Domů     Z hluboké nenávisti se někdy vyklube láska
Z hluboké nenávisti se někdy vyklube láska

V noci se mi zdálo, že se za ním štrachám na vrchol skály s úmyslem vší silou do něj strčit, aby spadl do propasti. Příšerně mi lezl na nervy.

Vyrůstali jsme vedle sebe, naše vilky spolu sousedily. Mám v živé paměti, jak se do vedlejšího domku, několik let opuštěného, přistěhovali. Lubošovi bylo šest, stejně jako mně, a brečel.

Vylezl z bledě- modrého embéčka, v jedné ruce malý dětský kufřík, v druhé plyšového medvídka, svíral ho za tlapku, a po tváři se mu koulely slzy. Seděla jsem u plotu, koukala škvírami v plaňkách a bylo mi ho líto. Proč pláče? K pláči přece musí být sakra důvod.

Naposled jsem brečela, když jsem strkala zvědavou hlavu k dědovu úlu ve snaze monitorovat život včel. Skončilo to katastrofou. Od té doby se najisto vědělo, že nejsem alergická na bodavý hmyz, protože jinak bych tolik žihadel situovaných do obličeje nepřežila.

Nešťastné setkání

Ve školce mě nepoznávali, paní učitelka se zprvu domnívala, že jsem nějaká nová holčička, pocházející z Asie. Takové myšlenky se mi honily hlavou, když jsem pozorovala nové sousedy.

Dlouho jsem neváhala, prolezla dírou v plotě a blížila se ke klukovi, abych mu řekla, ať nebrečí, že je to tady prima místo k životu. Cukrárna je za rohem a koupaliště co- by kamenem dohodil. A jak tak k němu spokojeně cupitám, vyplázl na mě jazyk.

Zastavila jsem se v půli kroku. Blbečku, pomyslela jsem si. Naše první setkání bylo nešťastné, stejně jako naše vzájemné vztahy po mnoho dalších let.

Strčila jsem Luboše do pomyslného šuplíku s nálepkou náfukové, lumpové, mizerové, sobci a nesnesitelní ředitelé zeměkoule. Přitom jsem o něm věděla zoufale málo. Jen to, co jsem slyšela od našich, kteří s jeho maminkou, naší novou sousedkou, dobře vycházeli.

Tatínek si našel nějakou novou paní, a tak se odstěhovali z původního domova sem k nám. Záhadného tátu jsem tu nikdy neviděla, zato sem docházel vysoký opálený chlapík ve slušivých slunečních brýlích, naši mu tajně přezdívali švihák lázeňský.

Spolužáci

Doma mi vysvětlili, že je to nápadník Lubošovy maminky. Doprovázel Luboše v první den školní docházky, s maminkou se drželi za ruce, asi to byla vážná známost. To mi ale v hlavě neleželo, spíš mě trápila skutečnost, že jsme byli s Lubošem spolužáci.

Nechtěla jsem s ním chodit do třídy, ale nedalo se tomu nijak zabránit. Školní léta mi dala za pravdu: Luboš je nesnesitelný frajírek. Hluboce jsem jím pohrdala. Nebavili jsme se. Když se naše oči střetly, hořela v nich nenávist velikosti mrakodrapu.

Jednou, to jsme chodili do páté třídy, strčil do mé nejlepší kamarádky. Vjel do mě nepopsatelný vztek. „Co si o sobě myslíš?“ zasyčela jsem. Stáli jsme proti sobě, hleděli si do očí a třásli se zlostí. „Co si o sobě myslíš ty?“ zavrčel.

„Že jsi nejchytřejší na světě? Přitom jsi hloupá husa!“

Facka!

Dala jsem mu facku. Rozpřáhl ruku, že mi ji vrátí. „S holkama se perou jenom zbabělci,“ zaječela jsem. Kolem se shromaž­ďovali zvědavci, byl jich pořádný hlouček, a tak strčil ruku do kapsy a ucedil skrze zuby:

„Nestojíš mi ani za tu facku, ty chudinko.“ Válečná sekera byla konečně vykopána a její ostří se výhrůžně lesklo. Tu noc se mi zdálo, jak stojí na vrcholku hory a já se potichoučku nenápadně přibližuji, abych ho shodila dolů do propasti.

