se objevil jako elegantní suverén, kvádro jako z filmu, to se máma pěkně plácla přes kapsu. Ozdobil se zlatou sponou v kravatě a zrzavou kráskou ze čtvrťáku.

Spolykala prášky

Dělala jsem, že jeho triumf nevidím, že je pro mě nikdo, vzduch, ale nebyla to pravda. Žralo mě to. Týden nato se stalo cosi nečekaného. Švihák lázeňský, který dlouhé roky žil s Lubošovou mámou, si sbalil saky paky a zmizel.

Opuštěná paní spolykala nějaké prášky, nevědělo se přesně kolik, vyděšený Luboš nám v noci mlátil na dveře, měli jsme jako jedni z mála telefon. Křičel do sluchátka, že se bojí, že to máma nepřežije.

„Popadněte ji a choďte s ní, nenechte ji usnout,“ radili mu hoši ze záchranky, bylo to slyšet po celé naší chodbě. Bez dlouhého domlouvání jsem si hodila přes pyžamo svetr a běžela s Lubošem do jejich ložnice.

Vlekli jsme jeho napůl bezvládnou matku sem a tam po místnosti, než přijela sanita. Koukali jsme, jak koncová světla záchranky mizí ve tmě. Luboš řekl chvějícím se hlasem: „Hele, dík,“ a spěšně zmizel ve vile. Tehdy se něco mezi námi změnilo, jako když praskne ořechová skořápka.

Ale je smutná

Začali jsme se zdravit jako normální lidi, klopili jsme při tom oči v hrozných rozpacích. „Co máma?“ odvážila jsem se jednou, když jsem ho doběhla cestou ze školy. Nikdy jsme spolu ani do školy, ani ze školy nechodili, tohle bylo poprvé.

„Lepší,“ řekl s povzdechem. „Ale je smutná. Nechápu, proč se trápí kvůli takovému… Neměl jsem ho rád,“ dodal. Panebože, došlo mi, on se mi svěřuje. Donedávna jsme se ani nezdravili, teď si říkáme důvěrné věci. „Vezmi ji do kina,“ vyhrkla jsem.

„Hrají francouzskou komedii, uvidíš, jak se rozveselí.“ Pohlédl na mě s uznáním: „Páni, dobrej nápad.“ Po delší pomlce nabité rozpaky špitl: „A nechtěla bys jít s námi?“ Divže jsem se neskácela na chodník. Modlila jsem se, aby sehnal lístky.

Stály se na ně fronty. Sehnal je. Jeho máma se v kině válela smíchy, a když jsme šli po filmu do předsálí na džus, prohlásila: „Irenka je báječná holka. Skoro se divím, Luboši, že sis toho nevšiml dřív.

Ty jsi prostě stejný pařez jako všichni ostatní chlapi.“ Zčervenala jsem jako vlčí mák. Luboš koukal do země a něco huhlal. Oběma nám bylo hrozně trapně. A to se s námi táhlo. Kdykoli jsme se spolu dali do řeči, něco drhlo. Rudli jsme a koktali oba dva.

Raději jsme se jeden druhému opět vyhýbali, v tom jsme ostatně měli dlouholetou praxi.

Měsíc v úplňku

Osudným se nám stal maturitní večírek. Tehdy z nás spadla veškerá tíže obav spojených se zkouškou z dospělosti, cítili jsme se krásně bezstarostní a všem se nám chtělo tančit až do rána. To jsme také ve výletní restauraci na břehu rybníka uskutečnili.

Tancovala jsem s kdekým, mám pocit, že i se školníkem a naší třídní, ale Luboš jako by se přede mnou schovával. Až kolem třetí ráno, když do rybníka shlížel měsíc v úplňku, takový jako kdysi v mém snu, jsme se náhodou sešli venku na hrázi rybníka.

Celý život

Beze slov jsme se objali, když tu jsme uslyšeli šplouchnutí. Namol opilý spolužák Kudrna zahučel do vody, tak jsme ho raději svorně vytáhli. Když se vlekl jako postřelený sup k hospodě, Luboš s pohledem na něj poznamenal: „Dramata zvládáme skvěle.

Tak to by nám to manželství možná šlo, co myslíš?“ Vytřeštila jsem oči: „To má být jako žádost o ruku?“ Pokrčil rameny a poklekl: „Prstýnek nemám, kde bych na něj vzal prachy. Nevadí?“ Namítla jsem, že se skoro neznáme, oponoval, že se známe celý život.

