Bylo mi šestadvacet let, žila jsem v poměrně klidném domě, kde jsem si pronajímala docela hezký byt za slušnou cenu. Byl tu klid, neboť moji sousedé byli již v důchodovém věku. Pustili si nahlas občas akorát televizi, a to se dalo snést. Když jsem uslyšela první tóny té hudby, dost mě to překvapilo. Kdosi hrál v domě na klavír. Ztlumila jsem rádio a poslouchala, podél které zdi se ta krásná mel

Trochu jsem to celé nedomyslela. Chtěla jsem, aby manžel žárlil, a teď toho lituji. Zavařila jsem si to sama. A teď přemýšlím, jak mít zase zpátky mého hodného muže. Udělala jsem tu největší hloupost v životě. A kvůli čemu? Co je láska? Kamarádka Eva mi líčila, jak její manžel žárlí a jejich láska prý je ještě silnější než kdy předtím. Já měla klidné manželství, což jsem Evě vždycky říkal

Nikdy jsem s tím číslem potíže neměla. Ten problém přinesl do rodiny můj muž. Je přesvědčený, že jeho konec přijde v roce 2023. Než jsem poznala Frantu, nebyla jsem pověrčivá. Až on mě donutil o těchto věcech přemýšlet. Nebál se pátku třináctého, jeho celoživotním strašákem bylo na první pohled nevinné číslo dvacet tři. Poprvé jsem se s jeho strachem setkala, když jsme vybírali datum svatby.

Naše manželství už nebylo takové, jako kdysi. Zestárli jsme. Manžel ale dokázal okouzlit okolí i navzdory svému věku. Propadala jsem panice... Svého muže jsem milovala celým srdcem. Vychovali jsme spolu tři děti a mohlo nás čekat šťastné stáří – kdybych nepropadla panice. Najednou jsem byla stará! Můj muž sice také zestárl, ale stal se z něho elegantní, prošedivělý švihák, za nímž se dámy stále

Byla jsem v tu dobu, kdy se kamarádka vdávala, sama a na oslavě byli všichni v páru. Marně jsem hledala vhodného tanečníka. Až se objevil děsivý nápadník. V mládí, když mi bylo dvacet let, mě kamarádka Petra pozvala na svoji svatbu. Konala se u nich na vesnici. Jsem holka z města, tak jsem se těšila, že poznám i trochu jiné zvyky. V té době jsem neměla žádného přítele, tak jsem si namlouvala

Vsadíš vše a nevyhraješ. Vsadíš pár korun, a vyhraješ milion. A přesně tak to bylo s mými muži. Vzala jsem si toho nepravého, ale zato mi život přinesl úžasnou dceru. Před lety jsem měla románek se svým kolegou, který byl ženatý. Plně jsem si to uvědomovala, a tak jsem se snažila vztah několikrát ukončit. Nešlo to, stále jsem se k němu vracela. Bylo to také tím, že nikdo jiný v mé blízkosti neb

Měla jsem neradostné dětství, táta byl ničema, který mámu utrápil a ani ji pak nepřišel navštívit do nemocnice. Zničil nám oběma život. Přesto jsem se odhodlala. Psycholožka říkala, že se mi uleví, teprve dokážu-li odpustit otci, protože do té doby budu v sobě nosit nenávist a bude mě to tížit. Povídám jí: „A víte, paní doktorko, jak je to těžké? Umíte si vůbec představit, co všechno nám s mámo

Nikdy bych nevěřila, že se stane takový zázrak. To, co se v našem mládí ztratilo, se našlo rok po mužově smrti. A spustilo to slzy smutku i dojetí. Prožila jsem krásné a šťastné manželství. V Radkovi jsem našla hodného partnera a milujícího tatínka našich dvou dětí. Jediné, čím mě Radek zarmoutil, byla jeho předčasná a naprosto nečekaná smrt. Bylo mu pouhých padesát tři let. Byl hodně zanepr

O své svatbě jsem snila už od doby, kdy jsem byla malá holka. Věděla jsem, že až najdu svého prince, budeme mít pohádkovou veselku. Jenže ten „můj princ“ měl jiný názor... Tolik jsem se chtěla vdávat, ale Jirka o tom nechtěl ani slyšet. Chodili jsme spolu šestý rok, všichni naši vrstevníci už dávno vlezli do chomoutu, jen my stále nic. „Svatba je zbytečná,“ říkal a jeho zatvrzelý postoj mi v

Z obyčejné letní romance se stalo nečekané životní pouto. A i když jsme na nějakou dobu ztratili nit, brzy jsme ji zase našli, a už nepustili. Byli jsme ještě hodně mladí, když jsme se s Jardou stali rodiči. Všechno se to odehrálo tak rychle. Seznámili jsme se na letní zábavě pod širým nebem. Bylo mi čerstvých osmnáct a na „letní parket“ do vedlejší vsi jsem vyrážela s kamarádkami vůbec poprvé