Nad námi visel zlověstný měsíc v úplňku, a když jsem se probudila, zjistila jsem, že mi kouká do okna i doopravdy a v pokoji je od něj světlo jako ve dne. Šli jsme si po krku ještě i ve třeťáku na gymplu, a to už jsme mohli mít špetku rozumu.

Jenomže jak on mi lezl na nervy! Byl sebevědomý, přesvědčený o tom, že je absolutně dokonalý. Nejradši bych ho s rozběhem kopla do zadku. Na školním plese se objevil jako elegantní suverén, kvádro jako z filmu, to se máma pěkně plácla přes kapsu. Ozdobil se zlatou sponou v kravatě a zrzavou kráskou ze čtvrťáku.

Spolykala prášky

Dělala jsem, že jeho triumf nevidím, že je pro mě nikdo, vzduch, ale nebyla to pravda. Žralo mě to. Týden nato se stalo cosi nečekaného. Švihák lázeňský, který dlouhé roky žil s Lubošovou mámou, si sbalil saky paky a zmizel.

Opuštěná paní spolykala nějaké prášky, nevědělo se přesně kolik, vyděšený Luboš nám v noci mlátil na dveře, měli jsme jako jedni z mála telefon. Křičel do sluchátka, že se bojí, že to máma nepřežije.

„Popadněte ji a choďte s ní, nenechte ji usnout,“ radili mu hoši ze záchranky, bylo to slyšet po celé naší chodbě. Bez dlouhého domlouvání jsem si hodila přes pyžamo svetr a běžela s Lubošem do jejich ložnice.

Vlekli jsme jeho napůl bezvládnou matku sem a tam po místnosti, než přijela sanita. Koukali jsme, jak koncová světla záchranky mizí ve tmě. Luboš řekl chvějícím se hlasem: „Hele, dík,“ a spěšně zmizel ve vile. Tehdy se něco mezi námi změnilo, jako když praskne ořechová skořápka.

Ale je smutná

Začali jsme se zdravit jako normální lidi, klopili jsme při tom oči v hrozných rozpacích. „Co máma?“ odvážila jsem se jednou, když jsem ho doběhla cestou ze školy. Nikdy jsme spolu ani do školy, ani ze školy nechodili, tohle bylo poprvé.

„Lepší,“ řekl s povzdechem. „Ale je smutná. Nechápu, proč se trápí kvůli takovému… Neměl jsem ho rád,“ dodal. Panebože, došlo mi, on se mi svěřuje. Donedávna jsme se ani nezdravili, teď si říkáme důvěrné věci. „Vezmi ji do kina,“ vyhrkla jsem.

„Hrají francouzskou komedii, uvidíš, jak se rozveselí.“ Pohlédl na mě s uznáním: „Páni, dobrej nápad.“ Po delší pomlce nabité rozpaky špitl: „A nechtěla bys jít s námi?“ Divže jsem se neskácela na chodník. Modlila jsem se, aby sehnal lístky.

Stály se na ně fronty. Sehnal je. Jeho máma se v kině válela smíchy, a když jsme šli po filmu do předsálí na džus, prohlásila: „Irenka je báječná holka. Skoro se divím, Luboši, že sis toho nevšiml dřív.

Ty jsi prostě stejný pařez jako všichni ostatní chlapi.“ Zčervenala jsem jako vlčí mák. Luboš koukal do země a něco huhlal. Oběma nám bylo hrozně trapně. A to se s námi táhlo. Kdykoli jsme se spolu dali do řeči, něco drhlo. Rudli jsme a koktali oba dva.

Raději jsme se jeden druhému opět vyhýbali, v tom jsme ostatně měli dlouholetou praxi.

Měsíc v úplňku

Osudným se nám stal maturitní večírek. Tehdy z nás spadla veškerá tíže obav spojených se zkouškou z dospělosti, cítili jsme se krásně bezstarostní a všem se nám chtělo tančit až do rána. To jsme také ve výletní restauraci na břehu rybníka uskutečnili.

Tancovala jsem s kdekým, mám pocit, že i se školníkem a naší třídní, ale Luboš jako by se přede mnou schovával. Až kolem třetí ráno, když do rybníka shlížel měsíc v úplňku, takový jako kdysi v mém snu, jsme se náhodou sešli venku na hrázi rybníka.

