Cítila, že se blíží její poslední dny, a navzdory těžké nemoci chtěla naposledy vidět svůj rodný dům, kde byla šťastná. Mít babičku je většinou skvělé. Ta moje byla paní doktorová, a moc si na tom zakládala. Měla kamarádku Libušku, se kterou chodila ještě v osmdesáti hrát tenis. Byl to úžasný pohled na jejich hru jako z filmů pro pamětníky. „Já pleju, paní doktorová!“ volala na babičku Libuška.

Celý život jsem toužila splnit si ten sen. A když jsem se dočkala, setkala jsem se s neuvěřitelnou nepřejícností. Nemile mě to překvapilo. V práci jsem patřila mezi chudé ženy, samoživitelky, které se v létě zmohly jen na kempování pod stanem, výjimečně mi půjčil chatu bratr nebo kamarádka z dětství. Jednou jedinkrát jsem byla s dětmi u moře. Vyhrála jsem totiž v soutěži pobyt na tři týdny v

Strašně se za sebe i za bratra stydím. Bohužel už nic z toho, co se stalo, nelze vzít zpátky. Věděla jsem to! Byla bych se klidně vsadila, že i tohle rodinné setkání si nakonec odpustí. Od chvíle, kdy přestal podléhat rodičovské výchově, se nikdy nedokázal přimět k tomu, aby s námi společně slavil narozeniny své nebo někoho jiného z rodiny. Vždy popřál v tichosti a sólo. Nikdy ho nezajímala

Před velkým stěhováním jsme prožili opravdu děsivou noc! Pradědečkův duch si přišel pro rodinnou památku! Byla to honosná velká vila, ve které jsem strávila tolik hezkého času s manželem a rodinou. Přistěhovala jsem se do ní několik měsíců před svatbou. Tehdy tam žil Miroslav, můj muž, i jeho rodiče. Přenechali nám k bydlení celé první patro. Vycházeli jsme spolu dobře, do soukromí jsme si n

Ani nevím, kdy to začalo. Nepříjemný pocit, který mě sžíral ve dne i v noci. Žárlila jsem na všechny a na všechno. Nedokázala jsem si pomoct! Není to hezká vlastnost, žárlivost, i když se říká, že kdo nežárlí, nemiluje. Od svých kamarádek jsem často slýchala, jak prohledávají manželům kapsy, aby se ujistily, že nemají nějakou jinou. Mně to bylo vždycky jen k smíchu. Měla jsem důležitější věci n

Roky se mi zdál stejný sen. Hlavní roli v něm hrála neznámá dívka, která se mi snažila ublížit. Bude to deset let, co se mi ve snu poprvé zjevila neznámá dívka. V době, kdy mě takto začala navštěvovat, byla ještě malá. Dnes jí může být kolem dvaceti. První roky jsem tomu nevěnovala pozornost. Zkrátka se mi zdálo o nějaké dívce. Sen se sice pravidelně opakoval, ale ani tak jsem na něm neshledáva

Když jsem byla malá, táta mě, mámu a mladšího bratra opustil. Rázem se můj život změnil a já musela vyrůst, stát se zodpovědnou a samostatnou. Když jsem přesáhla plnoletost, pracovala jsem jako servírka v jedné malé vinárničce kousek od našeho bytu, kde se dalo příjemně posedět. Seznámila jsem se s mnoha lidmi, kteří obohatili můj život a z několika z nich se stali moji dobří přátelé. Byla j

Když jsem potkala Martina, byl už půl roku volný. Jeho bývalá přítelkyně mu dala košem, ale zdálo se, že je s tím už srovnaný. Nic tedy zdánlivě naší lásce nebránilo. Martina jsem potkala na jednom tenisovém turnaji. Líbil se mi na první pohled. Dali jsme se do řeči a hned si rozuměli. Dokonce jsme nechápali, že jsme se nepotkali dávno, neboť jsme hráli ve stejném klubu, a dokonce jsme bydleli

Měla jsem už šedesátku na krku a můj život plynul v zaběhlých kolejích. Nebyla jsem nešťastná, ale ani šťastná. Až jsem potkala Jeho. Nikdy by mě nenapadlo, jak krásná pozdní láska může být. Pracuji v účtárně, což samo o sobě není moc radostná práce. Nic jiného ale neumím, a tak jsem doufala, že už to do důchodu doklepu. Právě můj blížící se odchod byl důvodem, proč mi šéf přijal kolegyni. A

Jsem obyčejná holka z Brna. Když jsem po škole nastoupila na brigádu do jedné firmy, hned mě tam okouzlil jeden z mých kolegů. Pětatřicetiletý Pavel byl ke mně od začátku milý. Ochotně se mě ujal a všechno mi trpělivě vysvětloval. Zalíbilo se mi tam, a když přišla nabídka, jestli bych nechtěla ve firmě zůstat, kývla jsem. Vyznal mi své city S Pavlem jsme seděli ob jednu kancelář. Párkrát