Se sestrou jsme měly vždy skvělý vztah. Samozřejmě, v pubertě se občas objevily šarvátky. Nikdy to ale nevygradovalo tak, jako když zemřela maminka. Moje sestra Ivana je o pět let starší. Když jsem se narodila, byla nadšená. Měla mě prý za svoje miminko, které hýčkala, chlubila se s ním, hrála si se mnou. Když jsme byly obě školou povinné, někdy jsem jí byla přítěží, ale bylo to samozřejmě tako

Těšila jsem se na příjezd vnuků, proto jsem pro ně nachystala místnost v podkroví. Zde jsme pak našli něco neuvěřitelného. Myslela jsem, že dům babičky a dědečka dobře znám. Jako dítě jsem ho prolezla od sklepa až po půdu. Vnuci mě ale přesvědčili o opaku. Našli skrytý pokoj, o kterém neměl nikdo ani tušení. Znali jsme snad každou skulinu Náš rodný dům, ve kterém jsem vyrůstala se souroze

Stačila jediná noc v tom domě, abych pochopila, že je v něm ukrytá zlá energie. Naštěstí jsem dostala nápad, jak se jí zbavit. Ten dům byl prý prokletý. Lidé v něm měli psychické problémy. A přesto stačilo tak málo – přesunout nábytek, pověsit do dveří zvonečky a rozsvítit kulaté lampy, které by vyzařovaly pozitivní energii. Dlouho se zabývám odhalováním negativní energie v domech. Jsem touto č

Nikdy neztrácejte naději, vždy je tu šance na lepší osud. Náš smutek se před štědrovečerní půlnocí proměnil v neskutečnou radost. Ještě den před Vánoci jsem byla velmi smutná kvůli zdravotnímu stavu svého syna. Byl v kómatu a šance na zlepšení jeho stavu byly mizivé. Pak se ale stalo něco zvláštního, čemu dodnes úplně nerozumím. Autonehoda vše změnila Bude to necelých devět let, kdy se mů

Dcera o mně tvrdí, že jsem takzvaný uklízecí maniak. Jenže sterilní pořádek, který u mě doma panoval, je už minulostí. Zakládám si na pořádku. Snad jsem tím i okolí nepříjemná, ale doma má být uklizeno. Denně luxuji, vytírám, utírám prach. Donekonečna peru ubrusy, záclony, povlaky na peřiny a polštáře. Zkrátka to chci mít doma hezké. Dcera se mi směje, tvrdí, že jsem uklízecí maniak. Odpovídám,

Podivná žena mě zbavila nejen nevolnosti, ale také alergií, které mě trápily dlouhá léta. A stačilo na to záhadné listí a jedna obyčejná věc. Byla jsem městské dítě bez pořádné imunity. Bylo mi osm let, když jsme poprvé přijeli za tetičkou na vesnici. Žila v chaloupce na okraji lesa. Tatínek říkal, že návštěva u ní pro mě bude to pravé dobrodružství a hlavně mi to posílí zdraví. Jenže pobyt u t

Hledala jsem léta marně muže, jehož tvář jsem stále nosila v hlavě. Až jsem jednou spatřila antickou sochu, která mě zasáhla přímo do srdce. Všechny moje vztahy byly předem ztracené. A všechno to byla moje vina. Žádný z partnerů mi totiž nebyl dost dobrý. O svém budoucím muži jsem měla jasnou představu. Kdykoli jsem zavřela oči, vybavila se mi jeho tvář. Nikdy jsem ho nepotkala, přesto ho moje

Bylo mi jen třináct let, když zemřela. Vždycky mi říkala, že mě bude chránit. Když jsem se jednou málem propadla pod led, maminka se ozvala. Bylo ticho. Příroda mlčela jako zakletá. Stála jsem na židli a pomáhala tátovi se zdobením stromečku. Ten rok byly pro nás vánoční svátky smutné! Umřela nám maminka. S rakovinou bojovala dlouho a statečně, ta podlá nemoc ale nakonec zvítězila. Bylo mi t

To malé lišče se objevilo u našich dveří před zimou. Matku mu zastřelili myslivci a my jsme se ho ujali. Za odměnu pak zachránilo manželovi na procházce život. Když manžel odešel do důchodu, koupil malý domek se zahrádkou na venkově, kam jsme se přestěhovali. První zimu jsme byli ještě ve starém bytě. Pak jsme ale městský byt předali synovi a snaše, a přesídlili na venkov definitivně. Zima o

Takovou finanční krizi jsme už nikdy poté nezažili. Já i můj manžel jsme byli najednou bez práce a k tomu se blížily vánoční svátky. Děti se na ně moc těšily! Vždycky to nějak šlo, ale od doby, co jsem byla na druhé mateřské, nastala v naší rodině krize. Ať jsem se snažila sebevíc, finančně jsme nevycházeli. Občas jsme si museli i půjčit. A pak, když bylo druhému dítěti sedm měsíců, přišel manž