Byla jsem v zahraničí a večer jsem se vydala do ulic. Pak mě obestoupila skupinka mužů. Myslela jsem si, že to je můj konec. Když se nás někdo snaží varovat a upozornit na možné nebezpečí, měli bychom ho raději poslechnout. Vím, o čem mluvím. Já jsem totiž před lety neposlechla varování jedné ženy a málem jsem na to doplatila. Ve chvíli, kdy jsem se v duchu loučila se svojí peněženkou, však nas

Těšila jsem se, že uteču povinnostem a strávím den v lese. Jenže jsem zabloudila a někdo mě pronásledoval. Bytostně jsem potřebovala cítit vůni lesa a procházet se úplně sama přírodou. Nikdo nevěděl, že jsem vyrazila na výlet. Jenže jsem se ztratila a po dlouhém bloudění propadla zoufalství. Pak se objevila ženská s rezavým nožem. Sama v lese Nastala chvíle, kdy jsem měla práce i rodiny n

Magická noc odkryla zakopanou truhlu u hřbitova. Čekalo nás ale děsivé setkání s jejím strážcem. Zachránila nás čistá duše? Které dítě není posedlé hledáním pokladů? Většinou z toho naštěstí vyroste. Mému manželovi to ale bohužel vydrželo do dospělých let. Nikdy nepřestal věřit, že nějaký poklad najde. A tak kromě starých domů a podzemních chodeb měl spadeno na tři zříceniny, co v okolí byly

Přišla jsem tragicky o maminku a její náhrada, kterou přivedl domů tatínek, má macecha, ovlivnila můj život víc, než jsem chtěla. Bohužel ve špatném smyslu. Když mi bylo pět let, má maminka zemřela. Vzpomínky na ni mám sice rozmazané, ale vím, že byla láskyplná osoba. Ona mi ukázala, jaké to je mít rád a vytvářet pohodu a teplo domova. A pak najednou nebyla. Já zůstala sama s tátou. Teta? Má

Před více než 30 lety zmizela. Má sestra. Netušila jsem proč, máma mi nic neřekla. A to mne poznamenalo. Ivana byla vždycky mým středem, mou oporou. Starší ségra. Když jsme byly malé, dělaly jsme všechno spolu. Hrály jsme si v zahradě, smály jsme se, plánovaly si budoucnost. A pak, jednoho dne, odešla. Nevěděla jsem, kam. Rozvod rodičů Naši byli rozvedení. Už jako malá jsem vnímala, že ot

Zpočátku se to zdálo jako sen, který se splnil, a mnohé ženy mi i záviděly. Tři děti, milující manžel, spokojená rodina. Jenže pak mi to osud všechno bral. Připadala jsem si jako neporazitelná. Měla jsem děti, muže a dům, který jsem milovala. Můj život byl zkrátka pohodlný a krásný. Ale až do chvíle, než přišel ten telefonát. Ten změnil vše. „Přivezli Adama,“ slyšela jsem našeho známého, který

Poletující objekty prý kroužily kolem domku. Babička se nemohla strachy ani pohnout, nikdy nezjistila, co za těmi podivnými úkazy stálo. Ten večer ležela moje stará babička ve svém domečku v posteli a poslouchala zprávy z rádia. Žila zde už sama. Televizor neměla, číst dlouho nevydržela, a protože spát nemohla, bylo pro ni rádio dobrým kamarádem. Na zahradě jí stával velký strašák. Toho jí vyro

Ve staré skříni na půdě jsem našel starý dalekohled. Patřil strýčkovi. Když jsem do něj nahlédl, viděl jsem naše městečko před více jak sto lety. Jeden můj předek vlastnil kdysi dávno malý obchůdek na náměstí. Ve výloze měl obří dýmku, která se točila kolem velkého glóbusu. Tím evokoval myšlenku, že se v jeho obchodě prodávají dýmky, čibuky, pěnovky, fajfky, papírové cigarety i tabák z celého s

Hrozně jsem se bála. Seděla jsem v parku a třásla se při myšlence, jak mě bude za chvíli zkoušet nejstrašnější profesor. Najednou mi spadlo k nohám černé pírko. Studovala jsem tenkrát historii. Každá fakulta má svého obávaného profesora, i já takového měla. U něho jsem měla dělat zkoušku z paleografie, což je věda, která se zabývá čtením a výkladem starých listin. Student musel text nahlas přeč

Dcera s vnukem za námi jezdí jenom jednou za rok. Chtěli jsme mít doma něco roztomilého a hravého, a tak jsme si pořídili Maxe. Máme s mým mužem spokojené manželství, malý domeček, zahrádku a pejska. Tedy měli jsme pejska. Byl to jezevčík, jmenoval se Max. Žijeme si poklidně. Moc lidí za námi nechodí. Dcera s manželem a vnuk žijí v cizině, přijedou na Vánoce, pak je zas do dalších Vánoc nevidím