Celý život

Beze slov jsme se objali, když tu jsme uslyšeli šplouchnutí. Namol opilý spolužák Kudrna zahučel do vody, tak jsme ho raději svorně vytáhli. Když se vlekl jako postřelený sup k hospodě, Luboš s pohledem na něj poznamenal: „Dramata zvládáme skvěle.

Tak to by nám to manželství možná šlo, co myslíš?“ Vytřeštila jsem oči: „To má být jako žádost o ruku?“ Pokrčil rameny a poklekl: „Prstýnek nemám, kde bych na něj vzal prachy. Nevadí?“ Namítla jsem, že se skoro neznáme, oponoval, že se známe celý život.

Musela jsem se smát. Měl samozřejmě pravdu, a tak jsme se na konci prázdnin vzali a žijeme spolu spokojeně dodnes.

Irena (64), jižní Čechy

reklama
Související články
3.6.2023
Seznámili jsme se na diskotéce. Tehdy mi každý prorokoval, že nám vztah nevydrží, protože je Pavel mladší, my se ale navzdory tomu vzali. Narodily se nám tři děti. Oba jsme chodili do práce a doma jsme měli středně velké hospodářství. A když jsme měli chvilku, rádi jsme ji strávili třeba na horách. Všichni podváděli? Vlastně mi nic nescházelo. Jen můj život pomalu zapadal do stereotypu. S
2.6.2023
Než jsme k sobě s mým současným partnerem našli cestu, trvalo to řadu let. Ale vyplatilo se nám počkat si. Když jsem Aleše poprvé spatřila po příchodu do kanceláře, netušila jsem, že jednou, za pár let, budeme žít v jednom bytě, na jedné adrese a s vidinou společné budoucnosti. Přátelsky se na mě usmíval a hned se mi líbil. Dlouho se pak nic nedělo, každému z nás ubíhal život vlastním směrem. P
26.5.2023
Prodavačkou jsem chtěla být už jako malá. Ovšem neměla jsem ani tušení, že mi má vysněná profese přinese i životní štěstí. Když jsem po škole dostala první místo v obchodě s textilem, byla jsem z toho v sedmém nebi. Ochotně jsem pomáhala lidem s výběrem oděvů a s velkým nadšením pro ně v našem krámku hledala ty nejvhodnější doplňky, jako kloboučky, rukavičky či kravaty. A právě jedna taková kra
22.5.2023
Prožili jsme spolu spoustu krásných roků, které se nedaly jen tak zahodit. Naštěstí si to včas uvědomil i můj manžel Jakub. Byla jsem přesvědčená o tom, že jsme šťastní a že je všechno v pořádku. Žili jsme s Jakubem už mnoho let ve spokojeném manželství. Netrápily nás žádné problémy. Nehádali jsme se. Byli jsme spokojení, zajištění. Alespoň já jsem si to tedy myslela. Vůbec jsem netušila, co bu
16.5.2023
Měla jsem jasnou představu o tom, jak by se lidé k sobě měli chovat, jaké podrazy by si neměli dělat. Pak jsem potkala Libora a všechno bylo jinak. S Monikou jsme se znaly od základní školy. Trávily jsme spolu volné chvíle, drbaly jsme kluky, kteří se nám líbili i nás trápili, a také jsme pomlouvaly holky, které nás štvaly. Chodily jsme spolu i na gympl. Měly jsme společné zájmy, takže nebylo d
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
POHÁDKA O JEZERNÍ KRÁLOVNĚ A VODNÍKU TUTÍNKOVI.
epochanacestach.cz
POHÁDKA O JEZERNÍ KRÁLOVNĚ A VODNÍKU TUTÍNKOVI.
Srdečně Vás zveme na veselou pohádku O Jezerní královně a vodníku Tutínkovi, která se odehraje v předsálí, zahradách v barokních Grottách ploskovického zámku. Barunka a princ Jan se mají tajně už dlouho rádi, ale Barunka je jen chudá schovanka. Pan král o jejich lásce neví a pozval na zámek bohatou, ale rozmazlenou nevěstu – princeznu Veronu.
Pověsti hradu Valečov
enigmaplus.cz