Musela jsem se smát. Měl samozřejmě pravdu, a tak jsme se na konci prázdnin vzali a žijeme spolu spokojeně dodnes.

Irena (64), jižní Čechy

Související články
5 minut čtení
Kamarádky mě kritizovaly, že jsem moc náročná a vybíravá. Rodiče zase, že jsem je zklamala. Začala jsem o sobě pochybovat. Nemají všichni nakonec pravdu? Něco na těch všech tvrzeních bylo. Měla jsem na všechny vysoké nároky! Nemínila jsem snižovat laťku a vyžadovala jsem po všech slušné jednání a pravdomluvnost. Přece jsem toho od nich nechtěla až tak moc! Odsuzovali mě neprávem Stejné ná
3 minuty čtení
Mužům jsem se dlouho vyhýbala, protože dvě zklamání mi stačila. Se zradou v lásce jsem se smířila až po mnoha letech! Ten, kdo mě poznal po třicítce, si mohl myslet, že jsem nespolečenská samotářka, která se mužů bojí. Nikdo mě totiž nikdy neviděl v žádném vztahu a na pokusy kolegů v práci jsem reagovala zásadně odmítavě. Proč? Před lety mě totiž potkala tvrdá zkušenost v lásce, ze které jse
5 minut čtení
Dovolená u moře mě nikdy moc nelákala. Ale když mi lékař kvůli zdravotním problémům doporučil pobyt u moře, nemohla jsem se tomu vyhnout. Rozhodla jsem se vyrazit k moři na začátku září, abych si opravdu odpočinula a nemusela se potýkat s turisty a prodavači na pláži. Musím přiznat, že jsem si vybrala ideální dobu. V malém penzionu, kde jsem se ubytovala, bylo jen pár lidí a na hřišti si hrála
3 minuty čtení
Ač jsem se toužila od útlého mládí vdát, nepovedlo se to. Viktor, moje životní láska, mě opustil. Myslela jsem, že už ho neuvidím. Nevdala jsem se, zůstala jsem sama. Mou životní láskou byl Viktor, ale nevyšlo to. Seznámili jsme se, když nám bylo stěží osmnáct. Škoda, možná kdyby nás dal osud dohromady později, mohlo to klapnout. Takhle jsme se po třech letech rozešli. Viktor si připadal příliš
4 minuty čtení
První lásky míváme v sobě celý život. Většinou nás ani nenapadne se k nim vracet, naopak se tomu vyhýbáme. Co kdyby přišlo zklamání? Milovala jsem ho celou svojí mladou duší. A nemohla na něho zapomenout. Naše setkání bylo docela neromantické. Jela jsem na kole kolem potoka v našem městečku a tu jsem zakolísala, najela na kámen a už ležela na zemi. Můj zachránce Nepěkně jsem si odřela lok
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jurkovičova křížová cesta: Nesmrtelná památka velkého umělce
epochanacestach.cz
Jurkovičova křížová cesta: Nesmrtelná památka velkého umělce
Jméno architekta Dušana Jurkoviče bylo vždy nejen zárukou kvality, ale také symbolem umělecké originality, vycházející z lidových tradic. To vše umělec dokázal i na jednom z nejposvátnějších míst na našem území. Mariánské poutní místo v Hostýnských vrších má tradici už od dob středověku. Hora Hostýn má dva vrcholy a na jižním, o něco nižším, byl v polovině 18. století
Umělá inteligence pomáhá odborníkům přečíst antické svitky spálené na uhel při výbuchu Vesuvu
21stoleti.cz
Umělá inteligence pomáhá odborníkům přečíst antické svitky spálené na uhel při výbuchu Vesuvu
Stovky svitků shořely v knihovně římského domu v Herkulaneu, městě na západním pobřeží Itálie, které lehlo spolu s Pompejemi popelem při erupci Vesuvu v roce 79. Tři z nich jsou uloženy v Bodleyově kn
6 zločinů v režii Lucemburků: Intriky, vydírání, zrady, & masakry nevinných
historyplus.cz
6 zločinů v režii Lucemburků: Intriky, vydírání, zrady, & masakry nevinných
Ani ne rok vydržel dostát svým slibům Jan Lucemburský. Poté, co se stal českým králem, vydal roku 1311 tzv. inaugurační diplomy, v nichž se mimo jiné zaručil, že zemské úřady bude obsazovat výhradně Čechy. O rok později už je všechno jinak. Že nedodržel svůj slib? V porovnání s tím, co později napáchají jeho dědicové, jen
