Když jsme si pořídili vlčáka Orkána, moje štěstí neznalo mezí. Zbožňovala jsem ho, byl to můj největší miláček. Dodnes na něj vzpomínám. Je důležité mít slušné sousedy. Koho takové štěstí nepotká, dobře ví, o čem mluvím. Nás nepotkalo. Letitý spor začal někdy v době, kdy si soused stěžoval, že mu jehličí z našeho modřínu věčně znečišťuje pozemek. Táta odpovídal, že ten modřín sázel děda a že je

Nastal čas vzpomínání na naše blízké, kteří odešli. Zapálím svíčku určitě i strejdovi Jendovi. Měla jsem ho vždycky moc ráda. Na Dušičky se duše zemřelých vracejí domů. Nechte jim za oknem svítit svíčku, aby trefily. Co naopak není dobrý nápad: potulovat se o dušičkové půlnoci venku. Tehdy se v kostelech svítí, to si odbývají bohoslužbu nebožtíci. Kdyby někdo roztržitý či pomýlený mezi ně omyle

Seděl jsem na posedu a čekal na svou oběť. Ta mi ale i přes své zranění unikla. Našel jsem ji uprostřed lesa, kde ji neznámá kráska ošetřovala ránu. Konečně jsem ji spatřil! Na podvečerní palouk borového lesíka vyšla laň. Pomalu a opatrně, pohybující se na tenkých nožkách jako by byly strunami harfy. Pozvedl jsem kulovnici a zamířil. Měl jsem povolený odstřel několika kusů, které se v malém

Neuvědomoval jsem si, že mám opravdu problém. Zdálo se mi, že ho mají všichni okolo mě. Pravda mi došla, až příliš pozdě. Vzpomínám na náš rodný venkovský statek, milující rodiče a veselé dětství. Neměli jsme nikdy peněz nazbyt, maso jsme mívali jen v neděli a oblečení jsem obvykle dědil po starších sourozencích, přesto to byly v mém životě ty nejkrásnější časy... Naše hospodářství Táta h

Když můj manžel zemřel, nenapadlo mě, že by mě chtěl můj vlastní bratr oškubat. Přišlo ale varování... Ve svém manželství jsem byla šťastná. S manželem jsme se měli rádi, vychovali jsme dvě děti a žili jsme si poklidný život. Výlet do Kartága Manžel měl s mým bratrem společnou firmu, krátce po revoluci se pustili do podnikání. Já jsem ho od toho odrazovala, protože bratrovi jsem nedůvěřov

Takové už je mládí! V tom věku jsou všichni tak nezodpovědní a neváží si života! Mého vnuka stála jeho lehkovážnost málem život. Vnuk Tomáš je takový ten kluk, který si rád užívá života. Ne, že by byl nezodpovědný nebo nespolehlivý, ale trochu nerozvážný určitě. Chodí na střední a v tomto roce bude maturovat. Ve škole sice není tím nejlepším studentem, ale to spíše proto, že má moře koníčků a t

O toho chlapa jsem nestála. I když jsem se s ním rozešla já, nemohla jsem přenést přes srdce, že bude mít šťastnou rodinu s mou kamarádkou. Byla jsem vždycky plná života a musím přiznat, že věrnost mi v mládí nic neříkala. Tak jsem se jednou na diskotéce seznámila s Vojtou. Když mě vytáhl za hospodu, vůbec jsem se nebránila. Bylo to fajn. Ale nemilovala jsem ho. I když o mě stál, přelétala jsem

Jen jsem si do toho auta sedla a zasnila se. Najednou se přede mnou odehrál příběh, na jehož konci číhala obrovská tragédie. Zrezavělá kostra auta stála na opuštěném vrakovišti. V kopřivách a bodláčí na okraji bažiny bylo několik vraků aut, vzdorujících zubu času. Z tohoto zbyl jen železný skelet jako kostra nějakého vyhynulého pravěkého monstra. Na to místo téměř nikdo nechodil. Bažina byla za

Byl to stav vyhoření. Cítila jsem se strašně zbytečná, že jsem si svou cenu dokazovala krádežemi. Pozdě jsem pochopila, že to je už nemoc. Nikdy jsem tendenci ke krádežím neměla. Všechno začalo tím, že jsem se dobře vdala. Pracovitý muž, dům s bazénem, žádné povinnosti. Pavel chodil z práce pozdě a kamarádky neměly tolik času jako já. Těšila jsem se, až se narodí Verunka. Když se to stalo, došl

Dcera věčně chodila po baráku, prolézala zahradu, stodolu a kůlny a přemýšlela, co vyhodit. Prý aby to tu nestrašilo. Dcera s manželem a malou vnučkou se zrovna přistěhovali k nám do podkroví, dům byl dvougenerační a s oddělenými vchody. Dalo se tedy předpokládat, že společné bydlení bude dělat dobrotu. Všechno tomu nasvědčovalo, jedinou vadou na kráse byly dceřiny občasné záchvaty přehnané