Byla jsem stále jen nespokojená, mrzutá a ukřivděná. Potom jsem spadla ze schodů a myslela si, že bude všechno ještě horší. Dokud jsem chodila do práce, stěžovala jsem si jen na nedostatek času. Neuplynul den, kdy bych někomu neřekla, jak moc se těším do důchodu. Ale byla to pravda. Datum mého odchodu na zasloužený odpočinek jsem měla vyvěšený na dveřích ledničky a každý den ho kontrolovala.

Spěchala jsem příliš a jela neopatrně, navzdory nepřízni počasí. Dostala jsem smyk a jen zázrakem unikla smrti. Ten den se to sešlo. Od rána jsem měla skluz a stále více a více jsem se propadala do děsivého zpoždění. Dítě jsem ale musela ze školky vyzvednout včas. Vychovatelky byly na pozdní příchody rodičů háklivé a velmi nepříjemné. Jednu z pracovních schůzek jsem musela odvolat, a i tak jsem

Když se dostal můj bratr do finančních potíží, rozhodl se k nebezpečnému kroku. Na litování už ale bylo pozdě. Nedávno to bylo už patnáct let ode dne, kdy jsem přišla o Vláďu, svého jediného sourozence. Oficiální příčinou smrti mého staršího bratra bylo to, že ho zradilo srdce. Přirozené smrti nevěřím Já tomu ale nevěřím. Ačkoliv si příbuzní dodnes myslí, že můj sourozenec zemřel přirozen

To místo si mě přitáhlo, aby mě potrestalo za zločin z minulého života. Štěstí mě ale neopustilo a proroctví jasnovidky se nesplnilo. Bude to třicet let, co jsem se na zimní rekreaci seznámila se starší paní, ze které se vyklubala jasnovidka. Tenkrát nám všechno její povídání připadalo senzační. Jednoho krásného slunného dne jsme se tam chtěly s kamarádkou připojit k partě lyžařů, kteří se chys

Sourozenci mají mezi sebou zvláštní pouto. Navíc dvojčata. I když vás od sebe oddělí, stejně vás cosi spojuje. S Helenkou jsme dvojčata. Narodily jsme se do celkem harmonické rodiny, tedy zpočátku jsme to tak vnímaly. Jenže jak jsme začaly chodit do školy, rodiče se s přibývajícími starostmi začali více hádat. Nakonec se rozvedli. Šly jsme od sebe Každý si nechal jednu z nás. Jako když si

Občas se ohlížím a bojím se chodit ven. I když už je pryč, ty vzpomínky tam jsou. Zpočátku sympaťák, poté byl úlisný. A pak udělal tu věc... Kdo je pryč? Můj soused. Takový sympaťák to zpočátku byl. A pak se vybarvil. Sympaťák se změnil Když u nás bydlel teprve několik dní, tak jak jsme se poprvé potkali, hned se mi představil, potřásli jsme si rukou a já mu popřála, ať se mu u nás v domě

Dodnes nechápu, jak mohli moji rodiče překonat vše, co jsem prováděla. Že nade mnou nezlomili hůl. Byla jsem klidné dítě z pohodové rodiny, jenže pak se naši rozvedli, já jsem se ocitla v pubertě, takže jsem to nezvládala moc lehce. Rebel bez příčiny Přitom u nás ani nebyly žádné hádky, dnes vím, že se rodiče chovali maximálně ohleduplně kvůli mně. Jenže jsem se chytla špatné party, potul

Potkala jsem u řeky přízrak, do kterého jsem se překvapivě rychle zamilovala. Ale tomu se nelze divit, vždyť mi bylo sedmnáct. Jaro přišlo dřív, zahrady a louky kvetly jako o život, byla sobota, a tak jsem se vydala na romantickou procházku kolem řeky. Co kdyby mě tam potkala láska? A jak jsem se tak courala voňavou jarní trávou, najednou jsem vyjekla. Spatřila jsem fatu morgánu, rytíře na koni

Toho muže jsme milovaly obě. Ona se stala jeho ženou, a já s ním měla nemanželské dítě. Léta jsme se o něj přetahovaly, až nás obě podrazil. Láďa byl můj idol už od mateřské školky. Chodili jsme spolu za ruce ještě na prvním stupni základky – než se do naší vesnice přistěhovala Zdena. Holka z města, rozmazlená fiflena. Už v šesté třídě se líčila a kluci se kolem ní jen točili. Ona si ale bohuže

S Denisou jsme se už od začátku nemusely. Bojovaly jsme o pozici královny v pracovním kolektivu. Ta z nás, která bude víc šik, vyhraje! Než nastoupila do naší firmy, byla jsem nekorunovanou královnou já. Nebyla jsem sice nejmladší, ale zato nejkrásnější, uměla jsem se skvěle líčit, hezky se obléct – hlavně díky tomu, že jsem si mnoho pěkných modelů dovedla sama ušít a šperky si vyrobit. Tehd