Koloniální dědictví ve „Velkém jablku“
rezidenceonline.cz
Koloniální dědictví ve „Velkém jablku“
Ikonický domov někdejší americké televizní legendy, zaujímající téměř tisícovku čtverečních metrů obytného prostoru, představuje vyváženou kombinaci historického kontextu s nadčasovou elegancí a moderním komfortem. Sídlo bylo v majetku Johnnyho Carsona, známého jako „Král noční show“, který v letech 1962–1992 vedl NBC’s The Tonight Show. Ve své době byl jednou z nejoblíbenějších televizních osobností ve Spojených
Žádný krasavec, ale jen můj
skutecnepribehy.cz
Žádný krasavec, ale jen můj
Je hezká a chytrá. Ale taky dost namyšlená. Myslí si, že jí musí patřit všechno, nač si ukáže. Tentokrát se ale zmýlila. Já se s ní dělit nehodlám! Udělala si ze mě svoji důvěrnici. Pořád se mi s něčím svěřuje a vylévá si srdce. Je to tím, že všichni ostatní zaměstnanci se jí trochu bojí.
Hlívový guláš
tisicereceptu.cz
Hlívový guláš
Dokonalý vegetariánský, ale i veganský pokrm, který i lehce připomene chuť masa. Suroviny na 1 porci 125 g hlívy ústřičné pepř 1 krajíc (50 g) žitného chleba 1 str. česneku špetka soli 1 ml
Tajemná spisovatelka Pearl Curranová: Diktoval jí romány duch?
epochalnisvet.cz
Tajemná spisovatelka Pearl Curranová: Diktoval jí romány duch?
Před zamyšlenou Pearl Curranovou leží právě dopsaný román Telka. Obsahově ani stylisticky není nijak zvlášť výjimečný. Pozornost si přesto zaslouží. Ačkoli ho Curranová napíše, ona sama tvrdí, že není jeho autorkou. Jak to? Slova jí měl nadiktovat duch. Komu měl patřit a jak s ním mladá Američanka navázala spojení?   Na stole leží deska,
Zimní depresi pošlete k šípku!
nejsemsama.cz
Zimní depresi pošlete k šípku!
Dlouhé období s minimem slunečního svitu dokáže na naši psychiku působit neblaze. Jak si pomoci k lepší náladě? Nejhorší už máme za sebou – dny se od Nového roku zase postupně prodlužují, ale čeká nás ještě ošemetný únor. Ač je nejkratším měsícem v roce, leckomu se může zdát k nepřežití. Co vám pomůže udržet pozitivní myšlení? Hýbejte se
Za co vyfasuje slavný pěvec Grossi domácí vězení?
epochaplus.cz
Za co vyfasuje slavný pěvec Grossi domácí vězení?
Píše se 29. května 1697 a slavný barokní zpěvák Giovanni Francesco Grossi (1653–1697) usedá do kočáru. Za sebou nechává romantické uličky italské Bologne, města vyhlášeného svou vzdělaností. Míří 60kilometrovou štrekou vstříc neméně malebné Ferraře. V proslavené Duomo di San Giorgio, tedy Katedrále svatého Jiří, si ale nikdy nezazpívá. Ba co hůř, do Ferrary ani nedorazí.
Hvězdou J Balvin spojil své jméno se značkou G-Shock
iluxus.cz
Hvězdou J Balvin spojil své jméno se značkou G-Shock
„Styl hodinek G-Shock, který je odolný a odvážný, vždy rezonoval s mou životní cestou,“ nechal se slyšet J Balvin během odhalení nové speciální edice hodinek G-Shock, které navrhl. „Chtěl jsem vytvoři
Astronauti mají společnost: Co létá kolem Měsíce?
enigmaplus.cz
Astronauti mají společnost: Co létá kolem Měsíce?
„Co to bylo? Co to ksakru bylo? To je vše, co chci vědět!" křičí rozrušený americký astronaut Edwin „Buzz“ Aldrin (*1930). Je 21. července 1969 a první muži ze Země se procházejí po povrchu Měsíce. Př
Těhotenské nevolnosti Branišové?
nasehvezdy.cz
Těhotenské nevolnosti Branišové?
Moderátorka nováckého pořadu Život ve hvězdách se s Jaromírem Jágrem (52) možná už brzy dostane na metu, které žádná jiná partnerka hokejové legendy nedosáhla. Proslýchá se, že Dominika Branišová