Pověsti hradu Valečov
Lidé na skalním hradě Valečov na pokraji Českého ráje využívali jak skalní prostory či pukliny hradu, tak kombinace zděné zástavby a dřevěných přístřešků. V pískovci byly vybudovány i sklepy, zásobárn
Daně ve starověku: Prodražil se rozvod i pohřeb
epochaplus.cz
Daně ve starověku: Prodražil se rozvod i pohřeb
Zvyšování daní, rostoucí inflace, zkrátka ekonomika je dnes ožehavé téma. Na přetřes ale přicházelo už od starověku – dokonce i ve 3. tisíciletí před naším letopočtem. Zřejmě k historicky první zaz
Fusilli s kuřecím prsíčkem
tisicereceptu.cz
Fusilli s kuřecím prsíčkem
Zdravý a lehký těstovinový pokrm rozhodně existuje. Vyzkoušejte fusilli s orestovaným prsíčkem. Suroviny 2 kuřecí prsíčka 1/2 nadrcené sušené chilli papričky (lze vynechat) 2 stroužky česneku
Voda nad zlato i ve střední Evropě
21stoleti.cz
Voda nad zlato i ve střední Evropě
Bez vody by to nešlo, tedy, alespoň co se týče pozemského života. Vodní koloběh je přitom na naší planetě jemně vyladěn a jakýkoliv zásah do něj může způsobit problém. Jenže probíhající klimatické změ
Certina zahalila své DS Action Diver do černé barvy
iluxus.cz
Certina zahalila své DS Action Diver do černé barvy
Hodinky DS Action Diver od značky Certina se vynořují z temných hlubin oceánu a jsou nyní k dostání v černém provedení. Jako pravé potápěčské hodinky mají voděodolnost 300 metrů a jsou ideálně vybaven
Prsten z Atlantidy: Jediný pozůstatek bájné civilizace?
epochalnisvet.cz
Prsten z Atlantidy: Jediný pozůstatek bájné civilizace?
V roce 1860 objeví francouzský egyptolog Marquis d’Agrain v Údolí králů v Egyptě záhadný prsten, který do této kultury vůbec nezapadá. Podle legendy jej tam zanechal kněz z legendární Atlantidy. Jasno
Ženský křik mě paralyzoval
skutecnepribehy.cz
Ženský křik mě paralyzoval
Během studií jsem bydlela s kamarádkou v pronájmu. Když jsem tam jednou zůstala sama, zažila jsem něco, na co bych ráda zapomněla. Společně s kamarádkou Mirkou jsem bydlela v pronajatém bytě. V poklidu jsme tam žily asi dva roky. Majitelem bytu byl starší pán, kterého bych v klidu nazvala podivínem. Za tu dobu, co nám byt pronajímal, s námi prohodil sotva pět
Po svatbě s ním Rolins netouží
nasehvezdy.cz
Po svatbě s ním Rolins netouží
Rok a půl je zpěvačka Dara Rolins (50) šťastná po boku fotbalisty Pavla Nedvěda (50), otázky na svatbu jí už ale nejspíš lezou krkem. Nedávno se totiž nechala slyšet, že po svatbě s fotbalovou lege
Přijde Lucie Polišenská o chlapa?
nasehvezdy.cz
Přijde Lucie Polišenská o chlapa?
Vdala se! Ale odmítá ukázat manžela. Lucie Polišenská (37) , o níž se ještě donedávna psalo, že je sama jako kůl v plotě, je pěkná tajnůstkářka. Hvězda seriálu ZOO se v tichosti provdala, a navíc
Exkluzivní kreativita arabské estetiky
rezidenceonline.cz
Exkluzivní kreativita arabské estetiky
Nádherný byt s desítkou rozmanitých luxusních pokojů představuje esenci dokonalého souznění orientální atmosféry se soudobou precizností, tak typickou pro nábytek a doplňky společnosti Covet House, je
Kapr pečený v alobalu
tisicereceptu.cz
Kapr pečený v alobalu
Zkuste si rybu tentokrát upéct v alobalu. Příprava je sice trochu náročnější, ale výsledek vás potěší a na obal ze strouhanky si nejspíš ani nevzpomenete. Ingredience 4 porce kapra 100 g másla