Domů     Hřála jsem si hada na prsou
Hřála jsem si hada na prsou
3 minuty čtení

Starala jsem se o ni z lítosti. Stará paní, která byla na všechno sama. Se vším jsem jí pomohla, ale nenapadalo mě, že může být tak zlá a falešná.

Moje radost neznala mezí, když se mi konečně podařilo vyměnit svůj velký byt za malý a levnější. Ne o moc, ale každá stovka je v důchodu dobrá.

Byla mi sympatická

Koupila jsem si i nový nábytek, světlý a modernější. A taky nové spotřebiče, moje staré už dosluhovaly. Připadala jsem si jako nějaká královna. Vše krásné a nové. Se sousedkou jsem se seznámila skoro hned, přišla mě přivítat a potřást rukou.

Byla mi od pohledu sympatická. Taková pohádková babička. Na hlavě bílý drdůlek a na krku zlatý řetízek s perličkou. Oblečená byla v tmavě modrých šatech s bílým háčkovaným límečkem.

Líbil se mi i její vysoký věk, protože jsem měla obavy z nějaké rodiny s malými dětmi. To nikdy nevěstí nic dobrého.

Pořád něco chtěla

Pláč, hluk, kamarádi a nepořádek na chodbě. Takhle bude vedle mě bydlet spořádaná babička a já budu mít klid. S tím klidem jsem se trefila, ale co se týče ostatního, ani trochu. Ta moje babička byla totiž velmi osamělá, bezmocná a taková smutná. Zkroušená!

Moc jsem ji litovala a snažila jsem se jí nějak pomoct. Zprvu se ostýchala, ale později si dala říct. Neuplynul týden, kdy bych ji nevezla svým obstarožním autem na nějaké lékařské vyšetření. A taky jsme spolu pravidelně jezdily na nákupy potravin.

Ale nezůstalo jen u nich. Moje babka stále něco potřebovala. Nějaké to oblečení, věci do domácnosti nebo taky záclony a koberec.

Bylo toho víc

„Přišel mi katalog domácích potřeb, měli v něm takový hezký pekáček,“ oznámila mi nenápadně a dodala: „Kdybyste chtěla, mohly bychom se tam jet podívat třeba hned teď!“ Neměla jsem čas, ale bylo mi trapné ji odmítnout.

Byla nevděčná

Takhle to šlo asi půl roku a já začínala být z jejích rostoucích nároků přece jen trochu rozladěná. „Kdy tohle skončí?“ říkala jsem si, když jsem na dveřích našla nalepený lísteček, zda se nepojedeme podívat na místní trhy se zeleninou.

Nejraději brzy ráno v sobotu. Prý mají levnou mrkev. Tak ať nám ji nevykoupí!“ Tak koukám, že už vás naše babi taky pěkně zapřáhla, co?“ zeptal se mě jeden z mých dalších sousedů a vědoucně se na mě usmál.

„My už jsme to poznali snad všichni, ale chtěli jsme, abyste ten teror zažila na vlastní kůži. A víte, co o vás říká?“ ptal se a já zvědavě zavrtěla hlavou. „No, že jste pěkná semetrika a o všechno se vás musí prosit dvakrát. Jo, a prý si za všechno necháváte zaplatit!“ dodal.

Zasloužila si odvetu

Naštvalo mě to. Urazilo a taky zklamalo. Takový nevděk! Hned jsem šla na ni zazvonit a převyprávěla jsem jí obsah rozhovoru se sousedem. Ani se nesnažila zapírat. Naopak. Zaujala bojovný postoj s rukama v bok a spustila, že ona nikdy nelže!

Jen jsem mávla rukou. Ale měla po pomoci. Už jsem jí nehodlala sloužit ani minutu. Jak jí ale za ten nevděk dát alespoň malinké ponaučení? Pozvala jsem k ní sociálku. Chodí k ní úřednice každý týden a stráví u ní skoro celé dopoledne.

Řeší totiž její kritickou sociální situaci! Ať si moje sousedka pěkně užije společnosti a hoštění. Jistě si na mě ještě ráda vzpomene!

Alice H. (68), Sušice

Související články
5 minut čtení
Žila jsem s pocitem, jaké mám štěstí, že mám vydařené manželství. Teď jsem zjistila, že v tom manželství nejsem jedinou ženou mého muže. Smanželem Petrem jsme spolu přes třicet let. Na naše manželství jsem byla vždy pyšná – přežilo radosti i starosti, výchovu dvou dětí, finanční těžkosti i mé zdravotní problémy. Vždycky jsem si myslela, že jsme tým, který všechno zvládne. Až do chvíle, kdy se m
3 minuty čtení
Minulý týden jsem při nákupech zažila něco, co mi připomnělo staré, ale rozhodně ne dobré časy. Šla jsem jako každý čtvrtek na trh koupit zeleninu, když jsem v davu zahlédla známou tvář. Byla to Jitka, moje spolužačka ze základní školy. Stála u stánku s květinami, usmívala se a vypadala spokojeně. Na ni nikdy nezapomenu Chvíli jsem váhala, jestli se k ní mám vůbec hlásit, ale pak jsem se
3 minuty čtení
Můj manžel byl vždy pracovitý a starostlivý, ale taky tak trochu pecivál. Pak se přistěhoval nový soused a můj muž se změnil k nepoznání. S mým mužem Toníkem jsme prožili velmi pěkný život. Znali jsme se od dětství. Chodili jsme spolu do jedné školy, on o rok výš. První pusu jsem od něj dostala už ve třetí třídě, když jsem šla na maškarní za ovečku, a on za vlka. Vyhráli jsme hlavní cenu a tanc
3 minuty čtení
Dá se říct, že to bylo přátelství na život a na smrt. Moje morče a veverka z nedalekého parku. Kdo by to býval řekl, že v sobě tahle dvě zvířátka najdou zalíbení... Říkala jsem jí Cecilka. Běhala k nám na dvůr z nedalekého parku, vždycky něco dobrého oblízla, a zase upalovala pryč. Byla jsem tehdy ještě malé dítě, zvířátka jsem milovala a z veverky, která u nás byla častým hostem, jsem byla nad
2 minuty čtení
Léto je tady a s ním i báječný čas, kdy slunce prozáří záclony, káva na balkoně chutná trochu víc po dětství a vzpomínky voní po rozkvetlé louce a opalovacím krému. Právě v takových chvílích je krásné zpomalit, pohodlně se usadit do křesla a otevřít časopis Staré dobré časy, který vás vezme zpátky nejen do minulosti, ale i do příběhů, které zůstávají v srdci.  Určite se vám rozbuší srdce A p
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé