3 minuty čtení
V naší vesnici žily dva znepřátelené rody. Jedni byli potomci statkářů, druzí naopak zakládali družstvo. A stále si to ne a ne odpustit.
Už jsem toho měla plné zuby, všichni se mnou jednali jako s malou holkou, přitom už jsem byla skoro dospělá. „Petruško, ani ve snu by mě nenapadlo tě nějak omezovat, choď si, s kým chceš, je to tvůj život,“ smířlivě vykládal taťka.
Náhle zvýšil hlas, nelekl