Můj manžel přijal tu brigádu před několika lety. Pozdě se dozvěděl, proč všichni před ním s prací tak rychle skončili. Na hřbitově snad straší. Nebylo to za moc peněz, v ten čas jsme ale na tom byli dost bídně, tak jsme si nemohli vybírat. „Blanko, já tu práci vezmu, přece se nebudu bát mrtvých, vždyť to je směšné. Živých se má člověk bát!“ bušil se můj Pepík do hrudi srdnatě, a když vyrazil na

Tu krásnou kočičku jsme s mužem krmili. Patřila chalupářům, kteří přijížděli jen o víkendu. Ona se nám za to odměnila. Snažila se vyléčit mého manžela. Když jsme šli s mým mužem Jiřím do důchodu, odstěhovali jsme se z našeho městského bytu do malé vesnice v Podkrkonoší, odkud pocházeli manželovi rodiče. Pomalu jsme si domek vylepšovali, já se starala hlavně o zahradu, manžel, původně inženýr, s

Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo, pomlouvala nás a intrikovala, až po letech jsme k sobě našly cestu a skvěle si porozuměly. Můj muž Aleš se nerozcházel se svou exmanželkou Věrou v dobrém, třebaže s ní měl syna. Zrovna se rozváděli, když jsem se s ním dala dohromady, a tak jsem byla svědkem nejedné příšerné scény, kterou mu udělala. Už během našeho prvního společného víkendu ho b

V lásce jsem se spálila a dalšího muže už nechtěla ani vidět. Až mi vnučka otevřela oči a řekla, že jsem hezká babička a i v důchodu se dá začít znovu! Už nikdy nebudu tak naivní, jako jsem bývala. Ve vztazích jsem se spálila několikrát. Možná to bylo tím, že jsem povoláním zdravotní sestra a jsem zvyklá se starat o lidi. S největší péčí jsem se starala nejen o své děti, ale i o partnery, kteří

Svého manžela jsem nechtěla nikdy podvést, brala jsem si ho z lásky. Na dítě jsme ale čekali příliš dlouho, až jsem podlehla našemu sousedovi. Potkali jsme se na obědě ve vysokoškolské menze, já studovala ekonomku, Viktor právnickou fakultu. Byla to láska na první pohled. Když jsem ho potkala krátce nato na zábavě v jednom ze studentských klubů, řekla jsem si, že to je určitě osud. Pokukovali j

Ač jsem se toužila od útlého mládí vdát, nepovedlo se to. Viktor, moje životní láska, mě opustil. Myslela jsem, že už ho neuvidím. Nevdala jsem se, zůstala jsem sama. Mou životní láskou byl Viktor, ale nevyšlo to. Seznámili jsme se, když nám bylo stěží osmnáct. Škoda, možná kdyby nás dal osud dohromady později, mohlo to klapnout. Takhle jsme se po třech letech rozešli. Viktor si připadal příliš

Problémy dorazily nečekaně a srazily mě na kolena. Pomohl mi člověk, od kterého bych to nečekala. Díky němu jsem nakonec zvítězila nad nemocí. Ještě v pětašedesáti jsem si říkala, jak jsem zdravá! Byla jsem na to pyšná! Říkala jsem si, že za to vděčím zdravé životosprávě a tomu, že jsem celý život sportovala. Jenže pýcha předchází pád, jak se říká. Po covidu, který mě zasáhl, se na mě začaly le

Bolest dokáže změnit život k nepoznání. Když vás navštěvuje pravidelně, jako nezvaný host, který se ne a ne zvednout k odchodu, začnete ztrácet naději. Příběh Lucie ukazuje, že i v takových chvílích existuje světlo na konci tunelu. Patnáct dní v měsíci jako věčnost "Představte si, že žijete polovinu svého života v mlze bolesti," začíná své vyprávění Lucie, když se setkáváme v tiché kavárně na ok

Byl to chytrý a milý psík. Pobíhal od domu k domu a všude něco dostal. Rád každého doprovázel a nechal se za to drbat za ušima. Ferdu si pamatuju od svého nejútlejšího dětství. Pobíhal nejen po naší vesnici, ale stíhal i samoty v lesích. Všude dostal něco dobrého na zub, protože to byl velký psí dobrák. Nikdo už dávno nevěděl, komu ten pes kdysi patřil, možností bylo několik. Byl doma všude a j

Pro své dítě jsem chtěla jen to nejlepší. Podle jejího otce jsem ji držela příliš zkrátka. Pozdě jsem se snažila vše napravit, a přišla tak nejen o ni. Nikdy v životě jsem neměla tak vysoké ambice, jako u svých dětí. Chtěla jsem pro ně jen to nejlepší, a podle mého manžela jsem to přeháněla. Byla jsem na ně přísná, nikdy jsem jim neomluvila školu, pokud nebyly opravdu nemocné. Taky jsem je zaps