Domů     Kvůli mé nevěře si sáhl na život
Kvůli mé nevěře si sáhl na život
5 minut čtení

Léta jsem žila v manželství plném podezírání, obav z výčitek a nejistoty. Můj muž se ukázal jako parádní žárlivec. Chtěla jsem mu to vrátit.

Nevím, jestli jsem snad příliš krásná… To určitě ne. Jsem normální ženská, která o sebe dbá, ráda se hezky obléká, a když ji nějaký příjemný muž osloví, nezareaguje nadutě nebo pohoršeně. Prostě se ráda líbím, proč bych to nepřiznala.

Měla jsem za zcela přirozené, že i po svatbě budu moci zrakem spočinout na chlapovi aniž bych se musela třást strachy v obavách co tomu proboha řekne můj muž.

Stačilo pár slov

Jenomže, k mému velkému zklamání, se ukázalo, že můj Petr zřejmě svatbou došel k názoru, že má na mě vlastnické právo, a to do té míry, že zrak cizího muže na mém pozadí je málem důvod k vraždě nás obou.

Dokud jsme měli malé děti, ještě to s jeho žárlivostí nebylo tak zlé. Možná si myslel, že naše ratolesti jsou dostatečnou zárukou toho, že žádného chlapa ani nenapadne, aby po mně pokukoval.

To ovšem jednoho dne skončilo, když za mnou a za dětmi přišel manžel na dětské hřiště a zastihl mě v družném hovoru s panem Vodičkou, fešáckým dědečkem Emy, která chodila s Ivetkou a Ládíkem do stejné školky.

Ani jsem Petra neviděla přicházet, jak mě vyprávění toho pána zaujalo. „Zdravím,“ zahučel můj muž. „Jdeme domů, ne? Mám hlad,“ řekl mi ostře. Chvíli jsem na něj koukala, říkám si co se děje…

„To je dědeček Emy, říká, že chodí s malou také na plavání, prý je to pro děti ohromně zdravé,“ spustila jsem zvesela. „Dobře, tak jdeme,“ řekl znovu. O dědečka Emy ani nezavadil pohledem. A nemluvil po tomhle setkání zhruba týden. Neptala jsem se proč, říkala jsem si – není důvod, tak co.

Výbuch zuřivosti

Ale Petr začal být stále častěji nabroušený kvůli každému slovu, které jsem s jakýmkoli mužem prohodila. Trvalo to snad dva roky. Nikdy nepřiznal, že prachsprostě žárlí.

Jednou to v něm ovšem zcela nekontrolovatelně vybuchlo, když jsme byli na oslavě narozenin jeho kolegy z práce a já jsem se tam trošku opila a, přiznávám, ten veselý rozhovor, který jsem vedla s Mirkem, mohl vypadat jako ženská koketerie.

Mirek je vyhlášený sukničkář, to jsem věděla. Cožpak o to, já jeho pokusy ustála, ale Petr ne. Ze žárlivosti se nejdřív opil, pak pozvracel, a když jsem ho dotáhla domů, popadl židli a roztřískal ji o stůl.

Do toho řval tak, že na nás sousedi zavolali městskou policii. Ještěže byly děti u babičky.

Naše dohoda

Druhý den měl kocovinu a já se do něj pustila za to, jak mě ne­oprávněně podezírá. A prohlásila jsem, že ještě jednou udělá scénu a začnu si s prvním chlapem, kterého potkám, aby měl konečně důvod žárlit.

Tvářil se provinile, styděl se, že udělal ostudu na celý barák, takže k mému úžasu pravil: „Omlouvám se. Už nebudu žárlit.

Pokud selžu, potrestej mě skutečnou nevěrou, nic jiného si nezasloužím!“ Koukala jsem jako blázen, ale zároveň se těšila, že se naše manželství změní k lepšímu, takže jsem řekla:

„Nebudeš mít důvod žárlit, chci, abychom byli šťastni!“ Oba jsme věděli, že jsme tím uzavřeli nepsanou dohodu. Jenomže za pár dní jsme malovali.

Prokletá krabice

A v tom přerovnávání věcí najednou spadla z posledního regálu vestavěné skříně krabice s dopisy, které jsem psala kdysi dávno jednomu chlapci na vojnu.

Byla jsem zrovna se smetím, a když jsem vyšla schody, slyším jen rány, které Petr rozdával nábytku v hysterickém záchvatu. A bylo vymalováno. Odešla jsem ještě ten večer, děti byly opět u mých rodičů.

Zavolala jsem Mirkovi a ten mě v mé těžké chvilce vášnivě uklidňoval až do rána. Vrátila jsem se dopoledne, cestou koupila rohlíky a další potraviny, abych nešla s prázdnou, a snad jsem měla dojem, že to mé selhání musím nějak napravit…

Petr seděl v kuchyni, láhev rumu, který jsem měla na cukroví, vypitou, hlavu na stole. Tvářila jsem se jakoby nic. Nebo jsem se o to alespoň snažila. Podíval se na mě skelným pohledem.

Začala jsem chystat snídani ani jsem nepostřehla, že Petr se vypravil do obýváku.

Když jsem ho šla asi za čtvrt hodiny vyzvat, aby se šel se mnou nasnídat, viděla jsem, že leží na sedačce obličejem do polštáře, nereaguje a hlavně má vedle sebe na stolku tubu prášků na spaní. Prázdnou. Jednala jsem rychle. Kýbl, láhev mléka, prst do krku.

Moudrý lékař

Paní na telefonu záchranné služby říkala, že to dělám v podstatě správně. Ale posílá své muže, budou tu hned. Petra odvezli do Bohnic s přestupem v nemocnici. Chodila jsem ho navštěvovat, byl tam měsíc, pak ještě chodil za psychiatrem ambulantně.

I já jsem tam musela začít chodit, protože doktor nenechal nic náhodě, byl to poctivý starý lékař. Mluvil o tom, že jsme svým kvalitním vzájemným vztahem povinováni svým dětem.

Oba jsme přiznali své viny a chyby, oba jsme se káli, nastoupili jsme novou, lepší cestu. Ta trvá dodnes, naše manželství se drží všech přikázání, které jsme od doktora dostali.

Neříkám, že se nepodívám na chlapa, ale když můj pohled zkontroluje Petrův zrak, vidím v něm klid. A to je podstatné.

Jarmila (62), Praha

Související články
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
3 minuty čtení
Byla to láska na celý život. Doufali jsme, že spolu zestárneme, že neexistuje nic, co by tomu zabránilo, co by nás rozeštvalo. Když jsme si s Ondrou v šestnácti letech přísahali, že nás nic nerozdělí, oba jsme tomu věřili. „Ani smrt,“ vyrazil ze sebe a já po něm automaticky opakovala, že ani smrt, ač jsem si v duchu říkala, že to je asi nesmysl, neboť zubatá rozdělí vždycky všechno. Ale byli js
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé